středa, 9. prosinec 2020

Hana Dvořáková: Mladí pianisté si (tentokrát) na Steinwayi zahrají až na koncertě vítězů

Napsal(a) 

Klavírní pedagožka Hana Dvořáková, ředitelka soutěže, foto archiv Klavírní pedagožka Hana Dvořáková, ředitelka soutěžefoto: archiv

V sobotu 21. listopadu 2020 proběhl již devátý ročník dětské klavírní soutěže „Mladí pianisté hrají na klavír Steinway & Sons“, kterou pořádá Pražský hudební institut a Gymnázium a Hudební škola hlavního města Prahy. Soutěž je věnována památce prof. Zdeny Janžurové a je určená malým pianistům do jedenácti let. Průběh letošního soutěžního ročníku byl „díky“ covidu a vládním covidovým opatřením značně nestandardní, a to, že se tato soutěž vůbec uskutečnila, lze považovat za malý zázrak. V příštím roce by se měl konat desátý, jubilejní ročník „steinwayovské“ soutěže. O historii, současnosti i budoucnosti této soutěže jsme si povídali s její ředitelkou Hanou Dvořákovou.

Jedná se o poměrně mladou soutěž. Jaké byly okolnosti jejího vzniku? Myšlenka dětské klavírní soutěže se zrodila na klavírním oddělení naší školy v roce 2012. Důvody byly vlastně dva. V prvé řadě jsme chtěli připomenout spojení naší školy s osobností paní profesorky Zdeny Janžurové, legendární klavírní pedagožky, která na naší škole dlouhá léta učila a stála v čele autorského týmu moderní čtyřdílné Klavírní školy a také Klavírní školičky pro děti předškolního věku, s níž dělá první kroky u klavíru už několikátá generace dětí. Ten druhý důvod: máme na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy dost velkorysé prostory, které nabízejí kvalitní soutěžní zázemí, a v koncertním sále je k dispozici krásné křídlo Steinway. A tak nás napadlo pozvat k nám děti a pedagogy z ostatních pražských škol na malou klavírní soutěž. Hned od začátku nás podpořila firma Drnek Piana – ve foyer umístila na celý soutěžní den výstavku svých pianin a každý si tu na ně mohl zahrát.

Kdy jste se stala ředitelkou soutěže? Když jsme někdy v roce 2017 ve škole na schůzce klavírního oddělení diskutovali o budoucnosti soutěže, přišla jsem s několika nápady a nakonec mě ředitel naší školy, pan Filip Magram, vedením soutěže pověřil. Tehdy jsem samozřejmě netušila, jakou spoustu práce organizování takovéhle soutěže obnáší. Cítím se přece jenom být především klavírním pedagogem – učím na gymnáziu i hudebce, navíc s několika velmi nadanými studenty pracuji hodně intenzívně. Není lehké skloubit učení a organizaci soutěže.

Absolutní vítěz Adam Znamirovský Absolutní vítěz Adam Znamirovský

Pokud se dobře pamatuji, tak soutěž byla v počátcích určená pouze pro žáky pražských hudebních škol. Tak to původně opravdu bylo. Ale od roku 2018 se soutěže mohly účastnit děti z celého Středočeského kraje. V tom roce dostala soutěž také „nový kabát“ – profesionální výtvarnou podobu s veselým logem dvou paciček na klávesách. Tým sponzorů a partnerů se rozrostl o nadační fond Gabrielis, který připravuje pro děti dárky s naším „pacičkovým“ logem. Po fondu Gabrielis následovala Česká filharmonie nebo firma Pražská čokoláda Steiner a Kovařík. Finančně nás podpořili např. MŠMT, Magistrát hl. města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Nadace ČHF a Nadace B. Martinů. Díky Sdružení rodičů a přátel gymnázia si mohli vítězové minulých dvou ročníků soutěže zahrát na koncertě vítězů v sále Pražské konzervatoře.

V čem se liší vaše soutěž od ostatních dětských klavírních soutěží? Myslím si a doufám, že především uvolněnější atmosférou. My jsme od začátku koncipovali naši soutěž spíš jako přátelské setkání malých adeptů klavírního umění, jejich učitelů a rodičů. Proto udílíme 1.–5. cenu a nedáváme čestná uznání. Diplom s cenou si odnáší každý účastník. Pro každého také máme díky sponzorům a partnerům tašku dárků. A ještě něco – u nás si mohou děti a učitelé vyzkoušet, jestli si mohou troufnout i na nějakou náročnější soutěž, třeba na Prague Junior Note.

Jaký je o vaši soutěž mezi dětmi a klavírními pedagogy zájem? Naší soutěží prošlo na 400 dětí. Některé se zúčastnily i vícekrát…

Kdy se ze středočeské soutěže stala soutěž celostátní? Před časem jsem potkala při návratu z dovolené na pražském letišti kolegyni z Moravy. Během čekání na zavazadla se mě zeptala, proč vlastně není naše soutěž celorepubliková. Ten nápad se mi zalíbil, i když jsem si uvědomila, že mi tím přibude spousta práce navíc. Také pro naši školu už by to byla velká zátěž. A tak jsme se s panem ředitelem dohodli, že přizveme dalšího pořadatele: Pražský hudební institut. Jeho ředitelka Alžběta Kerberová převzala velký díl organizační a administrativní práce. Na podzim roku 2019 jsme s naší školou a s Alžbětou začali na květen roku 2020 připravovat nový, tentokrát už celostátní soutěžní ročník. Letos na počátku roku jsme nově spustili i webové stránky soutěže a v únoru začaly chodit první přihlášky. Pak nás ovšem v březnu zaskočil covid-19 a uzavření škol. Pokusili jsme se na situaci vyzrát přeložením termínu soutěže na listopad. Bohužel na podzim se vše v podstatě opakovalo a my jsme stáli před rozhodnutím soutěž buď letos zrušit, nebo sebrat odvahu a vydat se směrem, který u nás zatím žádná klavírní soutěž nezkusila – tedy nabídnout náhradou soutěž videonahrávek.

To byl hodně riskantní krok. Byl. Ale od rodičů, dětí i učitelů přišlo k našemu překvapení tolik pozitivních ohlasů! Což nás v době, kdy výuka probíhala online, nadchlo a rozhodli jsme se, že soutěž bude. Nakonec nám došlo 32 videonahrávek.

Jaká byla kvalita zaslaných záznamů? Vzhledem k situaci musela být celá řada nahrávek pořízena doma, rodiči na mobil. Někdo měl k dispozici pianino, jiný křídlo. Někomu se dokonce podařilo natáčet v sále, pár nahrávek bylo pořízeno kvalitní záznamovou technikou. Rozdíly tedy byly na první pohled i poslech nemalé. Občas natáčení provázely nečekané potíže – soused zrovna spustil vrtačku, rušil křik malého sourozence nebo kolem pianisty neodbytně kroužila bzučící moucha...

Všichni tři sourozenci Nopovi ze ZUŠ Popelka na Praze 5 získali 1. cenu Všichni tři sourozenci Nopovi ze ZUŠ Popelka na Praze 5 získali 1. cenu

Určitě to bylo náročné nejen pro soutěžící a organizátory, ale i pro porotu. Přípravu soutěže včetně její online podoby jsem samozřejmě konzultovala s profesorem Františkem Malým z HAMU, který je od prvního ročníku soutěže předsedou poroty. Potěšilo mě, že účast přes změněné podmínky potvrdili i všichni členové loňské poroty – Martin Fišl z Brna, Anna Schwarzová z Karviné, Martina Schulmeisterová z Kroměříže, Jana Šumníková z Olomouce a Věra Vlková z Teplic. Tedy renomovaní a velmi zkušení pedagogové. Zdravotně indisponovanou paní Vlkovou jsem na poslední chvíli musela v porotě zastoupit sama.

Jak probíhalo hodnocení soutěžních výkonů? V polovině listopadu vládní opatření vylučovala, aby se porota sjela do Prahy ke společnému poslechu nahrávek. Tady nám pomohl s technikou Jakub Nekvasil, student našeho gymnázia. Nahrávky seřadil podle kategorií, v sobotu 21. listopadu ráno je „vyvěsil“ jako neveřejné na YouTube, porotcům rozeslal přístupová hesla a začal poslech s bodováním. Po každé kategorii se body posílaly do „ústředí“ v Praze, sečtením bodů vzniklo pořadí a následovala video porada poroty – rozhodování o cenách. Technika nám po celý den fungovala naprosto spolehlivě, nenastal žádný výpadek! Nakonec bylo zajímavé, jak velká míra shody panovala v hodnocení porotců. Prostě talent, muzikalita, tvořivost či smysl pro rytmus jsou rozpoznatelné i z nahrávky horších technických parametrů.

Jak jste si poradili s rozdílením věcných cen a diplomů? Počítáte také s koncertem vítězů? Díky fondu Gabrielis jsme mohli poslat dětem dárky hned po soutěži poštou. Bohužel jsme museli zrušit tradiční součást naší soutěže – masterclass profesora Ivana Klánského. Koncert vítězů by měl proběhnout na začátku příštího roku, hned jak to situace dovolí. Chceme pozvat všech 32 dětí, aby si zahrály na Steinwaye u nás ve škole. Dostanou také přímo na místě diplomy od předsedy poroty a tři nejvýše bodovaní účastníci ještě klavírní stoličku od firmy Drnek.

Koho z účastníků letošního ročníku považujete za nejzajímavějšího? Myslím, že děti odměněné prvními cenami jsou příslibem. Mimořádnou osobností se mi zdá být absolutní vítěz Adam Znamirovský, hraje ve svých deseti letech už náročný profesionální repertoár a moc se mi líbí jeho nakažlivá radost ze hry na klavír. Ale zajímavých výkonů bylo v soutěži víc a vlastně všechny tyto malé děti nás mohou v dalších letech překvapit. Vždyť mají všechno teprve před sebou.

S covidem se špatně plánuje. Ale přesto... Na květen 2021 připravujeme jubilejní 10. ročník, samozřejmě celostátní. Byli bychom moc rádi, kdyby mohl proběhnout podle plánu a bez covidu – u nás na Gymnáziu a Hudební škole v Praze na Žižkově.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.