sobota, 13. červen 2009

Lukáš Sommer

Napsal(a) 

Lukáš Sommer, foto Viktor Chlad Lukáš Sommerfoto: Viktor Chlad

Čerstvě pětadvacetiletý skladatel Lukáš Sommer je duch nepokojný. Živí se vyučováním kytary, pilně komponuje a cítí potřebu aktivně se podílet na českém hudebním životě.

Minulý rok se tento absolvent konzervatoře v Českých Budějovicích a student HAMU dočkal úspěchu na mezinárodní scéně. Jeho Koncert pro harfu , který si objednal orchestr v německém Bremerhavenu, měl na konci září úspěšnou premiéru. Jak došlo k tomu, že si od mladíka z Čech objednalo dílo severoněmecké těleso? „Bylo to oklikou,“ říká Sommer. „V roce 2006 na premiéře mé symfonie byl přítomen flétnista Jan Ostrý, který hraje v duu s harfistkou Janou Bouškovou. Dohodli jsme se, že napíšu skladbu pro flétnu a harfu a nad partem jsme s Janou zjistili, že si máme jako muzikanti co říct. Zadala mi koncert pro harfu s tím, že se pokusí partituru někam nabídnout, a nejbližší příležitostí byl abonentní koncert orchestru v Bremerhavenu. Dirigent Stephan Tetzlaff nejen že partituru přijal, ale ještě ji zaplatil a připojil oficiální objednávku instituce.“ Podmínky při nastudování a provedení skladby, jehož se účastnil, si nemůže vynachválit. „Přístup hráčů byl radikálně odlišný od většiny zdejších těles.“

Úspěch harfového koncertu se rychle roznesl a skladba bude letos prezentována na mezinárodním harfovém kongresu v Tokiu. „Díky dobré spolupráci s orchestrem v Bremerhavenu tam mám další objednávku, ještě nevím, co to bude. Můžu napsat libovolně dlouhou věc, to je luxusní nabídka,“ přemítá skladatel.

Když má charakterizovat svou tvůrčí metodu, vysvětluje: „Sergej Prokofjev řekl, že skladatel není monolit, že má více linií. Já mám linii koncertantní, kde respektuji tradiční formy a do nich se snažím začlenit své nápady. A pak je to linie příběhová, kde impulsem je mimohudební představa. Zajímá mě také elektronická hudba. Pro skladatele to má až očistný účinek: najednou se musí kompozičně vyrovnat s materiálem, který není primárně hudební. Vede to k mnohem hlubšímu přemýšlení o zvuku, což je pole neorané.“

Díky tomu, že s přáteli vede server o současné tvorbě, je v kontaktu s mnoha skladateli a interprety u nás i v zahraničí. A tím kritičtěji naši scénu vidí. „Na jedné straně zde panuje generační konzervativismus, a na druhé straně střídmá modernita, kdy skladatelé začínají pomalu přijímat principy hudby, které přinesla takzvaná Nová hudba. Vidím tady ostrý předěl mezi generacemi. Nesvádíme líté boje, ale i ze strany interpretů se setkávám s pohledem svrchu – stalo se mi, že hráči odmítli provést nějaký efekt, protože jim připadal nehudební. Musíme si ale uvědomit, že byli vychováni v určitých estetických normách a nejsou tak otevření.“ Jedinou cestou ven je podle něj, když skladatelé budou důslední v tom, co chtějí. „Dochází totiž k tomu, že hudební tvůrci na daný stav přistoupili a píší skladby »po srsti«. A dokonce se konzervativismus bere jako řemeslná ctnost. Nikde jinde na světě by vám neřekli, že když píšete pěkně čistě svou partituru, smyčce na pět řádek, tak je to dobrá skladba...“

Co se výchovy mladých skladatelů týče, vzpomíná Lukáš Sommer nejraději na České Budějovice. „Tam nebylo skladatelské oddělení, byli jsme tři nadšenci plus profesor Churáček. Začali jsme pořádat skladatelské večery, co jsme napsali, to jsme si zahráli. Poté na Pražské konzervatoři jsem byl svědkem toho, že dvanáctičlenné skladatelské oddělení rušilo koncert pro nedostatek kompozic...“ Velkým impulsem byla pro něj HAMU, kde našel fungující tvůrčí kolektiv. „Pluralita názorů je tam obrovská a možnosti také. Studenti tam mají řadu příležitostí hlavně zásluhou profesorů Ivana Kurze a Václava Riedlbaucha. Během studia jsem se dostal čtyřikrát k orchestru, což ani v zahraničí není běžné.“

Založení A tempo Revue bylo pro energického mladíka logickým krokem. „Cítili jsme, že tu chybí nějaká širší platforma pro soudobou hudbu. Jsou zde časopisy jako HIS Voice, Opus Musicum, které se specializují na určitý výsek scény. Nám přišlo zajímavé prozkoumávat celý prostor, smyslem je zpřístupnit hudbu nejširšímu publiku, vyplnit informační vakuum. Návštěvnost stránek je kolem devíti set lidí denně, což je pro nás důkazem, že to není marné.“

Dita Hradecká

Vystudovala konzervatoř v Plzni (obor klavír) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako překladatelka, hudební publicistka (Harmonie, Hudební rozhledy, Hospodářské noviny) a donedávna vyučovala hudební historii na pražské pobočce New York University. Je redaktorka, organizátorka, překladatelka a v poslední době i vydavatelka elektronických knih. Pochází ze Strakonic. Ačkoli ji lákala řada oborů spíše exaktních, rozhodla se vystudovat konzervatoř, aby se ujistila, že profesionální umělkyní nikdy nebude. Nejrůznější kurzy klavírní, komorní a cembalové hry či barokního tance spolu s vlastní pódiovou zkušeností jí ale daly citlivost a čich na uměleckou kvalitu výkonu a zároveň empatii k profesionálním umělcům a tvůrcům. Překládá odborné texty a libreta z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Ze studia hudební vědy na FF UK si odnesla hlavně poznání důležitosti kritického a nezaujatého myšlení a coby eklektik také úctu ke všem, kdo jsou schopni věnovat celý život jednomu skladateli nebo jedné oblasti. V letech 2016-18 vedla redakci vážné hudby na Vltavě, v roce 2019 se stala vedoucí knihovny Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.