Loňský divadelní podzim byl bohatý na události v oblasti tance a baletu. Odehrávaly se nejen v Praze, ale také v krajských městech a nedalekém zahraničí. Pořádaly se choreografické soutěže, workshopy, uváděly premiéry a promítaly baletní filmy. Novinky připravily baletní soubory v Praze, Brně, Ústí n. L., Liberci, Českých Budějovicích, Plzni, Ostravě i Olomouci. Ani kina nezahálela, k oblíbeným operním přenosům z MET se přidaly i projekce baletních představení z Pařížské opery. Bylo toho tolik, že se všechno nedalo stihnout z časových důvodů. A tak z mozaiky událostí přinášíme skromný výběr.
Inspirace Chopinem v Ústí nad Labem
Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem s ředitelem Tomášem Šimerdou a šéfem baletu Vladimírem Nečasem uvedlo 5. 11. 2010 představení zvláštního kouzla. Připomíná jím 200. výročí narození hudebního skladatele a klavírního virtuosa Fryderika Chopina. Neobvyklost inscenace spočívá ve spojení Chopinovy hudby s múzickým uměním baletního interpreta, který umí nejen dokonale tančit, ale i hrát na klavír. Tím interpretem je sólista baletu Vladimír Gončarov, nositel prestižní Ceny Thálie.
Libretista, choreograf a režisér Daniel Wiesner nazval svou inscenaci Chopin, fragmenty ze života slavného hudebního skladatele, s podtitulem taneční divadlo s nahrávkou a živou hudební interpretací o dvou dějstvích . „Můj projekt chce v době agresivních televizních a filmových produkcí, které glorifikují hrubost, brutalitu, vulgárnost, tupost a nevychovanost (a navíc každodenně zamořují české domácnosti přídělem čerstvé krve), oslovit senzitivní a inteligentní část veřejnosti, pro kterou se toho v současné době příliš mnoho nedělá,“ vysvětluje autor v programové brožuře k Chopinovi.
Představení má osobitý temporytmus a subtilní poetiku. Vytváří ji hudba spjatá s časoprostorovou architekturou tanečních obrazů. Střídá se v nich reálné prostředí se snovými vizemi, jakoby zastavenými v čase. Uměleckým životem Chopina procházejí tři ženy. Margaritě Pleškové, představitelce George Sandové, připadá role největší. Dovede být suverénní, lyrická i hravá a okouzlující. Její partnerská souhra s Vladimírem Gončarovem je suverénní.
Životní události, které nelze vytančit, dotváří Daniel Wiesner v náznaku stínového divadla. Působivost jeho koncepce je umocněna dobovým koloritem kostýmů výtvarníka Josefa Jelínka a funkční scénou Martina Víška. Zdařilá inscenace rozšiřuje žánrovou paletu baletního souboru Severočeského divadla opery a baletu. Patří k paradoxům naší současnosti, že právě toto divadlo, známé v kulturní veřejnosti svým dlouhodobým úspěšným působením, má být z rozhodnutí vyšší moci zrušeno.
Zvoník od Matky Boží v Plzni
Divadlo J. K. Tyla v Plzni – baletní soubor s uměleckým šéfem Jiřím Pokorným a orchestr s dirigentem Tomášem Braunerem – připravilo premiéru baletu Zvoník od Matky Boží (20. 11. 2010 ve Velkém divadle). Inscenace vznikla ze spolupráce libretisty, choreografa a režiséra Libora Vaculíka, scénografa Martina Černého a výtvarníka kostýmů Romana Šolce. Balet na motivy románu Viktora Huga Notre Dame de Paris a s hudbou Maurice Alexise Jarre je v jejich pojetí velkým dramatickým baletním divadlem.
„Zvoníkem balet oslovil, až mrazilo“, napsal Plzeňský deníku po premiéře 20. 11. 2010.
„Zvoník dojímá, děsí, přitahuje“, konstatuje recenzentka MF Dnes a dodává „Zvoník od Matky Boží je mimořádnou inscenací. Silnou, stylově čistou, po všech stránkách vyrovnanou, s výborně vedeným orchestrem a výbornými tanečními výkony. A proto má ty nejlepší předpoklady stát se titulem, který bude hodně dlouho publikum plzeňského divadla dojímat i děsit a neodolatelně přitahovat“.
V současném českém baletu je Libor Vaculík jediným choreografem, který se žánru soudobého „velkého baletu“ věnuje soustavně. Na svém uměleckém kontě má desítky velmi úspěšných baletních titulů, v nichž prezentuje umění klasického baletu jako soudobou divadelní podívanou s nosným dramatickým příběhem a charakterově vyhraněnými postavami. Jeho inscenace vyžadují tančící herce ovládající techniku baletní klasiky i moderny. Z posledních titulů připomenu alespoň výsledky Vaculíkovy spolupráce s hudebním skladatelem Petrem Maláskem – Fantoma opery ve Státní opeře Praha a Fausta v pražském Národním divadle. Baletní soubor J. K. Tyla v Plzni má v repertoáru již deset let Vaculíkův taneční muzikál Edith – vrabčák z předměstí, který vznikl ve spolupráci s Petrem Maláskem a textařem Václavem Koptou.
„Jsem člověk, který potřebuje drama, lásku ve všech odstínech – od čisté, panensky bílé až po temně vraždivě červenou“, zdůrazňuje Libor Vaculík. „Jsem epický choreograf a rád vyprávím příběh. Příběhy, které diváka vtáhnou do děje a zaujmou právě svým barevným emotivním spektrem.“
Vaculíkovo emotivní spektrum se v této inscenaci rozvíjí mezi čtyřmi hlavními postavami dramatu: Esmeraldou (Zuzana Pokorná), Phoebem (Martin Šinták), Frollem (Milan Maláč) a Quasimodem (Richard Ševčík). Choreograf, který byl sám vynikajícím a všestranným baletním sólistou, uplatňuje v tanečních textech osobité pohybové výrazivo a nabízí tak představitelům hlavních rolí rozsáhlé interpretační možnosti.
Plzeňská inscenace Zvoníka od Matky Boži je ve Vaculíkově tvorbě již třetí verzí tohoto díla s hudbou Maurice Alexise Jarre. Zvoník od Matky Boží z Národního divadla Brno (1993) dostal Hlavní cenu Národní taneční přehlídky (1996) a poté obohatil repertoár baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě (2001). Baletnímu souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, městě evropské kultury pro rok 2015, přináší Vaculíkův Zvoník od Matky Boží nové umělecké výzvy.