sobota, 20. duben 2002

O strunách smyčcových nástrojů

Napsal(a) 

O strunách smyčcových nástrojů O strunách smyčcových nástrojů
O NÁSTUPU DO PROFESE HUDEBNÍKA

Do určité doby je žák žákem a následně student studentem. Rozhodne-li se student, že ho muzika vzala a chce nastoupit dráhu profesionála, pak mu nezbývá, než aby si pořídil adekvátní vybavení a šel studovat. Čas ale moc letí, a než se naděje, musí ze rozhodnout, zda má na sólovou dráhu (jak malému procentu výborných hráčů se to povede!), zda si založit komorní soubor a zkusit prorazit mimořádnou kvalitou a něčím neotřelým, což je stále obtížnější, vyhrát konkurz do nějakého orchestru (nejlépe příspěvkového nebo veřejněprávního), nebo jít učit. Profesionální úroveň našich odborných škol stále roste rok od roku (s čím my jsme absolvovali, s tím se dnes dělají přijímací zkoušky), orchestry se ale díky makroekonomickým starostem ruší, mnohé soukromé a komorní orchestry a seskupení mají stále méně poptávek a příležitostí pro honorované vystupování. Nevím, zda se situace v dohlednu otočí k lepšímu, otočit by se ale měla, neboť nebude-li o kumšt a umělecké obory zájem, stanou se z nás jen nekulturní občané bez záchvěvů v duši a chladní, technokratičtí kalkulátoři.

O NÁSTUPU DO HUDEBNÍHO TĚLESA

Každý orchestr má svůj svébytný zvuk, v profesní literatuře a v kritikách se o tomto fenoménu můžeme dočíst velmi často. Jako si neomylně pamatuji živý zvuk, barvy a dynamické poměry mezi sekcemi u Vídeňských, Berlínských či Českých filharmoniků, tak je zcela nezaměnitelná barva a charakter některých komorních těles (Varchalovci) i třeba smyčcových kvartet (Smetanovci). Důvodů je mnoho, z lidských faktorů samozřejmě dirigentské představy a vedení, způsob hry, individuality v tělese, souhra, temperament, ukázněnost. Samozřejmě ale také kvalita nástrojů a u smyčcových především jejich seřízení a postrojení. Stavovskou ctí každého člena smyčcové sekce by mělo být udržování svého nástroje v perfektním technickém a zvukovém stavu, pravidelně měnit ostrunění podle požadovaného charakteru a témbru (kontrabasisté Vídeňských filharmoniků hrají všichni na jeden druh strun s umělým jádrem - zvuk sekce je tím naprosto nezaměnitelný, houslisté Londýnských filharmoniků zase na stejný druh kombinovaných strun, zvukově světlých a sytých), vycházející z tradice nebo potřeb tělesa a jeho uměleckých záměrů. Výběr ostrunění totiž dokáže velmi pomoci zvuku nástroje (ale při nevhodné volbě i zvuk zplacatit či ochudit) i změnit barevný charakter celé sekce či kvarteta. Obecně se dá jen doporučit komorním seskupením spíše barevný témbr s ohledem na charakter nástrojů a vyrovnanost poměrů mezi nástroji, pro větší tělesa spíše sytější a průraznější tónový charakter se schopností znělého pianissima a pizzicata. Sólisté, hrající před orchestrem, musí velmi pečlivě volit s ohledem na barevné možnosti nástroje co nejsilnější a nejostřeji položené tónové spektrum (struny pevnější a s tvrdším a tenčím opředením), pozor však na částečné ochuzení v barvě, zejména při komorní hře či studiovém nahrávání. Pro kvalitu tónu je nezbytný taktéž dobrý stav smyčce a jeho pravidelné potahování kvalitními žíněmi (mongolské, sibiřské). Kalafunu používejte nejdéle jeden rok, pak se silice odpaří a kalafuna ztrácí vazkost a práší. Špatnou reklamu si v první minutě udělá hudebník, který se představí vypelichaným smyčcem a matným povrchem dopola ošoupané kdysi kalafuny. Těchto pár základních informací nechť slouží začínajícímu umělci jako první písmeno jeho budoucí dlouhé abecedy.

OD LEVA DOPRAVA O STRUNÁCH JAKO O VÝROBCÍCH

- Česká republika

V nižší třídě kvality (snad mi to výrobci odpustí) se můžete na pultech obchodů setkat s lacinými výrobky našich hlavních dvou výrobců strun - lubského STRUNALu (dříve CREMONA) a produktů GOR-STRINGS. Veškeré kovové varianty a modifikace mohu doporučit jen jako základní výbavu pro nižší kvalitativní kategorii, tedy pro začátečníky a děti na úrovni prvního stupně základních hudebních škol. Profesionální třídu zastupuje výrobce strun, Mistr houslař Jan Slawinski, jehož zejména kombinované struny jsou vysoké kvality a jsou na seznamu používaných strun několika předních instrumentalistů (například Karel Špelina, koncertní mistr viol ČF) a zejména členů orchestrů moravského regionu.

- USA

Jak již bylo zmíněno, výrobců strun je ve světě spousta. Je jich jistě mnohonásobně více, než výrobců jakéhokoli jiného hudebního příslušenství. V Americe - a zejména v USA - je lokálních výrobců nespočet a z této oblasti se k nám dováží z oblasti smyčcových nástrojů pouze produkty firmy KAPLAN/D'ADDARIO, kde vysokých užitných kvalit a stále stoupající popularity dosahují zejména nové HELICORE. Dovolím si (možná odvážně, ale na základě znalosti tuzemského trhu a statistik) tvrdit, že ostatní modely jmenovaného výrobce - proslulého a vysoce hodnoceného zejména na kytarovém poli - střevové GOLDEN SPIRAL SOLO (v dřívějších dobách až do doby změny výrobních linek a přestěhování továrny v USA velice oblíbené) i perlonové PRO ARTE jsou užívané zřídka a jsou svými evropskými konkurenty lehce odsunuté do stínu zájmu široké zákaznické obce.

- Evropa

V našich zemích a v našich podmínkách je především z důvodu tradice a kvality jednoznačně daleko nejvyšší poptávka po strunách evropské provenience. Na trhu se můžeme občas setkat s výrobci, expandujícími ve střední kvalitativní třídě za hranice svých států, ve svých výsledcích však lehce zaostávajících za zbožím takzvaným prvoligovým - HANNABACH (výborné houslové E), LENZNER (kopie dříve východoněmeckých PROTOS a Zlatá liška, populárních strun lacinější studentské třídy), PYRAMID (specializuje se nyní na struny pro citery, loutny a historické drnkací nástroje), D'ORAZIO (laciné niklové sady), GALLI a PICATO se snaží prorazit v celém spektru nabídky se strunami nižší cenové hladiny. Výrobců je však mnoho a mnoho dalších.

Má-li být měřítkem objektivní kvalita (a to by bylo správně) a můžeme-li věřit a doufat, že právě ke kvalitě náš trh dospěje, pak se až nyní dostáváme k výrobcům, které se dají doporučit beze zbytku, jen s ohledem na specifikaci požadavků. Tedy v nejvyšší třídě výrobců stojí pětilístek: rakouský THOMASTIK, německé PIRASTRO, francouzský SAVAREZ/CORELLI, a dánská dvojice dříve cellových specialistů LARSEN a JARGAR. V dobách ještě nedávno minulých byli v našich zemích populární ještě švédové se značkou PRIM, levných strun s velmi dlouhou životností, jejichž vývoj se však pozastavil a byli v sortimentu i kvalitě zcela převálcováni svoji konkurencí. Z nabídek pětilístku zmíněných firem si vybere každý, a vybere si vždy perfektní kvalitu se vším, co k tomu náleží.

ZÁRUČNÍ DOBA ANO NEBO NE?

Tak, jako mnoho z nás naráží dnes a denně na nedokonalosti v zákonech, nařízeních a vyhláškách, my se stále častěji pereme jako dovozci většiny špičkových produktů zahraničních výrobců s tím, že někteří zákazníci (naštěstí je jich málo a ubývá jich kvadratickou řadou, neboť začínají uvažovat logicky) neomaleně využívají uzákoněné klauzule, týkající se šestiměsíční záruční doby na veškeré spotřební zboží s výjimkou potravin a živých zvířat. Z konstrukce a užití strun vyplývá, že se jedná o zboží krátkodobé spotřeby, navíc velmi křehké svou konstrukcí a náchylné k mechanickému a chemickému poškození. Žádná přesná optimální doba bezchybné funkce struny není, není ji možné ani vypočítat ani odvodit, je velmi individuální a závislá na mnoha faktorech: jakým způsobem se potáhne na nástroj (přetažení při ladění), jak je nástroj seřízen (na pražci a kobylce musí klouzat a nesmí se zasekávat), je-li kulička vycentrována a správně zasazena do dolaďovače či struníku a konec struny správně zaveden bez ostrých úhlů do kolíku, není-li překroucena apod.), v jakých podmínkách je nástroj používán (teplo, vlhkost, chemické prostředí - jednou jsem viděl týden starou stříbrnou cellovou strunu, nataženou a hranou v Lovosicích, jedním slovem "černoch v tunelu"), jak agresivní je hráčův pot a kůže (PH, alergie na chrom, hliník), přelaďování, množství hodin používání, způsob hry aj. Dá se říci, že nejdelší životnost mají struny s jádrem kovovým, nejnižší s jádrem umělým. Ty jsou navíc téměř alergické na dolaďovače, neboť tah struny je ovládán na krátké vzdálenosti mezi kobylkou a struníkem, což vede často k přetržení vláken nad kobylkou a posléze povolením opředení ve vzdálenosti cca 3 cm za nebo před kobylkou, obdobně jsou velmi náchylné na ostřejší propilovaný oblouk pražce s obdobným výsledným defektem. Při dobrém zacházení mohou na nástroji vydržet struny napjaté i několik let, tenké struny - zejména houslové - je však nutno pro zachování ideálních zvukových vlastností (ladění v kvintách, ztráta barvy tónu z důvodu vytahání a ztráty pružnosti umělého jádra) měnit častěji (pro profesionální užití běžně alespoň čtyřikrát do roka).

Zkrátka, potahuje-li hráč nový potah, nechť si zkontroluje, zda odpovídá délka, rozbalenou strunu projede v prstech, není-li na ní nějaká nerovnost, pecka či deformace opředení, vzniklá poškozením při přepravě. Nalezne-li takovou vadu, nechť ji okamžitě v originálním obalu, obsahující většinou pro výrobce potřebné kódy, doručí k reklamaci prodejci, kde strunu koupil. Nenalezne-li nic zásadního a je-li struna nová, neměla by z žádného důvodu prasknout, neboť při výrobě a opřádání již zažila tah a test s větším napětím, než jakého se může dočkat nyní při potahování na nástroj. Jsou drobné defekty na nástroji či jeho příslušenství, které mohou ovlivnit krátkou (či nulovou) životnost struny - ostrá hrana dolaďovače (častá chyba, pro kterou ulítávají kuličky, zakončující strunu pro její uchycení ke struníku), kobylky, pražce či pod ostrým úhlem vyvrtaná nebo špatně nasazená struna do kolíčku (častý důvod rozmotání či povolení opředení mezi pražcem a kolíkem). Při soudné úvaze zde většinou jde o poškození zaviněné neznalostí či nesprávně seřízeným nástrojem a záleží víceméně na benevolenci vašeho prodejce, zda vám takto poškozenou strunu vymění, neboť vám ji vlastně dává ze svého. Je jen opravdu velmi málo případů konstrukčních chyb a omylů, kdy výrobce ví o své dočasné chybě nebo materiálovém problému, ve většině reklamací opět spíše záleží na jeho benevolenci, zda vám velkoryse věnuje zboží nové. Jak víme, ze západoevropských distributorů principiálně nikdo žádné přetržené ani poškozené struny u výrobců nereklamuje, to je bohužel stále jen specialita našich, ekonomicky ne tak silných zemí, kde se spíš každý za každou cenu snaží, aby dostal cokoli zadarmo nebo alespoň výhodně.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.