Nová míza v letní Telči

Francouzsko-česká hudební akademie Telč nabízí už přes dvacet let studentům letní masterclassy s těmi nejpovolanějšími lektory z Česka a Francie. O tom, že o tradice je nutné pečovat a mladé hudebníky je třeba vzdělávat nejen v technice hry na nástroj, jsem mluvila s novou ředitelkou akademie Markétou Vejvodovou a s dlouholetým uměleckým vedoucím, violistou Vladimírem Bukačem.

Markéto, naši čtenáři vás znají jako výbornou novinářku, jak jste se dostala do role ředitelky hudební akademie? MV: Moje cesty se s akademií prolínají už dlouho. Jednak můj otec (houslista František Pospíšil, pozn. red.) byl profesorem na prvním ročníku a pamatuji se, že přijel domů nadšený a mluvil o tom, jaký skvělý česko-francouzský projekt vznikl. Několikrát jsem taky na akademii natáčela pro rozhlas a shodou okolností znám i všechny vyučující profesory, jak české, tak francouzské, ještě z dob mých studií. A díky tomu, že mám za sebou mnohaletou zkušenost v pražské pobočce přední zahraniční reklamní agentury a také manažerské vzdělání i zkušenosti, nebyla ta nabídka tak od věci, jak by se na první pohled mohlo někomu zdát. Když jsem byla oslovena s nabídkou stát se novou ředitelkou, věděla jsem dobře, o jaký projekt se jedná, a navíc pro mě tahle akce byla vždycky něco víc než standardní mistrovské kurzy.

Čím? MV: Akademie vznikla v roce 2003 a pro mě je to ukázka dokonalé kulturní spolupráce, protože ji založilo společně město Telč, francouzské velvyslanectví a Francouzský institut. Navíc v tomto propojení vidím určitou historickou symboliku. Československá národní rada vznikla v roce 1916 v Paříži, předsedal jí Masaryk. Francouzské legie – to je pojem sám o sobě – poprvé bojovaly v kraji Champagne, což je partnerský kraj Kraje Vysočina. Francie byla prvním státem, který uznal prozatímní vládu Československa a tím i vznik Československa. A jen když si vezmete ta jména s česko-francouzskou minulostí, Mařatka, Kupka, Kaprálová, Zdenka Braunerová… Zkrátka myslím, že je spousta důvodů, proč tento počin zachránit. Tak jako mnoho dalších projektů v dnešní době se akademie dostala do bodu, kdy se začalo uvažovat o zrušení.

Z finančních důvodů? VB: Ano, Vysočina není kraj, kde by sídlily velké firmy vhodné pro partnerství s hudebním projektem a tím pádem tu byl potenciál významnějšího sponzoringu. Je třeba ocenit město Telč, že se snažilo akademii držet i navzdory nesnázím a upadající podpoře z francouzské strany, která se začala v posledních letech víc soustřeďovat na nové projekty. Akademie bude fungovat už dvaadvacátý rok a stala se samozřejmostí, na kterou si všichni zvykli, ale nastal čas, kdy je třeba jí začít opět věnovat dostatečnou pozornost.

Flétnová třída se připravuje na večerní koncert v kostele sv. Jakuba, foto archiv FČHA

Podařilo se vám najít sponzora nebo nový zdroj dotací? Jak se situace vyvíjí? VB: Dlouholetým sponzorem byla Komerční banka, pak se jím stal Průmstav, přispívalo samozřejmě město Telč a Kraj Vysočina, místní sponzoři, kulturní mecenáši jako například advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný. Teď nás ale zklamala Evropská unie. Markéta strávila dlouhé hodiny a dny nad žádostí o evropskou dotaci, přizvala si na pomoc i odborníky, ale všechno přišlo vniveč, protože Evropská unie některé dotace otevřela i pro komerční firmy, což je naprosto nelogické. To je i případ kulturních projektů „Kreativní Evropa“, kde bylo mnohem více žádostí než v minulých letech. Neziskovky soutěží o peníze s velkými komerčními subjekty… Z 55 schválených projektů nešel ani jeden do České republiky, celkově z postkomunistických zemí uspělo pouze šest žadatelů. Na evropské dotace jsme tedy nedosáhli.

MV: Já jsem do Telče přišla i kvůli tomu, abych postavila evropský projekt, a tím přivedla akademii k novému zdroji financí. Podobnou strategii ale po vlastní zkušenosti nedoporučuji. Tenhle nově nastavený systém totálně znevýhodňuje malé subjekty. Kvůli zamítnutí žádosti o evropské dotace jsme museli trochu upravit koncepci, ale na druhou stranu se ukázalo, že akademii provází dvě přísloví: všechno zlé je pro něco dobré a v nouzi poznáš přítele. Abych to vysvětlila, základ akademie stojí na geniálním spojení legendární francouzské dechové školy a české smyčcové tradice. Dechové třídy vedou skvělí francouzští hráči, hornista André Cazalet, hobojista Jean-Louis Capezzali a flétnistka Catherine Cantin, a smyčce vede houslista Jan Talich, cellistka Míša Fukačová a hru na violu vyučuje Vladimír. Z obou zemí tedy nabízíme to nejlepší. Abych mohla zažádat o evropské dotace, bylo ale potřeba vymyslet ještě nadstavbu, nějakou přidanou hodnotu a nový směr. Proto jsme dali akademii podtitul Hudebník 21. století a rozhodli jsme se zaměřit na hudební management a na soudobou hudbu, což jsou dvě oblasti, v nichž máme oproti Evropě podle mého poměrně skluz. Pracujeme tu s talenty na uměleckém rozvoji, ale na nastartování jejich kariéry myslíme až příliš málo a pouze soutěže na to nestačí. Je potřeba, aby mladý umělec byl schopen co nejdřív myslet v souvislostech, věděl, co ho očekává ve skutečném světě, který se nemilosrdně orientuje tržně. Velmi dobře tomuto problému rozumí například výborný houslista Daniel Hope. Může nás v mnohém inspirovat… Skvělý hráč, který zároveň ví, jak marketingově oslovit a jak získat publikum. Takoví lidé mají budoucnost, ať chceme, nebo nechceme. Výborných agentur je málo a to je potom zase problematika sama o sobě… Nerada bych v příštích letech potkávala skvělé muzikanty, kteří pláčí nad tím, že nemají uplatnění. A za druhé, je až s podivem, jak se dnes hudebníci odklánějí od soudobé hudby. Já cítím jakousi propast mezi skladateli a hudebníky. Soudobá hudba je dnes poměrně těžko pochopitelná, a pokud k tomu nejsou studenti vedeni jako k běžné součásti repertoáru, nejsou schopni jí porozumět. Takže ačkoli evropské dotace nevyšly, vyslali jsme díky nim akademii novým, a věřím, že dobrým směrem.

A co druhé přísloví „V nouzi poznáš přítele“? MV: Díky přípravě soudobohudební a manažerské linie kurzů jsme se dostali do kontaktu s Dunajskou univerzitou v rakouské Kremži, která je unikátní svým Centrem soudobé hudby, jež vede dr. Eva Maria Stöckler, která mimochodem mluví výborně česky a zabývá se mimo jiné intenzivně dílem Franze Kafky… V průběhu plánování naší spolupráce jsme se dozvěděli, že na ni nebudeme mít finance, ale univerzita se zachovala fantasticky, vyšla nám vstříc a dohodla se s námi na symbolických hono­rářích.

VB: Díky tomu přivítáme v Telči vedoucího postgraduálního výukového programu hudebního managementu v Kremži Miguela Kertsmana, což je jednak vynikající skladatel, ale i hudební producent, zvukový mistr. Všestranný umělec, který se pohybuje v nejnovějších hudebních trendech a který by v Telči měl každoročně vést online přenášené­ přednášky hudebního managementu, a mimo to s ním budou moct účastníci studovat soudobé skladby, které si sami vyberou. Po osobním setkání s panem Kertsmanem jsme zjistili, že bude ideální, je to ohromně sympatický člověk, který má k mladým lidem blízko a který dokáže soudobou­ hudbu zpřístupnit ostatním, najít v ní krásu a emoci.

Toto je zkrácená verze, kompletní rozhovor v HARMONII 7/2016 (koupit)

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější