pátek, 3. duben 2009

Na prahu nové sezony

Napsal(a) 

Před lety se říkávalo – „Česká filharmonie a ti druzí...“ Někdo tím vyjadřoval úctu či respekt k nejlepšímu tuzemskému orchestru, jiný směs vědomí kvalit a závisti. Stojíme na prahu koncertní sezony 2008/2009 a zjišťujeme, že okřídlené úsloví platí jen zčásti. Nelze říci, že všichni členové ČF jsou ti nejlepší, že hrají vždy nejlépe a už vůbec ne, že jejich repertoár je „nejlepší“. Paradoxně zatímco kredit našeho „rodinného stříbra“ globálně vzato stagnuje, tak některá jiná tělesa ČF dohánějí. Pravda, stále má více peněz na prominentní hosty, nežli ostatní, spravují i zvukově nejlepší sál, ale jejich nabídka v nové sezoně není zajímavější než u konkurence, například FOK či PKF. Kdybych měl vyjmenovat projekty, které mi připadají a priori přínosné, pak je to kupříkladu ravelovsko-messiaenovský koncert v listopadu, uvedení u nás téměř neprováděné Mendelssohnovy kompozice Lobgesang v březnu 2009, silné prosincové duo Magdalena Kožená – Sir Charles Mackerras v Martinů Juliettě a provedení v Praze pořadateli v poslední době velmi oblíbené Mahlerovy Druhé symfonie v pojetí Manfreda Honecka coby zářijového zahajovacího koncertu sezony. Není to však zrovna objevné, když jsme ji od ČF slyšeli na počátku května.

Dramaturgie Pražských symfoniků je progresivní a z katalogu vyzařuje snaha hledat nové cesty. Cyklus mladých talentů se zlepšil, budou pokračovat rodinné koncerty Hudba na dotek, skvělým nápadem je Hudební klub Fík, jenž by měl aktivizovat děti, velmi zajímavou myšlenkou je pokus o ustavení pražského Velikonočního festivalu. Konstanty – Komorní hudba, Stará hudba, Světová klavírní hudba – jsou průsečíkem aspirací a uměním (ekonomicky) možného. Určitě potěší vzácné hostování Dagmar Peckové, časté uvádění hudby Martinů, Zemlinského fantazie Die Seejungfrau či dvě obří Dvořákova oratoria – Svatební košile a Requiem .

Pražská komorní filharmonie jistě přitáhne pozornost inauguračním říjnovým koncertem svého nového šéfa Jakuba Hrůši, zářijovým koncertem ke 100. výročí narození Miloslava Kabeláče; nápadem hodným ocenění je lednové provedení celé Mendelssohnovy scénické hudby Sen noci svatojánské . PKF „bojuje“ o dětského diváka s FOK svými rodinnými koncerty a klubem Notička. V nekonfliktním dramaturgickém pražském rámci je cyklus moderní hudby ve Švandově divadle akcí, která má svoje nemaistreamové publikum. To však PKF nestačí, a tak od října odvážně rozjíždí nový projekt – Cyklus Prague Modern @ HAMU.

Po letmém pohledu na pražskou sezonu 2008/2009 se budeme příště věnovat mimopražské koncertní scéně.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.