Co si představí čtenáři HARMONIE, když se řekne slovo verbuňk? Mnozí si jistě vzpomenou, že tento mužský slovácký tanec byl 25. listopadu 2005 prohlášen generálním ředitelem UNESCO Koichirem Matsuurou za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva a stal se první oceněnou nehmotnou památkou Česka, která se zařadila mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa.
Zvídavější zájemci o tanec si otevřou webové stránky Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a dočtou se, že slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru a že jeho jedinečnost spočívá v bezprostředním spojení hudby, pěveckého a tanečního projevu s výtvarným řešením (krojem), v bohatství skočných kroků zvaných cifry a také v rozmanitosti regionálního, lokálního a individuálního pojetí. Zaujme je informace o původu názvu verbuňk, který pochází z německého slova Werbung (to jest najímání, ucházení se), neboť v dávných dobách se u nás nábor do vojenské služby prováděl tancem za účasti profesionálních vojenských tanečníků. Tehdejší branci museli být totiž fyzicky zdatní, pohybově pohotoví a rytmickým cítěním obdaření.
Jen někteří z čtenářů si dokáží představit tančící šohaje, protože je viděli při verbuňku na vlastní oči: jejich vznosné držení, štíhlé postavy s širokými rameny, jiskrným pohledem a nohama jako strunky. Takto zachycuje jednoho z nich plastika sochaře Franty Úprky, vystavená v Galerii výtvarného umění strážnického zámku. Tak si také já pamatuji současného předsedu strážnického Sboru lektorů a znalců verbuňku Karla Pavlištíka z doby jeho vojenské prezenční služky, kterou protančil jako sólista v Uměleckém vojenském souboru Praha a Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, i z pozdějších let jeho činnosti etnografa, choreografa a vedoucího četných moravských folklorních souborů. Na letošním 64. Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici jsem se s ním opět setkala jako s členem poroty Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku 2009.
V uplynulém čtvrtstoletí se Karel Pavlištík společně s Janem M. Kristem zasloužil o to, aby verbuňk zůstal živým uměleckým projevem. Ocenění verbuňku komisí UNESCO nespadlo jen tak samo z nebe. Předcházela mu mnohaletá vědecká dokumentace spojená s praktickou taneční, choreografickou a pedagogickou praxí ve folklorních souborech, porotách, poradních sborech a publicistickou činností. Jedním z prostředků bylo obnovení tradičních soutěží o nejlepšího verbíře – tanečníka verbuňku.
„Museli jsme získat spojence a vytvořit porotu“, vysvětlil mi Karel Pavlištík. „Shromáždili jsme špičkové verbíře, ty nejlepší z minulých strážnických soutěží, kteří se umístili na prvních, druhých a třetích místech. Chtěli jsme, aby všichni zůstali v údivu, když si tito chlapi stoupnou s mladými tanečníky před muziku. Podstata úspěchu spočívala v tom, že se nám záměr podařilo naplnit. Díky soutěži se obnovil zájem o verbuňk. Pro letošní, v novodobé historii již dvacátou čtvrtou soutěž, jsme pro velký počet účastníků museli změnit statut. Od letošního roku probíhají výběrové soutěže ve všech šesti regionech Moravského Slovácka, do Strážnice postupuje prvních sedm z každého regionu. Tanečník, který třikrát vyhrál Soutěž o nejlepšího tanečníka, přechází do soutěžní poroty.“
Zapsáním na seznam památek UNESCO dostal slovácký verbuňk nový impuls. Vládě připadl úkol zajistit ochranu tohoto fenoménu a jeho další 
rozvoj. Jako poradní orgán ředitele Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici byl z nejlepších verbířů všech regionů ustaven Sbor lektorů a znalců slováckého verbuňku, Karel Pavlištík byl zvolen jeho předsedou. Členové Sboru mají přehled, co se v regionech děje, dbají o udržování a rozvoj tance v praxi. Členství ve Sboru je čestné, obecní zastupitelstva finančně podporují organizaci jednotlivých akcí – pronájem místností, nákup májky, pořízení krojů apod. Verbuňk se tančí při konkrétních společenských událostech, na svatbách, při hodech, v masopustním průvodu. Učí se ho stále více mladých hochů, vznikají nové soubory. Mládež demonstruje tancem svou národní identitu. Regionální autentická podoba verbuňku se šíří v nespočtu variant, odlišných krajovým charakterem a osobností tanečníka.
Průběh Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na stadionu Zahrada byl pozoruhodný nejen vlastními výkony soutěžících, ale také účastí a zájmem diváků. Po celý den se v každé pauze při poradě poroty vrhali z hlediště na scénu muži různých věkových kategorií, aby sami zpívali a verbovali. Prostřednictvím Ceny divácké ankety se zjistilo, že 60 % hlasů patří ženskému publiku, kterému je mužské soupeření předváděno. Kritéria poroty a divácké ankety se obdivuhodně shodují, neboť si výsledky nikdy neodporují.
Vedoucím, režisérem a konferenciérem Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku byl David Pavlíček, dramaturg pro tanec Vojenského uměleckého souboru Ondráš. Spontánní zájem dospělých, mládeže i dětí a jejich aktivní znalost technicky obtížného a fyzicky náročného lidového tance vojenských odvedenců ani trochu nenasvědčovaly tomu, že by měl nastat konec křesťanské civilizace a nástup pop kultury, jak se u nás leckdy v médiích píše. Naopak. Objasňoval zázemí dvaceti tisíc podpisů na nedávné petici za záchranu Ondráše, který měl být z rozkazu ministryně obrany Vlasty Parkanové zrušen jako nepotřebný.
