neděle, 27. březen 2005

Okouzlující varhanice Susan Landale

Napsal(a) 

Okouzlující varhanice Susan Landale Okouzlující varhanice Susan Landale
Po studiu univerzity v Edinburghu se této rodilé Skotce stalo osudným pozvání legendárního varhaníka André Marchala do Paříže; v zemi galského kohouta se usadila natrvalo. Záhy se stala titulární varhanicí v anglikánském kostele sv. Jiří v Paříži, kde působila plných osmnáct let. Znají ji návštěvníci recitálů od Melbourne až po Reykjavik či Calgary, sběratelé desek, mnozí posluchači rozhlasových a televizních pořadů. Kromě toho Susan Landale dlouhá léta vyučovala na Národní konzervatoři v Rueil-Malmaison. Když nekoncertuje a nenatáčí, vyučuje nebo je zvána na mistrovské kurzy. Jeden takový třídenní seminář se uskutečnil vloni ve dnech 22. - 24. listopadu na brněnské JAMU. Probíraná látka - francouzská hudba romantismu a 20. století - přilákala více než čtyři desítky českých i slovenských studentů a dychtiví návštěvníci závěrečného recitálu seděli a stáli nejen ve varhanním sále, ale zaplnili i přilehlou chodbu. Na všechny navíc zapůsobila Susan Landale svou srdečností, bezprostředností a obdivuhodnou vitalitou. Její vztah k české hudbě, k našim hudebníkům sahá až do sedmdesátých let.

"Podnětem k jeho navázání byla hudba Petra Ebena. Při jedné cestě do tehdejšího západního Německa jsem se setkala s litevským varhaníkem Leopoldem Digrisem, v jehož podání mě nadchl cyklus Laudes od Petra Ebena. Později jedna moje žačka, Američanka, hrála Ebenovo Moto ostinato , jež mě fascinovalo zejména motorickým pohybem. Jindy, opět v Německu, jsem ve volném čase zašla na místní kůr, kde jsem v hromadě not našla celou Ebenovu Nedělní hudbu , kterou jsem si tehdy přehrála. Bylo to v době, kdy jsem už byla nasycená hudbou Oliviera Messiaena a Jehana Alaina a hledala jsem něco jiného. Ve Francii však bylo nesmírně obtížné sehnat české skladby. Nakonec mi v tom pomohl přítel z Britské rady, který tehdy působil v Praze. Toto město jsem poprvé navštívila v březnu roku 1977. Příležitostí k tomu se vlastně stalo natáčení cyklu Nedělní hudba v západním Berlíně. Uvědomila jsem si, že nic nevím o zmíněném cyklu, ani o jeho tvůrci, a tak jsem se rozhodla do Prahy zajet, s Petrem Ebenem se setkat a nastudované dílo s ním probrat. Tento vlídný, vstřícný a pohostinný člověk se mi stal velkou inspirací. Díky Petru Ebenovi jsem také získala kontakty, které mi umožnily koncertovat v dřívějším Československu. Mezi mými žáky jsou mimo jiné pražská varhanice Irena Chřibková, Tomáš Thon z Opavy a z mladších Petr Rajnoha."

Liší se čeští interpreti od varhaníků německých nebo francouzských?

"Každá umělecká osobnost je odlišná. Čeští varhaníci mi jsou hudebně velice blízcí. Ti, které jsem poznala, měli vždy kvalitní technický základ a jevili se mi jako otevřenější než třeba jejich němečtí kolegové. Možná je to tím, že Česká republika je srdcem a křižovatkou Evropy."

Jaké jsou vaše současné aktivity?

"Můj život je zcela zaplněný. Jsem varhanicí v kostele sv. Ludvíka v pařížské Invalidovně, vyučuji soukromě a na Královské hudební akademii v Londýně, kam jezdím dvakrát měsíčně. Mám hodně koncertů a natáčím. Mou poslední nahrávkou je kompletní dílo Césara Francka na třech varhanách, které postavil proslulý Aristide Cavaillé-Coll roku 1863 v pařížském kostele Saint-Sulpice a v katedrále v severošpanělském San Sebastián a z roku 1885 v chrámu sv. Štěpána v normandském Caen. Pro další projekt chystám skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Johannesa Brahmse."

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.