Koncertní cyklus mladých zahraničních umělců vstupuje do svého 3. ročníku a do Prahy letos přiveze zajímavé dirigentské osobnosti, které jsou českému publiku neznámé a proto se s námi prostřednictvím emailu podělily o pár informací a postřehů.
S Grantem Cochranem
Aljaška je obrovský a rozmanitý stát, tak rozlehlý jako třetina kontinentálních USA. Mohl byste nám popsat své domovské město Anchorage a možnosti, které svým obyvatelům nabízí? Anchorage má asi 300 tisíc obyvatel, je tedy zdaleka největším městem ve státě. A navzdory jeho geografické odlehlosti se jedná o město poměrně kosmopolitní (tedy alespoň na aljašské poměry). Opravdoví obyvatelé Aljašky – žijící mimo velká města – říkají s nadsázkou, že je jen předměstím Seattlu (který je mimochodem vzdálen 2500 kilometrů). Kromě neomezených outdoorových možností a úchvatných scenérií v okolí nabízí město i kulturní vyžití: symfonický orchestr, operní a baletní soubor, dva sbory a koncertní agentury, které do města zvou tucty slavných umělců a souborů.
Proč jste se se sborem rozhodli během Evropského turné zavítat právě do Prahy? Anchorage Concert Chorus navštívil Prahu poprvé v létě 2000, koncerty s Mozartovým Requiem měly nezapomenutelnou atmosféru. Mnoho nových zpěváků o Praze slyšelo a chtějí také toto krásné město navštívit a prožít stejně nádherné turistické i hudební dobrodružství jako na minulém turné.
Navštívil jste již Prahu někdy dříve, a pokud ano, co si zde nejvíc přejete opět spatřit? Chtěli bychom vidět Staroměstské náměstí, katedrálu sv. Víta, Karlův most, podniknout vyhlídkovou plavbu po Vltavě, ale vím, že mnoho zpěváků si užije i to, že budou moci na vlastní pěst chodit po tomto velkolepém městě.
Co to pro vás znamená, zpívat právě v Praze? Anchorage je velmi mladé město a rozhodně nemá hluboké kulturní a historické tradice velkých evropských měst. Zpívání v Praze nám dává možnost zažít něco, co si doma vychutnat nemůžeme – koncertování v nádherných, architektonicky významných budovách a kostelích umožňuje přímé sepětí s hudebním a kulturním dědictvím vaší země. Smetanova síň Obecního domu je dobrým příkladem koncertního prostoru, v jakém si obyvatelé Aljašky opravdu běžně nezazpívají. To bude jistě vrcholem našeho koncertního turné!
Proč jste si na koncert ve Smetanově síni vybral právě Requiem Maurice Duruflého? Kromě našeho koncertního repertoáru a cappella a skladeb s doprovodem klavíru jsem chtěl na turné provést také nějaké zásadní vokálně-instrumentální dílo. To ovšem muselo splňovat následující provozní požadavky: nechtěl jsem dílo rozsáhlejší než 40–45 minut a nechtěl jsem, aby hrozilo překrytí 70členného sboru příliš masivní orchestrací. Duruflého Requiem oba tyto požadavky perfektně splňuje a tato krásná hudba neprávem opomíjeného skladatele je navíc jednou z mých nejoblíbenějších skladeb!
Podle jakých kritérií jste vybíral repertoár na turné? Většinu skladeb, které zazní na tomto turné, jsme s koncertním sborem provedli již dříve. Vybral jsem kusy, které se nám dobře zpívají, dobře odrážejí naši sborovou tradici a jsou pro posluchače zábavné. Miluji vzrušení, energii a majestát skladby Vaughana Williamse Let All the Earth in Every Corner Sing. Před několika lety jsem zaranžoval dvě americké lidové písně The Water is Wide a Shenandoah pro dvojsbor a klavír a jsem rád, že je mohu sdílet s novými posluchači. Mendelssohnovo Verleih uns Frieden jsem poprvé zpíval jako mladičký soprán v kostelním sboru. Když jsem přišel na Aljašku, nazkoušel jsem zde tuto prostou, ale půvabnou skladbu a sbor si ji zamiloval. Podobně jako mnoho dalších Mendelsohnových sborových skladeb se velmi příjemně zpívá.
Jací jsou vaši oblíbení autoři, historičtí i současní, které rád se sborem uvádíte? Vyrostl jsem v Baltimore a ve zdejším chlapeckém a mužském chrámovém sboru jsem zpíval mnoho renesančních skladeb. Dodnes mám velmi rád skladatele té doby, zejména Tallise, Byrda, Palestrinu a Victoriu, ale jejich díla se pro velký sbor nehodí, proto je provozuji s komorním sborem. Anchorageský koncertní sbor má cca 160 zpěváků a tak se s ním soustřeďuji na skladby, které jsou pro takto velké obsazení vhodné. Provedli jsme mnoho velkých klasických vokálně-orchestrálních skladeb, například Brittenovo, Verdiho, Mozartovo i Brahmsovo Requiem, kantátu anglického skladatele Williama Waltona Belshazzarʼs Feast (Belšasarova hostina, podle starozákonní knihy Daniel), Mši h moll a ve scénické podobě Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha, Mozartovu Velkou mši c moll. Velice populární dílo Karla Orffa Carmina burana jsme provedli mnohokrát, koncertně i s tanečníky. Sbor však zpívá i hudbu z broadwayských muzikálů, filmovou hudbu, hudbu pro děti i písničky populárních skladatelů – od Irvinga Berlina po Billy Joela. Velkým zážitkem bylo pro mne v poslední době provedení Tallisova čtyřicetihlasého moteta Spem in alium, na které spojil síly můj komorní sbor a další anchorageský komorní sbor Alaska Chamber Singers. I když samozřejmě mám oblíbené skladatele (Brahms, Stravinský, Schutz, Vaughan Williams, z žijících Ola Gjeilo a Dan Forrest, abych jmenoval alespoň některé), více mne fascinují jejich konkrétní díla a hlavně způsob, jakým tyto skladby komunikují se zpěváky a s posluchači.
Jaký je váš sbor ve srovnání s jinými aljašskými sbory? Na Aljašce je mnoho sborů – kostelních, školních, dokonce pěvecký sbor specializující se na ruskou sborovou literaturu, folklorní soubory atp. Ovšem dva hlavní sbory jsou 160členný Anchorage Concert Chorus a 35členný Alaska Chamber Singers. Oba jsou řízeny profesionálně vyškolenými sbormistry, mají správní radu, která dohlíží na dlouhodobou funkčnost souborů, a udržují po celá desetiletí pravidelnou koncertní sezónu. Koncertní sbor tvoří amatérští zpěváci rozličných profesí: učitel, lékař, hasič, tesař, právník, student, pilot, podnikatel, meteorolog, geolog, fotograf, inženýr, zdravotní sestra, elektrikář a seznam by mohl ještě dlouho pokračovat. A stejně jako ve všech sborech přicházejí kvůli hudbě a kvůli kamarádství. Jelikož si zpěváci musí cestovní náklady na našem turné zaplatit sami, ne všichni si to mohli dovolit. Nicméně jede nás asi polovina a myslím, že docela dobře reprezentujeme celý náš sbor.
S Christopherem Russellem
Orange County, okres v jižní Kalifornii bezprostředně sousedící s Los Angeles, zná svět především díky Disneylandu a úžasným plážím, které jsou domovem mnoha slavných surfařů. John Wayne, hvězda westernových filmů a jeden z nejznámějších bývalých obyvatel města, dal jméno našemu letišti. Ale oranžský okres je také domovem jedné z nejlepších uměleckých středních škol ve Spojených státech. V Orange County School of the Arts (OCSA) studují mladí hudebníci, tanečníci, herci, zpěváci a umělci všech zaměření již od roku 1987.
Působím v OCSA od roku 1990 a zakládal jsem první školní orchestr, později komorní orchestr, zájem o orchestrální hru se slibně rozvíjel a nyní již máme orchestry tři. Hlavním je OCSA Symphony Orchestra, který diriguji. S orchestrem hrajeme repertoár od baroka až po světové premiéry soudobých skladeb. Je pro mne velkým potěšením vést tyto talentované, chytré a nadšené mladé muzikanty. Koncertovali jsme v Carnegie Hall, v Opeře v Sydney i v Londýně těsně před konáním olympijských her v roce 2012. Spolupracovali jsme s několika největšími skladateli dneška, jména Tan Dun, Steven Stucky, William Bolcom, Brett Dean, Eric Tanguy či Tansy Davies jsou toho dokladem.
23. června ve 20 hodin máme tu čest vystoupit ve výjimečné Dvořákově síni Rudolfina. Bude to pro nás pražská premiéra, jíž zakončíme týdenní středoevropské turné, které nás předtím zavede do Vídně a Bratislavy. Program, s nímž vystoupíme, je znamenitou přehlídkou různých stylů, které hrajeme. Tvoří ho šest děl: dvě velké symfonie, dvě díla českých skladatelů a dvě „domácí“ skladby.
Koncert je členěn na dvě části, z nichž každou zakončuje dílo jednoho z nejvýznamnějších symfonických skladatelů své doby. První část koncertu završí radostná Haydnova Vojenská symfonie, druhou Devátá symfonie, kterou Dmitrij Šostakovič napsal před 70 lety na památku ukončení druhé světové války – ale ne v takovém duchu, jaký očekávala tehdejší sovětská moc!
Jestliže každá polovina končí symfonií, jejich začátky patří skladbám českých autorů. Program otevře mocná Slavnostní fanfára Karla Husy. Tento pražský rodák, žijící více než půl století ve Spojených státech, oslaví letos již 94. narozeniny. Dirigoval jsem už dříve jeho Pastorale pro smyčce, Ouverturu „Mládí“ i jeho nejslavnější dílo – Hudbu pro Prahu 1968. Skladatel posílá do Prahy srdečné pozdravení!
Druhou polovinu našeho koncertu otevře zřídka prováděné Intermezzo pro velký orchestr Bohuslava Martinů. Skladba byla napsána v roce 1950 pro Louisville Orchestra v Kentucky, ale pak nebyla v USA provedena více než 60 let, dokud jsem ji nedirigoval v Kalifornii (tehdy ale s jiným orchestrem). Myslím, že je to báječný kus pro OCSA Symphony Orchestra a pro naše turné – typický Martinů, živé rytmy střídají jímavé melodie. Neobvyklým rysem této orchestrální skladby je význačná role klavíru.
Samozřejmě vám také rádi zahrajeme hudbu z naší vlasti. První skladbou bude ouvertura pozapomenutého skladatele Dudleye Bucka (1839–1909), který získal hudební vzdělání v Lipsku, ale jeho profesionální kariéra je spjata hlavně s americkým Connecticutem. V roce 1870 složil orchestrální předehru, v níž nápaditě zpracovává píseň „Hvězdami posetý prapor“, která se později, v roce 1931, stala hymnou Spojených států amerických. Poté zazní orchestrální skladba Anima mundi, jež bude mít na našem turné evropskou premiéru. Autorkou je naše studentka, teprve sedmnáctiletá Katya Richardson, jejíž skladby však již hrály renomované soubory jako Calder Quartet či Los Angeles Philharmonic. Bude mi potěšením představit vám hudbu této nadané skladatelky s nadějnou budoucností.
Doufám, že mnozí z vás, kteří čtete tento text, si přijdete poslechnout, jak tito talentovaní mladí hudebníci hrají!
S Benjaminem Zanderem
Neumíte si představit, jak nadšení jsou mladí hudebníci Boston Philharmonic Youth Orchestra z nadcházejícího červnového turné do Prahy, Berlína a Švýcarska!
120 brilantních, vášnivých, zanícených – zkrátka báječných muzikantů ve věku 11–21 let přijede koncertovat do dvou proslulých pražských koncertních sálů: 16. června do Smetanovy síně Obecního domu a 18. června do Rudolfina.
Ptáte se, proč dva koncerty? Jistě, již jedno vystoupení v některém z těchto sálů je pro mládežnický orchestr výzvou. Přijde dost posluchačů, aby naplnili tak veliký sál? Dobře, řeknu vám to: když jsme plánovali toto třítýdenní turné, rozhodli jsme se, že chceme hrát dva programy. V prvním s námi vystoupí legendární ruská violoncellistka Natalia Gutman, živoucí spojení se zlatou érou sovětských hráčů. Před tím, než zahraje slavný Dvořákův druhý violoncellový koncert h moll, zazní energická Slavnostní předehra DmitrijeŠostakoviče a poté Bartókův virtuózní Koncert pro orchestr – jeden z vrcholů orchestrálního repertoáru. Věřím, že davy pražských milovníků hudby se pohrnou na tento program, zvláště když budou mít vzácnou příležitost slyšet jednu z největších violoncellistek dvacátého století hrající nádherný koncert svého milovaného skladatele. Jsem si jistý, že po vyslechnutí tohoto koncertu obvolají posluchači všechny své přátele a řeknou jim, že musí slyšet náš úžasný orchestr – a tak naplníme i druhý koncert!
Byl bych rád, abyste náš druhý program také slyšeli: Mozartovu předehru k Figarově svatbě, Schönbergových Pět kusů pro orchestr, druhou suitu z Ravelova baletu Dafnis a Chloé a, věřte nevěřte, Straussova Dona Quijota s naším úžasným prvním violoncellistou, dvacetiletým Jonahem Ellsworthem, v hlavní roli! Provedení v Bostonu bylo senzační. Prostě nemůžete uvěřit, dokud to neuslyšíte! Tento program je extrémní výzvou i pro špičkový profesionální orchestr, ale mohu vám slíbit, že jej zahrajeme tak krásně, že budete pohnuti ve svých srdcích!
Před dvěma lety absolvoval orchestr turné po pěti holandských městech, které vyvrcholilo provedením Mahlerovy druhé symfonie v Concertgebouw. Když jsme turné začínali, nikdo nás neznal, ale v době, kdy jsme dorazili do Amsterodamu na poslední koncert, se již naše pověst rozšířila po celé zemi a publikum ve vyprodaném sále děkovalo orchestru dvacetiminutovým potleskem ve stoje! Poté se mne rozhlasový hlasatel zeptal: „Pane Zandere, jak je to možné?“
V předním nizozemském deníku vyšly v onom týdnu jen dvě pětihvězdičkové recenze: na koncert Bruce Springsteena a na koncert Boston Philharmonic Youth Orchestra!
Jak je to možné? – Zkrátka, každou sobotu odpoledne se mladí hudebníci nahrnou do krásného bostonského sálu a po čtyři hodiny se věnují co možná nejintenzivnějšímu zkoušení. Všichni jsou vynikajícími instrumentalisty na předních středních školách a konzervatořích v Bostonu a okolí. Učí se zde i vůdcovským schopnostem, rozvíjejí svého ducha, svou sebedůvěru, schopnost komunikovat mezi sebou navzájem i s posluchači. V jistém smyslu představují utopický svět, v němž se mladým lidem dostalo nástrojů a svobody být vším, čím býti chtějí. Nemohou se dočkat, až budou s vámi moci sdílet to, co objevili o hudbě a o životě. A nepochybuji, že budete v jejich přítomnosti pohnuti, uchváceni a inspirováni.
Dejte vědět svým přátelům, mladým i starším, a přijďte se s námi setkat ve Smetanově síni 16. června nebo ve Dvořákově síni 18. června, nebo nejlépe v obou sálech, a my se s vámi podělíme o naši hlubokou lásku k hudbě a o radost ze života.
