neděle, 7. září 2014

Ochranná ruka sv. Šimona a Judy nad hudbou

Napsal(a) 

Martin Richard Macek, foto FOK Martin Richard Macekfoto: FOK

V koncertní sezoně 2014/2015 si Symfonický orchestr hl. m. Prahy připomíná osmdesát let od svého založení, a k tomu se pojí i dvacetiletí života koncertní síně v kostele sv. Šimona a Judy. Právě ta nás zajímá, díky hudebnímu dění v ní, a také ve spojení s majitelem této stavby. Její osud sahá přes staletí.

Kostel při pražské Nemocnici Na Františku se vrátil díky restituci do péče původních majitelů, Milosrdných bratří, přesněji řádu sv. Jana z Boha. Hlavní působení řádu je při brněnské nemocnici Milosrdných bratří, ale jeho aktivity jsou rozsáhlejší a sahají dál. Spolupráce s Koncertním jednatelstvím FOK má mezi nimi své významné místo. K pochopení, proč řád Milosrdných věnuje kromě péče o nemocné pozornost také kultuře a hudbě, je třeba seznámit se s tím, kdo řád na našem území zastupuje, a s kým je také FOK v pravidelném kontaktu. HARMONII poskytl exkluzivní rozhovor bratr Martin Richard Macek, O. H.

Od ideálů k činu

Letos sedmačtyřicetiletý představitel řádu je provinčním delegátem řádu Milosrdných bratří, funkcí je převorem konventů v Brně, Letovicích a ve Valticích, a také čtvrtým rádcem rakouské provincie a delegátem pro Čechy, Moravu a Slovensko. Jeho životní cesta je pozoruhodná. O vstupu do řádu začal přemýšlet ještě během své vojenské prezenční služby za hluboké totality v naší zemi. Vystudoval strojní průmyslovku, ovšem víceméně jen kvůli maturitě. Technické zaměření nebylo jeho cílem, víc ho zajímala charitativní činnost. Zkusil se uplatnit v nemocnici Na Františku, ale pro technika tam nebylo místo. A tak oslovil sestry Matky Terezy a pak Domov Svaté rodiny na pražských Petřinách, kde posléze pracoval v sociální a zdravotní oblasti pro mentálně postižené.

Považuje toto období za jedno z nejkrásnějších ve svém životě. V té době se už reálně rozhodoval o možnosti žít v komunitě. „Byla ve mně ale také touha mladého člověka po dobrodružství,“ vzpomíná. „Napsal jsem proto Matce Tereze, ale podmínka absolvování noviciátu mužského řádu v Mexiku mi jazykově nevyhovovala. Spíš náhodně mě pak můj kamarád přesvědčil o návštěvě řádu Milosrdných bratří. Ta návštěva ve mně vzbudila přání k Milosrdným bratřím vstoupit“.

Řád Milosrdných bratří založil v Granadě roku 1540 jako mužský laický žebravý řád Portugalec sv. Jan z Boha, a v roce 1572 byl uznán jako špitální kongregace. Jedna jeho větev se roku 1605 dostala na dnešní jižní Moravu, do Valtic, a roku 1620 do Čech. „Zajel jsem tehdy do Brna“, pokračuje v rozpravě bratr Martin, „a seznámil jsem se s životem tamní komunity. Záhy jsem se rozhodl pro život bez dobrodružství v dalekých zemích, s úkolem pomáhat doma lidem v nemoci a nouzi.“ Počátkem roku 1996 byl řádem přijat, a odeslán do Rakouska na formaci. Když se v roce 2000 vrátil, začal studovat zdravotní školu. Studium zdravotní školy už před tím v Regensburgu absolvoval, jenže škola mu nebyla v Čechách uznána. Poté co studium ukončil, stal se zdravotním bratrem na chirurgii a posléze v LDN  brněnské nemocnice milosrdných bratří. O tři roky později byl zvolen provinciálem Českomoravské provincie Milosrdných bratří.

Nemocnice a klášter Na Františku

Kostel sv. Šimona a Judy má proměnlivou historii. Je dnes znovu ve vlastnictví původních majitelů, řádu Milosrdných bratří, kteří ho získali po roce 1620 od Ferdinanda II. V přilehlém areálu kláštera vznikla Nemocnice Na Františku, kde se příslušníci řádu věnovali ošetřování nemocných. Nemocnice se stala záhy významným centrem lékařského vzdělání. V roce 1761 v ní byla zřízena posluchárna pro studium anatomie, roku 1784 tam profesor Arnold zavedl vyučování chirurgie a na přelomu 18. a 19. století zde pracoval vynikající lékař, primář, a rektor Karlovy univerzity, doktor Jan Theobald Held. V roce 1847 tu poprvé v Rakousku aplikoval P. Celestýn Opitz první narkózu. Věhlas nemocnice byl nástupem komunismu na dlouhou dobu přerušen, a bratří byli z nemocnice a kostela vyhnáni.

Kostel sv. Šimona a Judy, foto FOK Kostel sv. Šimona a Judyfoto: FOK

V současné době spravuje Nemocnici na Františku Obvodní úřad Městské části Praha 1, zatímco řádu byl vrácen pouze kostel. V něm probíhá bohatý koncertní život metropole. Tím, že se řád podílí na tomto dění se jen potvrzuje, že hospitalita a křesťanská péče o člověka souvisí nejen s tělem, ale že nabízí člověku působením umění a hudby i péči o duši.

Po zmíněném roce 1620 začal řád Milosrdných bratří areál přestavovat a v roce 1632  kostel znovu vysvětil. O téměř sto let později došlo k rozsáhlým opravám kostela ve stylu vrcholného baroka, a v tomto období byly také instalovány varhany, nástroj Andrease Wambetssera, s výtečným autentickým zvukem. Hráli na ně významné osobnosti, mimo jiné Wolfgang Amadeus Mozart a Joseph Haydn. Varhany jsou v provozu dodnes. Postupně byla také prováděna bohatá vnitřní výzdoba kostela, vztyčeny oltáře, instalovány sochy. Na sochařské výzdobě se před rokem 1723 podílel Ferdinand Maxmilián Brokoff a výzdobu kostela završila iluzivní malba presbyteria, dokončená roku 1773 Josefem Hagerem.

Historie kostela sv. Šimona a Judy a Nemocnice Na Františku však sahá ještě hlouběji do minulosti. Pokud se vrátíme zpět proti času, pak zjistíme, že někdy před rokem 1354 založil na tomto místě Bohuslav z Olbramovic špitál, jehož součástí byla i kaple sv. Šimona a Judy. Její existence se prvně datuje rokem 1357, kdy byla vysvěcena arcibiskupem pražským a blízkým spolupracovníkem Karla IV., Arnoštem z Pardubic. Díky dalším postupným velkorysým přestavbám se v příštích staletích stala svou monumentalitou a výstavností  konkurentem svatovítské katedrály.

Nedávná a dnešní realita

Dodnes žijí dva pamětníci života řádu Milosrdných bratří působící před rokem 1961 v Nemocnici Na Františku a v klášteře a kostele sv. Šimona a Judy, P. Vojtěch Málek a bratr Ladislav Kronich.  „Jednomu je dnes 93, druhému 87 roků, a oba mají velmi pěkné vzpomínky na působení a práci v nemocnici,“ vypráví bratr Martin. „Působili na operačních sálech jako anesteziologové, navíc jeden jako instrumentář a druhý později vystudoval rehabilitaci. Pak ovšem museli při komunistické likvidaci řádů z nemocnice a kláštera odejít. Tehdy došlo k odsvěcení kostela a v jeho nádherných prostorách vzniklo potupně skladiště. Paradoxně byl v areálu nemocnice ponechán do poloviny sedmdesátých let jediný bratr, Václav, skladník, u něhož se jako u řeholníka předpokládalo, že bude poctivý a nedopustí rozkrádání majetku.

Po roce 1989 požádal bratr Ladislav Kronich, tehdejší provinciál Českomoravské provincie, o kostely, nemocnice a pozemky řádu Milosrdných bratří. „Provinciál P. Stanislav Fiala jednal o převzetí všech nemocnic z původního majetku řádu v našich zemích,“ připomíná bratr Martin. „Mezi tím byly ale tyto nemocnice převedeny z majetku státu na město, a tím se stát zbavil povinnosti nemocnice v rámci restitucí vracet. Řádu tedy zůstaly jen původní kostely, kláštery, a možnost působení v hospitálské  péči o nemocné.“ Řád se tehdy dohodl s pražským arcibiskupstvím, že nebudou v kostele sv. Šimona a Judy probíhat bohoslužby jako v minulosti, ale že se zde zaměří na koncertní činnost a případné další aktivity v oblasti kultury. Došlo tedy k sepsání smlouvy s Městskou částí Praha 1 na dvacetileté bezplatné užívání kostela sv. Šimona a Judy Koncertním jednatelstvím FOK. Ta spolupráce trvá s malými úpravami dodnes. Díky předchozí rozsáhlé a úspěšné rekonstrukci byl tento duchovní prostor zachráněn před osudem, který potkaly některé jiné pražské duchovní stavby. Ukázkovým příkladem je kostel sv. Michala v Praze na Starém Městě, byť vedený v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky a ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek hlavního města Prahy jako kulturní památka.

Současnost řádu Milosrdných bratří

Kostel sv. Šimona a Judy, foto FOK Kostel sv. Šimona a Judyfoto: FOK

 Hospitálský řád má dnes dvě komunity, v Brně a v Letovicích. Ve Vizovicích, kde řád provozuje svou nemocnici, komunita bratří není. S civilními zaměstnanci jsou řeholní bratři vázáni společným etickým kodexem jednání a morálními jistotami ve vztahu k nemocným. Hlavním cílem je poskytování kvalitní lékařské, a především perfektní ošetřovatelské a rehabilitační péče při mimořádném osobním a lidském přístupu k pacientům. Součástí činnosti Milosrdných bratří v péči o nemocné je i starost o duševní hodnoty člověka. Hudbě se bratři začali velmi aktivně věnovat nejen v Brně, ale i v Praze, o to víc, když dostali v restituci zpět kostel sv. Šimona a Judy. Tak mohla po roce 1989 pokračovat spolupráce a vzájemné předávání zkušeností s koncertním jednatelstvím FOK.

Pražské koncertní působení Milosrdných v kostele dvou světců není pochopitelně vlastní činností řádu, ale je svěřováno dramaturgii FOK. Několikrát do roka se bratr Martin schází s Jaroslavem Šefrnou, vedoucím Koncertního jednatelství FOK, a porovnávají své náhledy na program koncertů a na jejich umělecké obsazení. O nějaké zvláštní zasahování do programu koncertní činnosti FOK ale v žádném případě řádu nejde. Milosrdní by nechtěli být kontrolory, jsou vlastně především podporovateli a pronajímateli. Vše je postaveno na vzájemné důvěře a zkušenosti z pražských programů se přenášejí i do činnosti v Brně.

Koncem devadesátých let začal řád v Brně rozvíjet svou uměleckou a koncertní činnost v Sále Milosrdných bratří, kde bývali dříve ošetřováni nemocní, a také občas v kostele sv. Leopolda. Ve spolupráci s různými agenturami se v koncertním sále rozvinula nebývalá aktivita, až na stovku akcí ročně. Počátky patřily vážné hudbě, ale díky otevřenosti řádu na ni navázala i pestrá žánrová nabídka, jen s výhradou vyloučení aktivit namířených proti křesťanským myšlenkám. V brněnském sále se o koncertní program stará správce kulturní činnosti řádu. Zástupcem nejvyššího představitele řádu, generálním převorem, byl konvent v Brně označen za jediné centrum na celém světě, které se v tak rozsáhlé míře věnuje provozování hudby. Poutavým doplněním programů koncertního prostoru v Brně je i občasná činnost aranžování květin, která poutá nebývalou pozornost veřejnosti. Na mnohé koncerty chodí také školy a představují se začínající zpěváci a instrumentalisté. Na našem území jsou v péči Milosrdných bratří ještě čtyři kostely, kde probíhají kromě liturgie zajímavé koncerty. Děje se to v Novém Městě nad Metují, Valticích, Letovicích a Prostějově. Pojem hospitality tak vytváří při poslechu kvalitní hudby možnost cenného setkávání lidí, jejich zklidnění a pohroužení se do sebe.

Aktuálně teď připravuje řád na 1. prosinec 2014  v kostele sv. Šimona a Judy koncert pátého ročníku Ceny Celestina Opitze. Na něm dojde k udílení ocenění lidem, kteří se zasloužili o hospitalitu, tuzemskou či zahraniční, ať v nemocnicích nebo v domácím prostředí. Obě strany vybírají pro ten večer společně program, interprety, a již po několikáté se připravuje i přímý přenos televize NOE.

Kostel svatých Šimona a Judy

V letech 1989–1993, kdy proběhla za podpory hlavního města Prahy rozsáhlá rekonstrukce kostela sv. Šimona a Judy a jeho přebudování na koncertní síň, došlo i k archeologickému průzkumu. Ten odhalil v severní lodi poklad, tři sta padesát stříbrných mincí z období vlády Jiřího z Poděbrad a Maxmiliána II. (1564–1576). Vzápětí po dokončení prací byl pak koncertní prostor předán k dispozici FOK. Přestavba se mimořádně zdařila a kostel je akusticky kvalitní koncertní síní s profesionálním zázemím. Dnes jediný nájemce, Koncertní jednatelství FOK, zde pořádá komorní projekty v rámci abonentních řad FOK, ale i mnohé mimořádné akce, zejména cyklus koncertů věnovaný autentické interpretaci barokní hudby. Zahajovací koncert 29. 8. 1993 byl unikátní účastí tehdy nového Českého komorního orchestru, jímž je v současnosti proslulá Pražská komorní filharmonie.

Kostel sv. Šimona a Judy při rekonstrukci, foto FOK Kostel sv. Šimona a Judy při rekonstrukcifoto: FOK

Čtyřsetletá historie se proměnila, ale služby Milosrdných bratří se nesou dál v původním zaměření, daném základní myšlenkou zakladatele řádu, sv. Jana z Boha, ve službě nemocným a trpícím. Že k ní Milosrdní bratří připojují také podporou umění a hudby, to už vyplývá z hlavní ideje jejich existence.

Hudba je pro bratra Martina osobní zálibou, ač se na žádný hudební nástroj ve skutečnosti neučil hrát. „Nicméně,“ vzpomíná, „chodil jsem u sv. Vojtěcha na Starém Městě pražském na hodiny zobcové flétny, což ale byla v době tuhého odporu státu k církvi jen záminka, kvůli mé přípravě na biřmování. Později jsem se pokusil i o hru na kytaru, kterou sousedi vyhodili na smetiště, a došlo také na výuku klavíru a varhan, ovšem jen na základní technické úrovni.“ O tom, že hudba má svou nezastupitelnou funkci a vliv na vnitřní život člověka nijak nepochybuje. Je naopak přesvědčen, že zušlechťuje, zklidňuje, a má vliv na chování, i na zjemnění niterného neklidu, tak typického pro dnešní dobu.

Úkol pro budoucnost

O bohatém působení řeholníků řádu Milosrdných bratří v minulosti svědčí rozměrný tvořivý odkaz předchůdců, skladatelů a ředitelů kůrů řádu, jejichž dosud neprobádané notové materiály leží mnohde na farách a v klášteřích řádu. V jejich objevování a zpracování vidí bratr Martin část svého úkolu. Některé z těchto materiálů se nacházejí v brněnském klášteře a o část uloženou v archívu brněnského Památníku Leoše Janáčka Milosrdní bratří ještě v restituci žádají. Zatím je jejich snahou, mít při objevování tohoto odkazu alespoň dostatečný přehled o hudebních aktivitách řádu. Na větší rozsah archívní práce zatím není dost sil. V celé delegatuře Čech a Moravy působí totiž jediný pracovník, který se zabývá kulturními aktivitami řádu. Perspektivně tak jde o čas a finanční možnosti. A tak si lze jen vážit toho, jak v tom směru funguje znamenitá spolupráce řádu s koncertním jednatelství FOK, s přispěním jeho dosavadních bohatých zkušeností v oblasti koncertního dění. Řečeno slovy současnosti, kontakty mezi oběma stranami, koncertním jednatelstvím FOK a Milosrdnými bratřími, jsou nadstandardní. Víc než dvacetileté období společného koncertního působení v kostele sv. Šimona Judy o tom dává svědectví.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.