středa, 13. srpen 2003

Naplněný život

Napsal(a) 

Jsou lidé, kteří během svého života dokážou pracovat intenzivně s takovou přirozeností, že jejich činorodé chrlení může na okolí působit jako něco zcela samozřejmého. Poté, co je ale jejich pozemské putování završeno, nevěřícně žasneme, co všechno lze za jediný život stihnout. Takový pohled se naskytne, podíváme-li se na osobnost profesora Vratislava Bělského , který zemřel 26. 4. tohoto roku.

Vratislav Bělský pocházel z České Třebové (* 5. 5. 1924), kde vystudoval reálné gymnázium. Během války byl totálně nasazen, a tak mohl začít studovat na brněnské konzervatoři až v roce 1945 (varhany u prof. Josefa Černického). V roce 1949 se oženil (manželka Vlasta studovala též varhany), další studium ale ohrozily kádrové prověrky. Bělskému, přestože neměl kýžený dělnický původ (otec byl akademický malíř), se odepření absolutoria vyhnulo díky pomoci jedné z kantorek, která u prověřovací komise studenta vůbec nepustila ke slovu a vše odvykládala za něj. Bělský tak mohl postoupit na JAMU k prof. Františku Michálkovi.

Poté se věnoval koncertní činnosti s Českými komorními sólisty (řada televizních i rozhlasových nahrávek). Především se ale zabýval - jako jeden z našich prvních průkopníků - oblastí staré hudby. Připravil k vydání několik notových edic, z nejzásadnějších uveďme alespoň Zelenkovo Sub olea pacis... či Michnovo Officium vespertinum . Vzhledem ke své výrazné pedagogické praxi na brněnské konzervatoři i na JAMU sepsal Nauku o varhanách (nedávno vyšlo už 4. vydání), spis Cembalo, nástroj a jeho literatura , k vydání je připraveno dílo Provozovací praxe hudby 17. a 18. století . Významná byla i jeho činnost překladatelská, v níž se věnoval důležitým metodickým pracem: Pokus o návod jak hrát na příčnou flétnu J. J. Quantze, Důkladná škola na housle L. Mozarta, Úvaha o správném způsobu hry na klavír C. Ph. E. Bacha, První poznámky o hraní francouzských baletů... G. Muffata, k vydání je připraven spis Musik als Klangrede N. Harnoncourta. K tomu ještě "v šuplíku" zůstal překlad Varhanní školy historické provozovací praxe pro varhaníky J. Lankvika.

Vratislav Bělský by si jistě zasloužil mnoho titulů (titul Mgr. však zásadně odmítal), byl to člověk, který se nikam netlačil ("Kdo o mě ví, přijde za mnou"), a tak byl možná slavným jen pro určitý hudební okruh. Při pohledu na jeho plodný život ale nelze opominout, že šlo o významnou osobnost našeho hudebního života, osobnost, bez níž by zde bývalo bylo nemalé vakuum.

Dina Šnejdarová

Hudbě se věnuje přibližně od svých pěti let. Postupně prošla školením klavír-varhany-cembalo-dirigování-liturgická praxe-základy zpěvu a muzikologie (FF UK), souběžně s tím se řadu let věnovala klasickému baletu pod vedením nezapomenutelné Dagmar Špryslové a krátce též scénickému tanci (Vysokoškolský umělecký soubor, dnes Taneční centrum Praha). Její „hudební mámou“ se stala pedagožka Alena Kuklová, rodačka z Poličky, díky níž neztratila radost z hudby a přibližně v devíti letech objevila tvorbu 20. století, zejména Bohuslava Martinů a Bély Bartóka. Za průnik do hudebně-analytického myšlení vděčí varhanici Miroslavě Svobodové, za překonání obav z improvizace Jitce Chaloupkové (Konzervatoř České Budějovice). V muzikologii se soustředila na hudbu starších období. Pracovala jako zástupkyně šéfredaktora Harmonie, spolupracovnice ČRo Vltava, editorka koncertních programů FOK, knihovnice Hudebního oddělení NK ČR. V současné době se věnuje vzdělávání svých dvou dcer a hudební publicistice (Harmonie, Czech Music Quaterly, FOK, Česká filharmonie, Pražské jaro), provozuje též autorský Dinin nevyvážený blog (dinasnejdar.blogspot.cz). Jejím nej- autorem je již od dětství Johann Sebastian Bach.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.