pátek, 28. leden 2011

Matoušovy pašije bez potlesku

Napsal(a) 

Matoušovy pašije bez potlesku Matoušovy pašije bez potlesku

Zažít Bachovo duchovní veledílo ve velikonočních Drážďanech je mimořádné. Co zapůsobí asi na každého, je síla tradice: Matoušovy pašije se takto provádějí se železnou pravidelností už mnoho let – jednou na Zelený čtvrtek a jednou na Velký pátek. Navíc v hlavním saském protestantském chrámu Kreuzkirche; první kostel toho jména měly Drážďany už v roce 1388. Ještě o něco starší je Kreuzchor, umělecký garant provedení a jeden z nejlepších chlapeckých sborů vůbec.

Sedíte v ohromném kostele, který pojme tři tisíce věřících; posluchačů Matoušových pašijí je na Velký pátek kolem dvou tisíc. Očekáváte koncert, zažijete však něco docela jiného. Jako by se shromáždila obec (ne nutně obec věřících) a vzniklo společenství lidí, kteří si nezašli jen tak z kratochvíle poslechnout dobrou hudbu, ale kteří považují za důležité a jaksi patřičné slyšet právě na Velikonoce pašijový příběh podle evangelisty Matouše a podle kantora Johanna Sebastiana.

Je to celé tak neobvyklé, že si to našinec zprvu ani nemusí uvědomit. O to víc si všímá – jak je zvyklý – různých nedotažeností ve výkonech hudebníků: Drážďanská filharmonie nezní vždy sehraně, a když posloucháte evangelistu, nemůžete si nepovzdechnout, kde že jsou ty časy, kdy svoji životní roli zpíval jeden z odchovanců Kreuzchoru Peter Schreier... Pak vám konečně dojde, že jsou situace, kdy není nejpodstatnější sledovat tuhle stránku věci, protože to odvádí od sdělení, které nese hudba a příběh. Stačí vědět a cítit, že všichni zúčastnění jsou poctiví a snaží se o to nejlepší. Jsou všichni zvláštně vážní.

A závěr? Když Matoušovy pašije dozní, zůstává vše téměř bez hnutí. Snad dvě nebo tři minuty je ticho. Pak se dirigent a současně kantor Kreuzkirche Thomas Kreile otáčí a odchází, spolu s ním sólisté, orchestr, sbor... Ztišeně opouštějí kostel také posluchači. Má to velkou působivost. Potlesk by byl zbytečný a rušivý. Je přece jasné, že dílo promluvilo. A s ním ještě jedna tradice, jejímž ztělesněním svatotomášský kantor v Lipsku a tvůrce Matoušových pašijí je – tradice, v níž je hudba službou.

Petr Kadlec

Hudební publicista, popularizátor a organizátor zejména v oblasti symfonické hudby. Vede edukační programy v České filharmonii.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.