Od nové budovy k muzeu

Pozorný čtenář si řekne – když bylo v roce 1999 vše vyřešeno, proč Národní muzeum zpřístupnilo své hudební sbírky až na podzim roku 2004? Na papíře mělo muzeum budovu, ale budovu ještě několik let obsazenou původním uživatelem. Protože dodavatel stavby je vždy velmi složitou volbou, došlo ve výstavbě nové archivní budovy v Praze na Chodovci k několikaletému zpoždění, které také zdrželo zahájení přestavby budovy pro České muzeum hudby. Toto zpoždění přineslo provozu muzea v provizorních prostorách velké komplikace, které byly završeny při povodni v srpnu roku 2002 – sbírky muzea byly oproti původnímu plánu dosud v budově Velkopřevorského paláce, který byl povodní vážně poškozen.

Paradoxní výhodou byla možnost využít tohoto času na přípravu projektu nové budovy tak, aby odpovídala muzejnímu provozu 21. století.

Vlastní objekt byl při pohledu zvenku ve zdánlivě dobrém stavu. Přesto však jeho technický stav, četné vestavby a technické zázemí představovaly zásadní úkol k řešení. Největším problémem byla vlastní rehabilitace bývalého kostela jako památkového objektu. Opravdu málokdo z procházejících průchodem v Karmelitské ulici si byl vědom toho, že kráčí postranními kaplemi cenného raně barokního kostela, jehož projekt byl dílem čelného představitele první vlny italských architektů baroka v Čechách Francesca Carattiho. Prvním úkolem bylo tedy oživit budovu samu o sobě, náročnější bylo její přizpůsobení modernímu muzejnímu provozu. Projektové práce prováděl Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby za vedení ing. arch. Tomáše Šantavého. Výsledkem je prakticky znovuobjevení mimořádného prostoru v centru města. Málokdo by si v nevábném pavlačovém dvoře dokázal představit dnešní vznosnou dvoranu, ve které zní po staletích opět hudba a která se otevírá do prostoru Karmelitské ulice.

Úkolem muzea bylo připravit podklady pro projekt a přestavbu tak, aby bohaté sbírky muzea byly dostatečně chráněny a zároveň přístupné široké veřejnosti a badatelům. Po zvážení zkušeností z obdobných zahraničních muzeí a po konzultacích s odborníky byl velký důraz kladen na zajištění odpovídajících klimatických podmínek a na požární bezpečnost. Skloubit tyto požadavky s nároky na rekonstrukci památkového objektu nebylo vždy snadné.

Výsledkem je velmi kvalitní projekt, který bylo možno z prostředků státu financovat pouze postupně. Celá rekonstrukce muzea si vyžádala celkem téměř 200 miliónů korun. Po složitých jednáních se podařilo v první etapě, která byla završena kolaudací části budovy v květnu 2003, dokončit nezbytnou technickou infrastrukturu a připravit základní prostory pro přesun muzea z Velkopřevorského paláce. Stěhování sbírek si vyžádalo mimořádné pracovní nasazení.

Pro vybudování expozice a zpřístupnění sbírek muzea bylo nutno získat finanční krytí pro dostavbu celého objektu a jeho otevření pro veřejnost. Přes mimořádnou podporu vedení Národního muzea i Ministerstva kultury bylo toto období delší, nežli by si hudební veřejnost i muzeum přáli. Ke druhé etapě stavebních prací bylo možno přikročit až na jaře roku 2004. Dokončení všech prostor komplikoval i fakt, že základ každé budovy – střecha a plášť – byly nakonec v horším stavu, nežli předpokládal původní rozpočet stavby.

Základním úkolem muzea bylo koncipovat záměr nové expozice. První a do letošního roku poslední expozice hudebních nástrojů byla v Praze zpřístupněna v roce 1954. Expoziční záměr reflektoval nové technické možnosti muzejní prezentace, aniž by zároveň potlačil základní úkol muzea – prezentovat především sbírky. V případě hudebním jsou to pak především hudební nástroje, které je možno za vhodných podmínek dlouhodobě vystavovat. Odstrašujícím příkladem byly pokusy minulosti o vytvoření popisné expozice dějin hudby. Libreto expozice vzniklo v autorském týmu pracovníků muzea a od počátku pracovalo se základem v mimořádné sbírce hudebních nástrojů a s aktivním využitím zvuku i doplňkových materiálů. S předstihem bylo nutno přikročit k restaurátorské přípravě hudebních nástrojů, která mnohdy představuje několikaleté projekty.

K vytvoření architektonického a výtvarného návrhu vyzvalo Národní muzeum několik předních tvůrců. Výběrová komise složená jak z pracovníků muzea, tak i z předních odborníků v oblasti výstavnictví, architektury a památkové péče nakonec k realizaci vybrala projekt předložený firmou G.L. Architekti za vedení akad. arch. Vlastimila Vagadaye.

A nastala další etapa – společné tvůrčí hledání cesty hudebních nástrojů k návštěvníkům.

Sdílet článek: