neděle, 1. květen 2005

Nezisková hudba

Napsal(a) 

Nezisková hudba Nezisková hudba
Festival komorní hudby EuroArt Praha má dvojí poslání. Dává prostor mladým umělcům a představuje vybrané neziskové organizace, jejichž aktivity je možné podpořit přímo během večera. Jedním z organizátorů, kteří již pět let stojí za projektem a za stejnojmennou společností s ručením omezeným, je Vladimír Leixner, violoncellista Stamicova kvarteta.

Dal jste se na agentážní činnost?

V pravém slova smyslu zatím ne. Spíše jen vytipováváme mladé umělce, které se snažíme trochu zviditelňovat a pomáhat jim. Společnost EuroArt je právní subjekt, který zaštiťuje festival v Sále Martinů a také Cyklus mladých, který má v této sezoně šestnáct koncertů v Zrcadlové kapli Klementina. Také každý rok vydáváme CD. Na třetím by měly být Dvořákovy kvintety, natočené Stamicovým kvartetem společně s klavíristou Ivo Kahánkem a s violistou Alexandrem Besou.

Kdo další je ve vašem okruhu mladých umělců?

Do koho stojí za to investovat energii a zkusit mu pomoci? Například klavírista Ivo Kahánek, violoncellista Petr Nouzovský, klarinetistka Kateřina Váchová... A pak Penguin Quartet a Bennewitzovo kvarteto - dva soubory, které to opravdu myslí vážně a mají budoucnost. Oba vznikly na škole, zatím stále studují a mají jedinečnou šanci využít dobu studia k dokonalému sehrání. Pak už přijdou existenční starosti - a v té době zakládat kvarteto je již obtížné.

EuroArt je zaměřen na smyčcová kvarteta, má za cíl podněcovat a uskutečňovat komorní koncerty a vytvářet fórum pro širší kulturní výměnu. Jak před pěti lety vznikl?

Byla to osobní iniciativa, jednorázový cyklus koncertů s výstavami, zaměřený na evropská města, která byla v roce 2000 společně s Prahou evropskými metropolemi kultury. Nakonec idea pokračuje. Jde mi o festival komorní hudby s dobrou pozicí v hudebním světě. Neživím se tím, to je osvobozující pocit.

Nacházíte pro festival potřebné finance a prestiž?

Obtížně, ale funguje to - festival má partnery, sponzory, základní zajištění. Při vyhledávání partnerů jsme se v mnoha případech setkali se skvělými lidmi, kteří o vážné hudbě do té doby moc nevěděli. A dnes chodí na koncerty, naší práce si váží a podporují ji. Také zahraniční soubory se nám nabízejí samy. Navázali jsme teď pěkný kontakt s americkým kvartetem Alexander String Quartet. Budeme v Americe hrát a v létě v San Francisku učit.

Jak jste koncipovali letošní sezonu EuroArtu?

Jako cyklus deseti koncertů v Praze. Opakují se ještě na jiných místech, některé až třikrát - například na Janáčkově máji, v Olomouci, Brně, Jičíně, Českých Budějovicích, Teplicích či v Liberci. Letos jsme byli také dvakrát v Sionu ve Švýcarsku a závěrečný koncert se bude opakovat v Rakousku v St. Pölten.

Stamicovo kvarteto je stále rezidenčním souborem?

Hrajeme téměř v každém programu; když na koncertě hostuje zahraniční soubor, jedno z čísel je s námi nebo alespoň s některým ze členů. Ale třeba kvarteto Arditti hrálo samo. Opravdu nebylo potřeba, abychom tam byli i my... Začne už být trochu problémem, abychom se neopakovali - už jsme zahráli skoro celý svůj repertoár. To, že studujeme kvintety, sextety a oktety, má pro nás ovšem veliký význam. Dostaneme se sami k mnoha dílům, která bychom jinak nikdy nehráli. A naše spolupráce s vynikajícími zahraničními kvartety je inspirativní. Takže festival se pro nás stal aktivitou zdaleka ne okrajovou. V sezoně máme osmdesát až sto koncertů, toto je zhruba čtvrtina.

Daří se vám prosazovat na EuroArtu moderní hudbu?

Ano, už zde zaznělo bezmála deset světových a dvacet českých premiér. Necháváme všem volnou ruku, jen jsme nejprve žádali, aby hráli soudobé české autory, a na třetím a čtvrtém ročníku jsme požadovali, aby pro srovnání přivezli současné zahraniční autory. Dosáhli jsme dost daleko - i když ne tak daleko jako Kronos Quartet.

V jaké konstelaci se nyní nachází Stamicovo kvarteto?

Když to půjde, můžeme ještě nejméne dvanáct až patnáct let hrát. Kolega Pazdera je s námi čtvrtou sezonu. Je to výborný primárius, rozumíme si. Doučovali jsme se s ním znovu repertoár. Musel obsáhnout za tři roky více než devadesát kvartetů! Nemáme teď žádné dlouhé zájezdy, až v červnu do Kalifornie, ale byli jsme v posledních měsících třeba v Německu, Švýcarsku, Španělsku a Rakousku... Chystáme se natočit terezínské skladatele a Janáčka...

Sloužíte festivalem EuroArt i sobě?

O naši generaci už tak nejde. Není třeba se soustřeďovat na sebe. Spíše je obecně dobré podporovat aktivity, které pomůžou práci nás hudebníků a které udrží vynikající pověst naší hudební kultury. Vše musí být ale spontánní a musíme být o tom přesvědčeni.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.