Už je hodně pozdě večer, začala noc, ale protože je pátek, v uličkách i na tmavém nábřeží je mnoho lidí, v restauracích to vře, duní rockový koncert a otevřená je i galerie s výstavou českého fotografa. A možná, že to ani není pátkem – početní studentští obyvatelé, návštěvníci z okolí i turisté si dotvářejí prostředí k vlastnímu obrazu.
Stovka mladých Američanů stěhujících se s objemnými zavazadly kamsi na záchytné parkoviště k autobusu se v tom německém mumraji docela ztratí. Ještě před chvílí však měli navrch. Naslouchalo jim nehnutě několik stovek lidí. Sanfranciský mládežnický orchestr hostoval v Passau na mezinárodním letním hudebním festivalu a hrál mimo jiné Dvořákovu 9. symfonii Z Nového světa.
Teď se chystají na cestu zpátky do Mnichova, kde mají koncert ve filharmonickém sále Am Gasteig. Předtím vystoupili v berlínském sále Filharmonie, kde usedá jeden z nejslavnějších orchestrů světa a kde vládl Herbert von Karajan. A také je čeká na jejich evropském turné volný den, během něhož se mají podívat do Mozartova rodiště Salcburku.
Bavorské město Passau leží na soutoku řek, v místech, kde Dunaj opouští Německo do Rakouska. Velký koncertní sál tu dosud nemají, právě sbírají podpisy pro petici přimlouvající se za jeho vybudování. Sanfranciský mládežnický orchestr proto hrál v katolickém kostele. Akustika není typická pro symfonickou hudbu, zato výzdoba interiéru mladé Američany fascinuje. Něco podobného prostě doma nemají.
Jen hodinku cesty autem na sever jsou české šumavské lesy s chladnou nocí a ledově studenou říčkou Vltavou, ale tady dole už panuje duch úplně jiného světa – jižnějšího, podalpského, salcburského.
„Podívat se na místa, kde hudba, kterou hrajete, kdysi vznikala, je fantastické,“ uvědomuje si dirigent orchestru Benjamin Shwartz . Je po koncertě a dá se vyšetřit chvilka na rozhovor. Zabývání se hudbou a její provozování je rozšiřování vlastního světa. Je to proces, kdy se okolní svět stává člověku rozlehlejším, kdy hrajete stále víc a víc hudby – ze své oblasti, z Francie, z Latinské Ameriky, Indie, Ruska. Je to o vlastním expandování, o prohlubování, porozumění, o zvětšování vlastních mentálních hranic, uvažuje mladý dirigent. „Můžete se o něčem učit sebevíc, ale nikdy to nevydá za to, jako když můžete věci vidět na vlastní oči, když se můžete setkávat s lidmi, kdy si můžete prohlížet památky, jíst zdejší jídlo, dýchat tu vzduch….,“ vypočítává. Je to jeho třetí rok u tělesa, ale v San Francisku nevyrostl, hrál předtím v jiném mládežnickém orchestru.
Ptám se, zda je Dvořákova Novosvětská trvalou součástí repertoáru. Logická úvaha, když orchestr přijíždí z Nového světa. Odpověď je věcná: Hrajeme každý rok něco jiného. Letos jsme nacvičili Brahmse, Blochovo Shelomo, Bartókovu Taneční suitu, symfonie od Haydna a Mozarta, Stravinského. „Hrajeme každý rok mnoho hudby. Máme v San Francisku vlastní koncerty. Když potom jedeme na turné, bereme sebou to, co jsme během roku uváděli,“ říká Shwartz.
A je podle něj Novosvětská „americkou“ hudbou? Odpovídá, že zrovna to je docela zábavné, protože se předpokládalo, že jí má být. „Ale nakonec je to především přece jen pěkný kus české hudby. Ostatně – bylo by divné, kdyby Dvořák psal třeba jako Aaron Copland! Možná je tam slyšet jakási inspirace americkou muzikou, ale celkově zní Dvořákova hudba velice česky – Dvořák má unikátní zvuk a harmonie, rozpoznatelné jsou prvky lidové hudby jeho země a jazyka. To vše tam je!“
Vozit Novosvětskou symfonii do Dvořákovy Prahy by považoval Shwartz, značně sebekriticky, za nošení dříví do lesa. V Obecním domě v Praze proto o pár dní později zní Prokofjevova baletní hudba Romeo a Julie. Nutno dodat, že v obou případech má hlavní číslo večera z dirigentovy strany znalost a nadhled. Pokud se týká hry orchestru, pak je vynikající, a to nejen vzhledem k věkovému složení od 12 do 21, ale i z absolutního hudebního hlediska. Orchestry mladých se vyznačují hrou bez rutinní ochablosti, hrou rytmicky pregnantní, strhující.
A jaký repertoár je vhodný pro tento typ těles? Tak třeba Šostakovič, ten je pro mladé docela snadný, zato Mozart a Haydn, ti jsou nároční a obtížní. „Velký romantický repertoár je jednodušší než hudba klasicismu. Naneštěstí já osobně mám mnohem raději Mozarta a Haydna než Šostakoviče, takže hrajeme docela velké množství těžké hudby – vedle Haydna a Mozarta často i Beethovena. Je to náročné, ale pro nás hudebníky velice dobré,“ pokračuje dirigent.
Stovka hráčů je vybírána každoročně v konkursech. Pro osmé zahraniční turné v téměř třicetileté historii souboru nastudovali letos se svým mladým dirigentem Benjaminem Shwartzem řadu skladeb, mimo jiné hudbu známého současného amerického autora Johna Adamse. V Passau zněl dále Sibeliův Houslový koncert, v Praze Houslový koncert Maxe Brucha.
