Mundus vocalis v Litomyšli

Smetanova Litomyšl. Anebo snad smetanová Litomyšl? Ano, tento vtip působí trochu prvoplánově, ale kupodivu velice trefně. Festival Smetanova Litomyšl je díky svému domovskému městu, atmosféře a všemu, co nabízí, skutečně smetanový – krásný na pohled, příjemný na dotek, úžasně chutný a velice výživný. Pár slov o této pochoutce nám řekl ředitel festivalu Jan Pikna.

Ředitelem Smetanovy Litomyšle jste již od roku 1997. Na co z dob svého působení jste nejvíce pyšný a co z vašich plánů se naopak nepodařilo uskutečnit? Nastoupil jsem na tento post v době, kdy již byl nastartován velký rozvoj festivalu. Na počátku devadesátých let se díky tehdejšímu osvícenému starostovi Litomyšle Miroslavu Brýdlovi a dramaturgovi Vojtěchu Stříteskému podařilo dříve spíše regionální malý festival rozšířit a začal se rychle rozvíjet po všech stránkách. Stal se mezinárodním a přerostl možnosti do té doby „dobrovolnického“ způsobu pořádání. Mým prvním úkolem tedy bylo festival institucionalizovat a profesionalizovat. Snad se mi povedlo, že s tím nevymizela určitá domácká atmosféra, navozená nadšením zapojených organizátorů, působící na návštěvníky pohostinně a vstřícně. Festival se za těch třináct ročníků dále rozrostl co do délky trvání, počtu pořadů, účinkujících, návštěvníků i dramaturgickým záběrem, nestal se však turistickým a je respektovanou kulturní událostí i u odborné veřejnosti. Bohužel stále nejsme natolik finančně silní, abychom mohli zvát celé umělecké soubory ze zahraničí a nabídnout tak návštěvníkům větší možnost srovnávání.

Mundus vocalis v Litomyšli, foto Diana Zehetner

Co je hlavním tematickým pojítkem letošního ročníku? Dali jsme mu podtitul Mundus vocalis (vokální svět, pozn. red.) , program se v mnohem větší míře zaměřil na lidský hlas jakožto prostředek uměleckého vyjádření. S hlasem se setkáme téměř ve všech pořadech, v nejrůznějších formách, od zpěvu operního přes sborový a dětský až po nonartificiální, v programu je umělecký přednes i divadelní představení.

Česká operní scéna v současné době žádnou ze Smetanových oper kromě Prodané nevěsty nenabízí a bohužel i v letošním programu festivalu opera od Bedřicha Smetany chybí. Čím si to vysvětlujete? Vysvětlení je jednoduché: divadla se musejí chovat ekonomicky a na Smetanu se špatně prodávají vstupenky. Složitější odpověď je na otázku, proč tomu tak je a hlavně jak to změnit. Medvědí službu Smetanovi prokázal Zdeněk Nejedlý, když z něj vytvořil národní symbol, postavil jej proti jiným autorům a tento model pak přežíval v kancelářích socialistických kulturních činovníků až do pádu totality. Smetana se s pádem možná tak trochu svezl. Dnes je nabídka světových autorů obrovská, konečně se může inscenovat Wagner a dříve potlačovaní autoři jsou o to lákavější. Dalším problémem je způsob inscenování Smetanových oper. Všichni máme zažitá klišé dřívějších tradičních inscenací s jejich národně obrozeneckým podtónem, a ačkoli již takové nechceme, jakýkoli modernizační posun vnímáme negativně. Třetím problémem jsou pěvci. Opět máme v jednotlivých rolích zažité velké pěvce minulosti, kteří je zpívali celou svoji kariéru, a srovnání s dnešními, mnohem univerzálněji zaměřenými, nevychází dobře. Když se pak do role obsadí skvělý zahraniční sólista, u „národního“ Smetany nás trápí nedokonalá čeština. Asi bude muset Smetanu objevit nová generace. Stavět by se snad dalo i na zahraničních návštěvnících. Můj známý Japonec nemůže pochopit, že Národní divadlo nemá trvale na repertoáru celého Smetanu. Zatím ale Japonci běhají po Praze s fotoaparáty a na operu nechodí…

Každý rok se návštěvníci Smetanovy Litomyšle dočkají světové premiéry. Na co se mohou těšit letos? Světovou premiéru letos nenabídneme, máme však několik projektů, které vznikly na naši objednávku a v takové formě dosud provedeny nebyly. Především je to pořad Písně tance a lásky, v němž bude v choreografii Ladislavy Košíkové tanečně ztvárněna Orffova Catulli Carmina a Stravinského Svatba. Gerd Albrecht pro nás sestavil pořad z oper Dalibor a Lohengrin, nabízející možnost porovnání tvorby dvou operních velikánů Bedřicha Smetany a Richarda Wagnera.

Mundus vocalis v Litomyšli, foto Smetanova Litomyšl

Na jaký koncert se nejvíc těšíte vy osobně? Miluji dramatickou hudbu, proto je mým letošním favoritem Šostakovičova 13. symfonie Babí Jar. Navíc spolu s Českou televizí připravujeme pořad, který připomene hrůzné události spojené se stejnojmennou roklí nedaleko Kyjeva, takže jsem naplněn i příběhem místa, v němž se tak příznačně překryly dvě totality.

Chystáte nějaké změny týkající se areálu festivalu? Městu Litomyšl se podařilo získat dotaci z integrovaného operačního programu Evropské unie na revitalizaci budov a prostor v areálu zámku. Hned po skončení letošního ročníku zde vypukne stavební ruch, který do jisté míry omezí příští dva ročníky, zato po dokončení úprav bude mít festival téměř dokonalé zázemí.

Minulý rok měli diváci výjimečnou možnost navštívit zákulisí festivalu, prohlédnout si kostýmy zpěváků, propriety maskérů a vlásenkářů… Máte i letos připravena podobná překvapení? V prohlídkách zákulisí budeme ve spolupráci se státním zámkem Litomyšl pokračovat i letos. Chtěli bychom, aby se běžní návštěvníci zámku necítili poškozeni probíhajícím festivalem, ale aby jim naopak festival nabídnul k prohlídce expozice výjimečný zážitek navíc.

Kdybyste měl kouzelný hudební proutek a mohl na festival pozvat jakéhokoli interpreta z dob současných i dávno minulých, kdo by to byl a proč? Asi každého současného interpreta lze nakonec získat, je třeba mít několikaletý výhled a peníze. Jedna hvězda ale kvalitní festival nedělá. Kdybych tedy měl onen proutek, potom bych si přál, abychom si mohli dovolit pravidelně připravovat vlastní operní inscenace se špičkovými inscenačními týmy a samozřejmě interpretační elitou. Kouzelné proutky ale neexistují, takže na tom budeme pracovat.

Sdílet článek: