úterý, 14. srpen 2007

Leoš Janáček v Paříži

Napsal(a) 

S velkým zpožděním, ale přece - Leoš Janáček se postupně prosazuje i ve Francii. Pařížská Opéra Bastille premiérovala v pátek 26. 1. operní večer, na kterém pod taktovkou Gustava Kuhna společně s Bartókovým Modrovousovým hradem zazněla premiéra nově instrumentované verze Zápisníku zmizelého (zpívali Michael König a Hannah Esther Minutillo, nová instrumentace byla Kuhnovým dílem). O následujícím víkendu (27.?-?28. 1.) pak uspořádala společně se spolkem ProQuartet, pořádajícím hlavně komorní koncerty v zámku Fontainebleau, malý dvoudenní janáčkovský festival. "Dny Leoše Janáčka" se konaly ve Studiu tohoto moderního operního domu na place de la Bastille, tedy v koncertním a přednáškovém sále pro zhruba 300 posluchačů vybaveném i projekcí a audiotechnikou. Oba dny byly vždy zahájeny odpoledním koncertem, po němž následoval moderovaný kulatý stůl s přizvanými hosty a eventuálně i s debatou s publikem; závěrem obou dnů zazněl pak večerní koncert.

První z obou dnů byl věnován kvartetní tvorbě, na večerním koncertě zazněly oba Janáčkovy kvartety a mezi nimi Bergova Lyrická svita . Velmi zajímavý byl úvodní koncert, který měl povahu semináře - s Bennewitzovým kvartetem vystoupil totiž emeritní violista Arditti Quartetu Garth Knox, který se dnes mimo jiné věnuje hře na violu d0˜amour a který nejen předvedl se třemi členy kvarteta kompletní původní verzi Listů důvěrných s tímto nástrojem (ta už je ostatně řadu let nahraná Kubínovým kvartetem), ale především krátkou přednáškou o nástroji a jeho využití u Janáčka i předvedením některých úseků Listů v obou verzích (s violou i violou d0˜amour) názorně demonstroval klady a zápory obou podob díla. Knox si při provedení pro zesilování zvuku často pomáhal unisony s prázdnými strunami, ovšem skutečně expresivního zvuku lze na viole d0˜amour dosáhnout jen při hře na dvou krajních ze sedmi strun, protože při malém vyklenutí kobylky a velkém počtu strun je riziko přibrání sousedních strun a tím tónové nečistoty při energické hře příliš vysoké. Velmi sympatický byl také Knoxův přístup k problému - objektivně předvedl pozitiva a negativa obou verzí, aniž by propadl (tak snadné a tak časté!) apologetice ve prospěch jedné z nich.

Vzhledem ke skladbě večerního programu došlo i na známé milostné inspirační zdroje obou autorů, v Bergově případě na jeho vztah ke v Praze žijící Werfelově sestře Hanně Fuchs a na číselně i tónově zašifrovaná sdělení ve struktuře Lyrické svity.

Bennewitzovo kvarteto v Paříži zazářilo. Soubor cílevědomě roste a nasál do sebe nejen českou, ale i světovou interpretační tradici - po dvouletém studijním pobytu v Madridu (u profesora Schmidta z Hagen-Quartett) a dvouletém v Basileji (profesor Hamann a W. Levine z LaSalle) předvedl témbrově i souhrově vypracovaný a výrazově strhující výkon, nejen v Janáčkovi, ale i v detailně vypilovaném Bergovi, kde zaujal funkčně zacílenou barevnou a výrazovou proměnlivostí.

Druhý den byl věnován Janáčkovi vokálnímu a klavírnímu. První koncert přinesl jednotlivé věty ze Zarostlého chodníčku prokládané výběrem z Janáčkových úprav moravských lidových písní, svěřeným střídavě sopránu (Jana Sibera), mezzosopránu (Sylva Čmugrová) a altu (Eliška Weissová). Martin Kasík se zde měl příležitost předvést i jako velmi citlivý a muzikální partner vokálních hlasů. Večerní koncert pak po strhujícím Kasíkově provedení Klavírní sonáty a cyklu V mlhách vyvrcholil Zápisníkem zmizelého , kde se k dosavadním interpretům připojili protagonisté Tomáš Kořínek a Veronika Hajnová.

Mladý tenorista Kořínek je na Zápisník šťastný typ hlasově i osobně (provedení mělo i náznakovou scénickou akci) - má svěží témbr, dobrou výslovnost a na rozdíl od řady příliš heroických nebo příliš kultivovaných tenorů (jak těžkou rolí je Janík, nejen pro závěrečná C, ale i pro nutnost věrohodného přerodu ze slušného venkovského mladíka přes postupnou proměnu osobnosti až k závěrečnému odhodlání!) má i věrohodný, nadto autenticky moravský projev. Hajnová byla hlasově dobře zvolenou Zefkou a Kasík i zde byl duší akce, která se

nedrala do prvého plánu, ale tmelila a propojovala celý proud velkou muzikalitou i tónovou kulturou.

Program kulatých stolů moderovala při onemocnění G. Erismana Roseline Kassap-Riefenstahl, vystoupili na nich mimo jiné Theo Hirsbrunner (Bern), s dokumentací o Janáčkově folkloristické činnosti J. Colomb (Lyon), dále autor těchto řádků a mladý francouzský skladatel Franck Krawczyk, který zajímavě vyprávěl o svých úpravách Janáčkem publikovaných lidových melodií pro dětský sbor a nástrojový soubor (zhruba v duchu Říkadel či Mládí).

Za koncepcí celého festivalu stojí v Paříži žijící česká muzikoložka Lenka Stránská, jejíž aktivita byla patrná již v řadě konferencí a publikačních i koncertních akcí prosazujících v Paříži českou hudbu.

Ohlas programu obou dnů, především obou plně navštívených večerních koncertů, byl velmi spontánní a srdečný - mnoho mladých lidí i známých tváří (například Kaija Saariaho) ocenilo program i výkony mladé české interpretační generace.

Janáček a mladí čeští hudebníci tedy v Paříži zaujali. A seznamování s Janáčkem pokračuje dále - 27. 4. se v Opéra Bastille uskuteční premiéra Věci Makropulos (s Alešem Brisceinem jako Jankem), takže zde po loňské Bělohlávkově Juliettě dojde na další významný operní titul české hudby 20. století.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.