Už pouhé týdny nás dělí od protržení cílové pásky Evropské unie. Jak tak ze všech stran slyším, jak jsme či nejsme připraveni na novou rodinu, nebude na škodu nahlédnout do kuchyně základního hudebního školství. Tradice plná následováníhodných příkladů (Dvořák, Janáček, Ševčík, Ondříček, Kocian, Kubelík, České kvarteto, Smetanovci, Vlachovci…) je jasná, jaká je však přítomnost? Minimalisticky letmý pohled je asi takovýto: Naše síť ZUŠ nemá dnes ve světě svým rozsahem, dostupností a odbornou kvalitou obdoby a je předmětem studia a obdivu často ekonomicky úspěšnějších zemí. Každý soudný člověk ví, že výchova dětí a mládeže uměním má vliv pro vývoj úspěšné a humánní společnosti. Poslední výzkumy (USA, Japonsko, Německo) říkají, že soustavná aktivní umělecká výuka a činnost dokonce u dítěte znatelně zvyšuje kapacitu mozku. Hudba je tedy velmi efektivní nástroj kultivace a rozvoje osobnosti. Doufám jen, že státní byrokracie, jakkoliv si o její múzičnosti nedělám iluze, nedovolí sklouznost do suterénu sebedestruktivního pustošivě spotřebního, živočišného materialismu a nenechá umělecké školství na trapném okraji jako apendix společnosti. Mimochodem právě naše doba je opět jedním z kritických bodů vývoje, neboť i tato oblast školství je podrobena zkoušce v detailech značně zmatené reformy státní správy. Navíc slyším z hudební obce hlasy o difúzní komunikaci s úředníky. Zjednodušeně řečeno, máme 14 krajských ministerstev, na které z dálky úkosem a vcelku bezmocně zahlíží ministerstvo celostátní. Krajská miniministerstva se zatím značně liší jak v chápání vlastní funkce, tak v chápání pod jejich správu předaných kompetencí a institucí, včetně názoru na jejich ošetření. To se ve velké míře týká samozřejmě i základních uměleckých škol. V některých krajích spolupráce funguje, jinde vládne direktivismus, jenž vyvolává na školách stres, strach a obavy o budoucnost téměř ve stylu normalizačně bolševického papalášství. Proto je třeba nepřipustit pseudofeudální zpupnost a nekomunikativnost kohokoliv, byť se cítí být neúměrně nabobtnán ve svěřeném zodpovědném křesle. Jinak nám, místo zamýšleného pozitivního procesu decentralizace a předávání rozhodovacích kompetencí na nižší stupně demokratické samosprávy, vznikne 14 suverénních feudálních lén s množstvím klanových zemanství na místě obecních úřadů. Naši ojedinělou strukturu uměleckého školství je třeba kvalitativně rozvíjet už kvůli stále velkému množství talentovaných dětí. Bohužel pozoruji, že tendence nekulturnosti, pohrdání vzděláním, vědou a uměním, podceňování a účelová bagatelizace obecných mravních principů jsou velmi agresivní a snaží se získat prostor od nejnižších po nejvyšší místa v naší dosud poměrně nestabilní společnosti. Pokud tomuto degenerativnímu trendu všichni, kteří jsou si toho vědomi, dle svých sil a postavení nebudou aktivně čelit, tak neblahý trend zvítězí. Ničivá entropie je vždy o to silnější, oč slabší je proud aktivní tvůrčí energie, což platí univerzálně i pro lidskou společnost. Umělecké školy v tomto státě navštěvuje přibližně 20% školou povinné populace!
