Dal jste se na agentážní činnost?
V pravém slova smyslu zatím ne. Spíše jen vytipováváme mladé umělce, které se snažíme trochu zviditelňovat a pomáhat jim. Společnost EuroArt je právní subjekt, který zaštiťuje festival v Sále Martinů a také Cyklus mladých, který má v této sezoně šestnáct koncertů v Zrcadlové kapli Klementina. Také každý rok vydáváme CD. Na třetím by měly být Dvořákovy kvintety, natočené Stamicovým kvartetem společně s klavíristou Ivo Kahánkem a s violistou Alexandrem Besou.
Kdo další je ve vašem okruhu mladých umělců?
Do koho stojí za to investovat energii a zkusit mu pomoci? Například klavírista Ivo Kahánek, violoncellista Petr Nouzovský, klarinetistka Kateřina Váchová… A pak Penguin Quartet a Bennewitzovo kvarteto – dva soubory, které to opravdu myslí vážně a mají budoucnost. Oba vznikly na škole, zatím stále studují a mají jedinečnou šanci využít dobu studia k dokonalému sehrání. Pak už přijdou existenční starosti – a v té době zakládat kvarteto je již obtížné.
EuroArt je zaměřen na smyčcová kvarteta, má za cíl podněcovat a uskutečňovat komorní koncerty a vytvářet fórum pro širší kulturní výměnu. Jak před pěti lety vznikl?
Byla to osobní iniciativa, jednorázový cyklus koncertů s výstavami, zaměřený na evropská města, která byla v roce 2000 společně s Prahou evropskými metropolemi kultury. Nakonec idea pokračuje. Jde mi o festival komorní hudby s dobrou pozicí v hudebním světě. Neživím se tím, to je osvobozující pocit.
Nacházíte pro festival potřebné finance a prestiž?
Obtížně, ale funguje to – festival má partnery, sponzory, základní zajištění. Při vyhledávání partnerů jsme se v mnoha případech setkali se skvělými lidmi, kteří o vážné hudbě do té doby moc nevěděli. A dnes chodí na koncerty, naší práce si váží a podporují ji. Také zahraniční soubory se nám nabízejí samy. Navázali jsme teď pěkný kontakt s americkým kvartetem Alexander String Quartet. Budeme v Americe hrát a v létě v San Francisku učit.
Jak jste koncipovali letošní sezonu EuroArtu?
Jako cyklus deseti koncertů v Praze. Opakují se ještě na jiných místech, některé až třikrát – například na Janáčkově máji, v Olomouci, Brně, Jičíně, Českých Budějovicích, Teplicích či v Liberci. Letos jsme byli také dvakrát v Sionu ve Švýcarsku a závěrečný koncert se bude opakovat v Rakousku v St. Pölten.
Stamicovo kvarteto je stále rezidenčním souborem?
Hrajeme téměř v každém programu; když na koncertě hostuje zahraniční soubor, jedno z čísel je s námi nebo alespoň s některým ze členů. Ale třeba kvarteto Arditti hrálo samo. Opravdu nebylo potřeba, abychom tam byli i my… Začne už být trochu problémem, abychom se neopakovali – už jsme zahráli skoro celý svůj repertoár. To, že studujeme kvintety, sextety a oktety, má pro nás ovšem veliký význam. Dostaneme se sami k mnoha dílům, která bychom jinak nikdy nehráli. A naše spolupráce s vynikajícími zahraničními kvartety je inspirativní. Takže festival se pro nás stal aktivitou zdaleka ne okrajovou. V sezoně máme osmdesát až sto koncertů, toto je zhruba čtvrtina.
Daří se vám prosazovat na EuroArtu moderní hudbu?
Ano, už zde zaznělo bezmála deset světových a dvacet českých premiér. Necháváme všem volnou ruku, jen jsme nejprve žádali, aby hráli soudobé české autory, a na třetím a čtvrtém ročníku jsme požadovali, aby pro srovnání přivezli současné zahraniční autory. Dosáhli jsme dost daleko – i když ne tak daleko jako Kronos Quartet.
V jaké konstelaci se nyní nachází Stamicovo kvarteto?
Když to půjde, můžeme ještě nejméne dvanáct až patnáct let hrát. Kolega Pazdera je s námi čtvrtou sezonu. Je to výborný primárius, rozumíme si. Doučovali jsme se s ním znovu repertoár. Musel obsáhnout za tři roky více než devadesát kvartetů! Nemáme teď žádné dlouhé zájezdy, až v červnu do Kalifornie, ale byli jsme v posledních měsících třeba v Německu, Švýcarsku, Španělsku a Rakousku… Chystáme se natočit terezínské skladatele a Janáčka…
Sloužíte festivalem EuroArt i sobě?
O naši generaci už tak nejde. Není třeba se soustřeďovat na sebe. Spíše je obecně dobré podporovat aktivity, které pomůžou práci nás hudebníků a které udrží vynikající pověst naší hudební kultury. Vše musí být ale spontánní a musíme být o tom přesvědčeni.
