sobota, 15. květen 2004

Naše ZUŠky

Napsal(a) 

Už pouhé týdny nás dělí od protržení cílové pásky Evropské unie. Jak tak ze všech stran slyším, jak jsme či nejsme připraveni na novou rodinu, nebude na škodu nahlédnout do kuchyně základního hudebního školství. Tradice plná následováníhodných příkladů (Dvořák, Janáček, Ševčík, Ondříček, Kocian, Kubelík, České kvarteto, Smetanovci, Vlachovci...) je jasná, jaká je však přítomnost? Minimalisticky letmý pohled je asi takovýto: Naše síť ZUŠ nemá dnes ve světě svým rozsahem, dostupností a odbornou kvalitou obdoby a je předmětem studia a obdivu často ekonomicky úspěšnějších zemí. Každý soudný člověk ví, že výchova dětí a mládeže uměním má vliv pro vývoj úspěšné a humánní společnosti. Poslední výzkumy (USA, Japonsko, Německo) říkají, že soustavná aktivní umělecká výuka a činnost dokonce u dítěte znatelně zvyšuje kapacitu mozku. Hudba je tedy velmi efektivní nástroj kultivace a rozvoje osobnosti. Doufám jen, že státní byrokracie, jakkoliv si o její múzičnosti nedělám iluze, nedovolí sklouznost do suterénu sebedestruktivního pustošivě spotřebního, živočišného materialismu a nenechá umělecké školství na trapném okraji jako apendix společnosti. Mimochodem právě naše doba je opět jedním z kritických bodů vývoje, neboť i tato oblast školství je podrobena zkoušce v detailech značně zmatené reformy státní správy. Navíc slyším z hudební obce hlasy o difúzní komunikaci s úředníky. Zjednodušeně řečeno, máme 14 krajských ministerstev, na které z dálky úkosem a vcelku bezmocně zahlíží ministerstvo celostátní. Krajská miniministerstva se zatím značně liší jak v chápání vlastní funkce, tak v chápání pod jejich správu předaných kompetencí a institucí, včetně názoru na jejich ošetření. To se ve velké míře týká samozřejmě i základních uměleckých škol. V některých krajích spolupráce funguje, jinde vládne direktivismus, jenž vyvolává na školách stres, strach a obavy o budoucnost téměř ve stylu normalizačně bolševického papalášství. Proto je třeba nepřipustit pseudofeudální zpupnost a nekomunikativnost kohokoliv, byť se cítí být neúměrně nabobtnán ve svěřeném zodpovědném křesle. Jinak nám, místo zamýšleného pozitivního procesu decentralizace a předávání rozhodovacích kompetencí na nižší stupně demokratické samosprávy, vznikne 14 suverénních feudálních lén s množstvím klanových zemanství na místě obecních úřadů. Naši ojedinělou strukturu uměleckého školství je třeba kvalitativně rozvíjet už kvůli stále velkému množství talentovaných dětí. Bohužel pozoruji, že tendence nekulturnosti, pohrdání vzděláním, vědou a uměním, podceňování a účelová bagatelizace obecných mravních principů jsou velmi agresivní a snaží se získat prostor od nejnižších po nejvyšší místa v naší dosud poměrně nestabilní společnosti. Pokud tomuto degenerativnímu trendu všichni, kteří jsou si toho vědomi, dle svých sil a postavení nebudou aktivně čelit, tak neblahý trend zvítězí. Ničivá entropie je vždy o to silnější, oč slabší je proud aktivní tvůrčí energie, což platí univerzálně i pro lidskou společnost. Umělecké školy v tomto státě navštěvuje přibližně 20% školou povinné populace!

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.