Londýnský triumf Magdaleny Kožené

Wigmore Hall v Londýně je slávou ověnčený koncertní sál pro komorní hudbu, která v této historicky krásné prostoře zní již po celé století. Účinkovat na pódiu, na kterém stáli umělci jako Artur Rubinstein, Camille Saint-Saëns, Paul Hindemith, Elizabeth Schwarzkopf nebo Enrico Caruso a které dalo první světlo života skladbám Prokofjeva, Brittena, Poulenca i Janáčka, je nesporně veliká čest. Wigmore Hall je v životě Angličanů jakýmsi měřítkem umělecké kvality i startovním bodem výrazných talentů - v tomto sále se tedy rozhodně píší dějiny. O to radostnější je zpráva, že po předních českých umělcích jako jsou Dagmar Pecková, Škampovci, Jiří Bárta, Wihanovo a Janáčkovo kvarteto, tady 17. 12. měla debut také Magdalena Kožená . Populární pondělní koncert, který se již tradičně koná v čase oběda ve 13. hodin, byl z Wigmore Hall vysílán přímým přenosem třetím rozhlasovým kanálem BBC. Magdalena se představila s repertoárem širokého záběru, jehož částí byla hudba z její desky Love Songs oceněné Gramophone Award. Její koncert otevřelo Mädchenlieder od Brahmse (Mädchenlied op. 85 č. 3, Das Mädchen op. 93a č. 2 a op. 95, č. 1 , Mädchen spricht op. 107, č. 3 a Mädchenfluch op. 69, č. 9 ). Brahms napsal řadu písní na téma "Mädchen", nicméně poslední dvě z výše uvedené minisérie jsou přece jen něčím nevšední - Mädchen spricht je pravděpodobně jedna z nejroztomilejších Brahmsových písní a Mädchenfluch je zase hluboce dramatická. Pěvkyni slušely oba póly a hned po úvodních taktech bylo všem jasné, že je ve vynikající formě, i když po koncertě se nechala slyšet, že měla lehkou rýmu. Následovaly Ravelovy Histoire naturelle na text Julese Renarda. Magdalena mistrovsky s perfektní francouzštinou interpretovala i tento vtipný a zřídka uváděný cyklus a její deklamační styl charakterizovala ideální vyváženost. Zvlášť krásná byla Píseň o ledňáčkovi , která jde jakoby proti pohybu a času a je tedy obzvlášť náročná na charakterizaci. Poté bylo pokašlávající publikum zcela očarováno a ztišeno lyrikou Dvořákových písní: Mně zdálo se žes umřela op. 3, č. 2 , a Čtvero písní na slova Gustava Pflegra-Moravského op. 2 , během kterých zavládlo v sále hrobové ticho. Bylo by zbytečné komentovat brilantnost Magdalenina pěveckého umění, vzpomenu jenom její úchvatná pianissima. Janáčkova Moravská lidová poezie v písních poté navrátila vyprodaný sál znovu do života a sklidila u anglického publika obrovský úspěch. Publikum Magdalenu nenechalo jen tak odejít a vyžádalo si přídavek - píseň Mala som ja rukávce od Bohuslava Martinů.