sobota, 19. únor 2005

Naše komorní zlato

Napsal(a) 

Naše komorní zlato Naše komorní zlato
Uplynulý rok se ve znamení roku české hudby hemžil výročími. Důležité místo mělo destileté jubileum Pražské komorní filharmonie . Už od svého zrození vede orchestr Jiří Bělohlávek , jenž nasadil ta nejvyšší měřítka a kritériem úspěchu nebyla domací scéna, ale poměřování se s evropskou špičkou. Současný tandem Jiří Bělohlávek - Michel Swierczewski je totiž v českých poměrech naprosto mimořádný. Díky PKF se však navíc profilují i mladí dirigenti - Tomáš Hanus a Zbyněk Müller .

Koncert k 10. výročí (22. 11., Rudolfinum v Praze) byl velmi slavnostní, velmi atypický a velmi dobrý. Se svou symbolickou gratulací se vystřídala na pódiu plejáda českých hvězd: houslisté Josef Suk , Ivan Ženatý , Pavel Šporcl , sopranistka Eva Urbanová , harfistka Jana Boušková , klarinetistka Ludmila Peterková , barytonista Roman Janál , cellista Jiří Bárta , pianista Jan Simon . (Škoda, že nejspíš z časových důvodů se nezúčastnily dvě zpěvačky, kterým je PKF vděčna za mnohé - Magdalena Kožená a Dagmar Pecková.) Úryvky z děl Mozarta, Prokofjeva, Bacha, Krumpholtze, Martinů, Dvořáka, Chopina a Milhauda byly doplněny báječnými orchestrálními čísly, z nichž světové parametry měly předehra k Rossiniho Italce v Alžíru a Sukova Serenáda Es dur připravená Jiřím Bělohlávkem. Zbyněk Müller, jenž se představil i jako velmi dobrý hobojista v 1. části z Koncertu H. 353 Bohuslava Martinů, se blýskl zvláště skvěle připraveným doprovodem klarinetového Scaramouche od Daria Milhauda; Tomáši Hanusovi byla velmi blízká nálada Dvořákova cellového Klidu . Ze sólistů doslova zazářily Boušková a Peterková, ale i ostatní obhájili svoje umělecké renomé. Slohově se minula s hudbou pouze jinak pěvecky přesvědčivá Eva Urbanová, jejíž Hraběnka z Figarovy svatby souzněla spíše s 19. stoletím. Večer měl skvělou atmosféru a byl vyprodaným Rudolfinem po zásluze oceněn bouřlivými ovacemi.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.