čtvrtek, 25. březen 2021

Marcus Miller: Baví mě úniky do světa filmu

Napsal(a) 

Marcus Miller, foto Ingrid Hertfelder Marcus Millerfoto: Ingrid Hertfelder

S legendárním baskytaristou z líhně Milese Davise o jeho posledních dvou albech, připravované vánoční desce a rozsáhlé tvorbě pro film. 

Ikonického baskytaristu Marcuse Millera není třeba českému posluchači dlouze představovat, nejen proto, že k nám jezdí pravidelně. Pokud to situace umožní, tak další návštěvu plánuje na Jazzfestu Brno 1. července, kdy vystoupí v Janáčkově divadle v Brně. Náš telefonát probíhal v půlce prosince, kdy byla aktuální omezení v rámci rodinných setkání. Marcus ale naštěstí bere okolní dění s výborným nadhledem. 

Jak se máte? Daří se vám se pomalu adaptovat do optimistického vánočního režimu? Ano. Na svátky se už moc těším. Před pár týdny jsme měli Den díkůvzdání, takže už tehdy začíná poměrně klidná a krásná část roku. Všichni kolem si to snažíme užít, ale problémy okolo nás to občas narušují.

Oslavili jste doma Den díkůvzdání ve stejném rodinném kruhu jako loni nebo jste setkání výrazně omezili? Bylo nás opravdu jen pár. Doktoři zde ve Spojených státech na nás už delší dobu apelují, abychom setkávání omezili na minimum, a když už, tak ve velice malém počtu. Báli se totiž, že by čísla dva týdny po Dnu díkuvzdání opět narostla, potom co by lidé zorganizovali velká rodinná setkání. Dali jsme si proto pozor a oslavili to ve čtyřech. Jen já, moje žena a naši dva synové. Naše dvě dcery nedorazily do Kalifornie za námi a zůstaly v New Yorku. Bylo to výrazně menší než dřív, ale díky dnešním technologiím typu Zoom jsme na sebe mohli koukat a povídat si alespoň přes obrazovku. (smích) Bylo to fajn. Snažíme se. Co u vás?

Taky se snažíme být opatrní. Hlavní obavu máme o babičku. Má už svůj věk, ale pořád je to dáma, která zažila válku v Jugoslávii v devadesátých letech, a proto aktuální situaci bere s nadhledem. Jak jste trávil poslední měsíce vy? Vrhl jste se například na něco, co jste roky odkládal? Měl jsem v plánu hned několik věcí, kterými jsem chtěl zabít to divné období, ale v tom mi zazvonil telefon a dostal jsem nabídku napsat hudbu pro jeden film.

, foto Scott Mitchell foto: Scott Mitchell

Myslíte snímek Safety od studia Disney? Ano, přesně tak. Ve skutečnosti jsem s tím začal už v únoru, než se všechno kolem zvrtlo. Na film jsem se kouknul s režisérem Reginaldem Hudlinem, takže jsem přesně věděl, co mám dělat a pak začalo to šílenství kolem stoupat. Strávil jsem hodně času ve studiu, mimo okolní realitu, což bylo fajn. Když jsem dokončil práci pro film, tak jsem se zapojil do kampaně, která měla motivovat lidi, aby přišli k volbám. Dal jsem dohromady celý tým známých soulových a R&B zpěváků: Chaka Khan, BeBe Winans, Patti Labelle a mnoho dalších. Připravili jsme virtuální koncert, který měl lidem připomenout důležitost účasti ve volbách. Myslím, že bylo podstatné, aby hlasovali Afroameričané. Mám radost, že nakonec hlasovali v rekordním počtu. Nejen z tohoto důvodu jsem byl v roce 2020 hodně zaneprázdněný. Snažím se moc nemyslet na události okolo, ale zároveň se chovám velice opatrně.

Snímek Marshall, pro který jste také připravil soundtrack, je už pár let venku. Příjemně mě překvapily herecké výkony a celková nálada filmu. Film se těší poměrně slušnému hodnocení a to nejen u fanoušků právnických filmů. Jak probíhala příprava zde? Jak Safety, tak snímek Marshall režíroval můj dobrý přítel Reginald Hudlin, se kterým spolupracuju už od začátku devadesátých let. Kromě filmů ale režíroval i udílení Oscarů nebo cen Grammy. Dělá výbornou práci, a proto jsem ani na chvíli nezaváhal, když mi zavolal a řekl: „Budeme natáčet film o prvním afroamerickém právníkovi, který byl u Nejvyššího soudu. Příběh Thurgooda Marshalla většina z nás zná, ale film nebude o zasloužilém Marshallovi, ale o jeho perných začátcích.“ Příběh se odehrává v roce 1941, což bylo úžasné, protože jsem mohl zavzpomínat na mnoho ze svých hudebních vzorů té doby. Na baskytaru jsem přirozeně mohl zapomenout. (smích) Pracoval jsem s big bandem, kde jsem si užíval zvuk saxofonů a trumpet za pomoci nejrůznějších dusítek. Měl jsem tam dost lidí, včetně hráče na piano, který zněl jako Duke Ellington. Zároveň jsem si na řadu nástrojů zahrál sám, takže to byla úžasná zkušenost. Aby toho nebylo málo, tak se mi podařilo zařídit, aby orchestru šéfoval Wynton Marsalis, kterého znám mraky let. Jednoduše jsem zavolal a říkám: „Kamaráde, máme tady výborný film, úžasný orchestr a chybíš už jen ty.“ (smích)

Když se ještě vrátíme k filmům, tak jsem byl příjemně překvapený, pro kolik snímků jste připravil soundtrack. Po letech jsem se znova rád podíval na Hlavu státu nebo Smrtonosnou zbraň 4. Tyto dva jsou jedny z mnoha, ve kterých jste podpořil herecké výkony Chrise Rocka, kterého roky sleduju i jako stand-up komika. Jak to u soundtracku probíhá v rané fázi, kdy se snažíte pochopit podstatu filmu? Na začátku se podívám na celý film s režisérem. Většinou je vedle mě a postará se o projekci. Za pár dní, až se mi první nápady uleží v hlavě, spolu procházíme film scénu po scéně. Film už tehdy obsahuje nějaké pracovní verze hudby, případně výpůjčky z jiných filmů, aby to celé nepůsobilo tak tiché. Pro každou scénu už má režisér nějakou vlastní představu: „Víš co, tady ta pracovní verze nesedí, protože bych to měl radši temnější.“ Případně pozitivnější nebo energičtější. Vše si zapisuju, abych se pak lépe popasoval se zbytkem. Ve svém studiu pak postupně skládám jednotlivé motivy. Ty mohou být pro konkrétní postavu nebo situaci, ve které se herci nacházejí, ať už jde o romantickou scénu nebo souboj. Jakmile vytvořím dostatečně silný motiv, adaptuju jej do filmu, podle poznámek režiséra. Třeba i podle toho, kde si představoval, abych začal nebo skončil. Po pár týdnech zavolám režisérovi s tím, že si má přijít vše poslechnout. Tím, že hraju na řadu nástrojů, má už tehdy režisér k dispozici prakticky finální podobu soundtracku. V minulosti totiž hudební skladatelé přehráli své představy režisérovi na klavír a oba si jen orientačně představovali, jak to orchestr zahraje. Po poslechu celé verze procházíme poznámky režiséra, který mi řekne něco na způsob: „Tohle bylo výborné, ale tuto pasáž bych rád pojal trochu jinak.“ Tehdy začíná finální výměna názoru, dokud nedojdeme k verzi, se kterou jsme oba spokojeni.

V průběhu roku 2021, pokud vše půjde podle plánu, dorazíte znovu do České republiky a to 1. července do Brna. Jaké máte vzpomínky na naši zemi? Mám jich nespočet. Hráli jsme u vás mnohokrát, včetně vystoupení pro prezidenta na Pražském hradě. Publikum bylo vždy velice vřelé a i proto patříte mezi naše nejoblíbenější destinace. V Praze jsem zároveň natočil i několik orchestrálních partů pro své projekty v rámci filmových soundtracků. Stejně tak moc rád vzpomínám na jeden jazzový klub, kam jsme se prošli s kapelou z Václavského náměstí na drink. Vím jen, že byl v podzemí. (smích)


Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII III/2021.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.