OBDOBÍ VÁHÁNÍ
„Nerozhodl jsem se hned. Zvažoval jsem je dva a půl roku. Ve tvůrčím vývoji musí člověk postupovat obezřetně. Moje dráha se rozvíjela ve třech etapách. Vedla od postu šéfdramaturga v drážďanské Semperově opeře přes mnichovský soubor Musica viva až k desetiletému pobytu uměleckého ředitele v Lipsku. Berlínská volba znamená jisté tvůrčí vyvrcholení. Nelituji toho hlavně proto, že Berlín se stal po sjednocení Německa středobodem evropské kultury. Původně jsem uvažoval o přestupu do Salcburku, ale tam převzal otěže Mortierův nástupce, vynikající skladatel a hudební praktik Peter Ruzicka. Hledal jsem totiž místo, kde bych mohl víc komponovat, než pracovat na skladbě repertoáru. V berlínském operním domě na Bismarckstrasse chci v příštích letech dovršit své životní úsilí o renesanci operního umění. Přitahuje mě tam příklad mého předchůdce, který zde stačil stihnout enormní práci. Dokázal Německou operu pozvednout k zářivé světové výši. Mým úkolem teď bude, dát jí potřebný profil, který naváže na dřívější kontinuitu a přinese něco nového. Vážným závazkem jsou pro mě slova Ruth Berghaus, která na sklonku života prohlásila, že v německém operním divadle se sotva vyskytne osoba, která by pro soudobou operu chtěla učinit více než já. Deutsche Oper se svými 1900 místy v hledišti se po válce stala největším operním divadlem v Berlíně a spolu s Hamburkem je největší operní scénou v Německu.“
REFORMA DRAMATURGIE
„Po pádu berlínské zdi fungují v metropoli tři operní domy a samozřejmě tu probíhal a probíhá v umělecké oblasti konkurenční souboj. Díky skvělým umělcům, mezi něž patřil i dirigent Jiří Kout, Německá opera obstála. Nyní stojíme před problémem upravit dramaturgii berlínských operních divadel tak, aby se doplňovaly a přinášely zajímavý repertoár. Jistou inscenační podvojnost představovali hlavně Richard Strauss a Richard Wagner. Nyní diskutujeme o korektuře nepřijatelného stavu.“
JANÁČKŮV ODKAZ
„Götz Friedrich velmi záslužně nastudoval cyklus Janáčkových oper. Tento odkaz musíme zachovat! Rádi bychom obnovili inscenace Z mrtvého domu a přestudovali Káťu Kabanovou a Výlety pana Broučka . Postupně budeme uvažovat o celém janáčkovském cyklu. Nabízí se zde mimo jiné spolupráce s některým českým nebo moravským operním souborem, a to již v roce 2003 nebo 2004.“
SOUDOBÁ TVORBA
„Nyní se upírá moje pozornost jinam. Průlomem k chápání soudobé hudby se stala první premiéra této sezóny – Intoleranza Luigi Nona. Realizace díla se ujal v rámci festivalu Berliner Festwochen skvělý režisér Peter Konwitschny, jehož nástup v Berlíně pokládám za opravdový průlom v operním dění. Představení byla vyprodána a lví podíl na tom měl právě režisér Konwitschny, jehož inscenační záměr a tvůrčí postupy připomínaly metody Radokovy Laterny magiky na někdejší Světové výstavě v Bruselu.“
PRVNÍ SEZÓNA V DEUTSCHE OPER
„V inscenační praxi budu klást důraz na avantgardní dědictví umělců starších generací. Příkladem byla možná Neuenfelsova inscenace Mozartova Idomenea nebo Freierova realizace scénického provedení Verdiho Requiem, jehož se zúčastnil i tenorista Miroslav Dvorský. Podobnou renovaci chystáme s Beethovenovým Fideliem a Hoffmannovými povídkami od Offenbacha a zapojíme do toho více mladých sólistů. Velkou pozornost zaměříme na scénickou architekturu, která by měla podstatněji ovlivňovat scénické prostorové myšlení. Prvním takovým novátorským projektem bude koncem sezóny režijní a scénická práce architekta Daniela Libeskinda, slavného autora Nového židovského muzea v Berlíně. Bude se týkat obrovité opery Oliviera Messiaena Svatý František z Assisi o podobenství a hledání Božího obrazu v laickém duchovním světě.“
NABÍZÍM PROSTOR PRO EXPERIMENTY
„Vedle hlavní scény nabízí vedení opery, především mladým autorům, studiové prostředí Freie Volksbhne, určené pro objevná experimentální hudebně scénická díla. Počítat je možné i s mezinárodními koprodukcemi, jež by obohatily náplň podzimních berlínských festivalů. Není sporu o tom, že Berlín zaujímal kdysi místo, jež tvořilo most pro hudební a operní dění hlavních měst našich sousedících zemí, jako jsou Praha, Vídeň a Drážďany. Bylo by prospěšné tyto tradiční kulturní proudy obnovit. Přidal bych ještě linii Paříž – Varšava – Petrohrad. Z Prahy vede přímá cesta do Berlína a já se velice těším, až učiníme rozhodný krok v kontaktech a spolupráci pražských a berlínských operních scén. Je to nezbytný požadavek, jak udržet vysokou kvalitu operních inscenací a odhalit nové pěvecké síly pro naše divadla. Byl jsem vždy velkým příznivcem českých a slovenských pěvců a operních tvůrců. Věřím jejich rozhledu a zkušenostem. Budu se pochopitelně nadále rozhlížet po nových pěvcích na renomovaných festivalech, ale zároveň chci mladým lidem pomáhat k plnému uplatnění. Věřím, že naše obecenstvo se může těšit na neobvyklé hudební a pěvecké zážitky, které jsou v operní oblasti vždy rozhodující.“
