sobota, 26. březen 2011

Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemble

Napsal(a) 

Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemble, foto Luděk Sojka/Supraphon Music Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemblefoto: Luděk Sojka/Supraphon Music

Tiburtina Ensemble, který se specializuje na středověkou duchovní vokální hudbu, vydává u společnosti Supraphon Music svoje první CD – Flos inter spinas – Kvítí mezi trny. Využila jsem této příležitosti a položila jeho umělecké vedoucí Barboře Sojkové několik otázek.

Soubory, které se věnují středověké vokální hudbě, jsou především mužské; ženských „schol“ je u nás i ve světe málo. Kdy a jak vás napadlo Tiburtina Ensemble založit a co se skrývá za jeho názvem? Jak už to v životě bývá, odehraje se spousta důležitých momentů tak nějak náhodou a samovolně. Právě tak jsem se i já dostala ke staré hudbě, především barokní a později i středověké. Po absolvování jazykového gymnázia jsem nebyla přijata na zpěv na Pražskou konzervatoř. Rozhodla jsem se tedy pro obor sbormistrovství chrámové hudby na Pedagogické fakultě UK. Do té doby mě stará hudba moc nezajímala, měla jsem ráda operu – jako členka Kühnova dětského sboru jsem zpívala dětské role v operách v Národním divadle – a samozřejmě i velkou symfonickou hudbu. Takže doma zněl především Janáček, Martinů, Mahler, Wagner a Šostakovič. Zpěvu jsem se nevzdala, studiu se věnovala soukromě a navštěvovala kurzy staré hudby na Týnské škole, kde se sbormistrovství chrámové hudby vyučuje. Díky této instituci jsem měla možnost pracovat se skvělými kantory, jako jsou Marius van Altena, Peter Kooij, Julie Hassler nebo Howard Crook, a mohla se začít profesionálně věnovat interpretaci staré hudby. V rámci studia jsem měla jako povinný předmět gregoriánský chorál u Davida Ebena. Strašně mě to zaujalo a do středověku jsem se zamilovala. Přišlo mi to jako úžasný underground! Jednou se mě zeptala moje kolegyně Markéta Cukrová, jestli bych chorál nechtěla zpívat v souboru Schola Benedicta, který vedl zkušený muzikant a choralista Jiří Hodina. S touto scholou jsem zažila spoustu úžasných chorálních akcí a koncertů, které mi daly určitý přehled o tom, jak chorál zapadá do katolické liturgie a jak vlastně v praxi funguje, co nabízí. Základní teoretické znalosti jsem získala dalším studiem u Davida Ebena, tentokrát jako posluchačka hudební vědy na Filozofické fakultě UK. V roce 2008 jsme se s několika kolegyněmi rozhodly dále nepokračovat ve Schole Benedictě; v podstatě jsem si myslela, že s chorálem končím. Děvčata mě však trošku postrčila a rozhodly jsme se založit čistě ženský, spíše koncertně orientovaný soubor, zabývající se gregoriánským chorálem, středověkou hudbou a případně i hudbou soudobou. Tak vznikl Tiburtina Ensemble. Název jsme našly v monografii o Hildegardě z Bingenu, středověké abatyši, mystičce a skladatelce. Ta se velmi často ve svých spisech odvolávala na jednu ze středověkých Sybil – křesťanských věštkyní, Sybilu Tiburtinu či Tiburskou. Jméno Tiburtina se nám moc líbilo a už nám zůstalo.

Máte pravdu v tom, že ženských souborů, zabývajících se středověkou hudbou, je relativně málo. Zvláště u gregoriánského chorálu stále panuje předsudek, že jde o liturgický zpěv určený mužským hlasům. Není tomu tak a české země toho jsou zářným příkladem. Právě u nás vznikl v 10. století jako první klášter ženský – benediktinský klášter sv. Jiří na Pražském hradě, který se bez liturgického zpěvu samozřejmě obejít nemohl.

Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemble, foto Luděk Sojka/Supraphon Music Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemblefoto: Luděk Sojka/Supraphon Music

Každá členka vašeho souboru sleduje vlastní sólovou dráhu. Můžete své zpěvačky čtenářům HARMONIE trochu přiblížit? Vždy mi vadilo, že se středověké hudbě na profesionální úrovni až na malé výjimky věnují zpěváci, kteří nemají dostatečné technické pěvecké znalosti a případně i zkušenosti s novější hudbou. Myslím, že spousta tradičních posluchačů klasické hudby, řekněme od Mozarta dál, proto středověkou hudbu odsuzuje a považuje za něco nezajímavého a nudného, nehodného pozornosti. Naštěstí už ve světě existuje několik souborů středověké hudby, které toto popírají.

Tiburtina je složená ze zpěvaček se širokým spektrem hudební působnosti nejen na českých, ale i světových pódiích, které mají zkušenosti se sólovým či ansámblovým zpíváním a operou. V sopránu kromě mne zpívá výborná a zkušená sopranistka Hana Blažíková, která hraje i na gotickou harfu. Dále je to Ivana Bilej Brouková, která se jinak věnuje především barokní a klasicistní hudbě, a moje úžasné kolegyně z jiných souborů staré hudby – Renata Pušová, Marta Fadljevičová, Tereza Wollnerová. Altové či mezzosopránové party v našem souboru zpívá Daniela Čermáková, se kterou jsem se poznala při společném projektu s francouzským souborem renesanční hudby Doulce Memoire, dále Anna Chadimová-Havlíková, Kamila Mazalová, Pavla Štěpničková a posluchačům nejen staré hudby zajisté velmi dobře známá mezzosopranistka Markéta Cukrová. Mohlo by to znít idylicky a vypadat, že nám to musí za takových podmínek zpívat samo, ale není tomu tak. V největším obsazení je nás jedenáct – jedenáct individualit. Sezpívat se vyžaduje velikou práci, koncentraci a disciplínu. Ale myslím, že se nám to daří, baví nás to a je to úžasná hlasová hygiena. Nechť posluchači posoudí sami.

Cédéčko Flos inter spinas – Kvítí mezi trny – je první nahrávkou vašeho souboru. Podle jakého klíče jste sestavovala dramaturgii, a na co byste chtěla budoucí posluchače zvlášť upozornit? Hledala jsem nějaké téma, které by bylo duchovní a zároveň velmi „ženské“ – a objevila jsem tak prameny s legendami o raně křesťanských světicích. Při práci se svatojiřskými chorálními rukopisy jsem pak narazila na to, že zejména rukopisy ze 13. a 14. století obsahují obrovské množství krásné hudby pro svátky těchto raně křesťanských světic a mučednic. Z hromady přepsaného materiálu jsem nakonec vybrala skladby ke svatým pannám – sv. Kateřině Alexandrijské, sv. Barboře a sv. Markétě. Jde o velmi poetické skladby, jejichž texty vycházejí z někdy až fantaskních a mystických středověkých legend, čemuž odpovídalo i zaměření svatojiřského kláštera. S vrcholně středověkou poetikou souvisí i název Flos inter spinas – Kvítí mezi trny. Tyto světice byly po celý středověk zobrazovány spolu s královnou panen, Pannou Marií – proto mi přišlo logické vybrané skladby doplnit o repertoár mariánský, ze stejného období. Ráda kombinuji chorál s hudbou vícehlasou, vybrala jsem tedy vícehlasá mariánská moteta z evropských pramenů 13. století. Zajímavostí pro posluchače může být obsazení těchto skladeb – ženské hlasy spojujeme z velké části improvizovaným doprovodem gotické harfy, na kterou hraje Hana Blažíková... Flos inter spinas je původně koncertním programem, jehož dramaturgie vznikla v roce 2009 pro 10. ročník Letních slavností staré hudby, s podtitulem Proměny lásky. Tento program jsme provedly na několika českých, ale i zahraničních festivalech a sklidil veliký úspěch nejen u zkušených posluchačů, ale i u „náhodných“ návštěvníků, kteří středověkou hudbu nikdy neslyšeli. Jsem ráda, že jsme jim dokázaly ukázat její krásu.

Vaše deska představuje jen malou část repertoáru Tiburtina Ensemble. Co jiného zpíváte? Věnujeme se především gregoriánskému chorálu a středověkému vícehlasu zhruba do konce 14. století. Pozdější vícehlasý repertoár je pro nás téměř vyloučený, protože počítá i s mužskými hlasy. Většina chorálních skladeb našich koncertních programů pochází z českých pramenů, zejména svatojiřských, kde je k dispozici spousta neprozkoumaného a bohatého repertoáru duchovní jednohlasé hudby. Například 19. dubna premiérujeme v cyklu Staré hudby FOK nový koncertní program Ad monumentum venimus , jehož srdcem je liturgická hra o třech Mariích u Kristova hrobu z konce 13. století, právě ze svatojiřských rukopisů.

Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemble, foto Luděk Sojka/Supraphon Music Kvítí mezi trny: Tiburtina Ensemblefoto: Luděk Sojka/Supraphon Music
Mezi moje nejoblíbenější koncertní programy patří pro nás netradiční, crossoverový program Apokalypsa – Zjevení sv. Jana se skladbami na texty Apokalypsy ze španělských středověkých rukopisů. Na tomto projektu se s námi podílí úžasní čeští jazzmani – kytarista David Dorůžka, saxofonista Marcel Bárta a perkusionista Martin Novák. Tento koncertní program jsem připravila na objednávku festivalu Concentus Moraviae. Dramaturgovi loňského ročníku Václavu Luksovi jsem moc vděčná za to, že nás dal dohromady. Spojení středověké hudby a současného jazzu může žít v úžasné synergii! V příštím roce uvedeme nové programy s hudbou Hildegardy z Bingenu a doufám, že se nám podaří realizovat i náročný, pro ženské středověké soubory zcela netypický projekt s hudbou pařížské katedrály Notre-Dame, rozsáhlými skladbami slavného magistra Perotina. A neměla bych zapomenout i na naši plánovanou spolupráci se skladatelem Michalem Ratajem.

Pokud vím, nevolíte při budování repertoáru nejsnadnější cestu – nesáhnete po prvním svazku not, ktery vám padne pod ruku, ale pracujete přímo s historickými prameny. Co to konkrétně znamená? P ředevším velké dobrodružství, protože často ani nevíte, jaký repertoár v rukopise naleznete, zvlášť české středověké rukopisy jsou málokdy podrobně popsané. Pro práci se středověkými prameny musíte samozřejmě znát dobovou notaci a písmo, u duchovních skladeb latinu. Chorální notace sama o sobě není pro čtení přímo z dobových pramenů, zejména vrcholného středověku, složitá. Problémem bývá rozluštění latinských textů, které používají spoustu zkratek. Proto skladby, které vyberu, přepisuji do dnešní chorální notace, která se liší od běžné současné notace tím, že využívá jen čtyř linek a tří klíčů – C, G a F, a neurčuje délku jednotlivých not. Vícehlasá hudba středověku je muzikologicky lépe zpracovaná, existuje mnoho kvalitně připravených edic.

Tiburtina Ensemble vystupuje často doma – a co vaše zahraniční cesty? Zahraniční pořadatelé jsou pro nás velmi důležití, protože díky nim můžeme uvádět i finančně náročnější koncertní programy. Pro příští rok například připravujeme již zmiňovaný koncertní program s hudbou Hildegardy z Bingenu. Hildegardina hudba je pro nás velikou výzvou, jde o velmi virtuózní vokální skladby, které spojíme s improvizací na gotické harfy a psalterium. Tento projekt budeme premiérovat na velmi prestižním pódiu kulturního centra De Bijloke v belgickém Gentu. Dále nás čekají cesty na festivaly staré hudby do Německa, Francie a Belgie.

A vaše vlastní plány do budoucna? Podílela jste se a podílíte na řadě jiných projektů. Které z nich považujete za nejzajímavější? Těžko se rozhodnout, co pasovat na nejzajímavější! Rozhodně se těším na projekty s Collegiem 1704, se kterým spolupracuji již delší dobu. V letošním roce to budou například responsoria a Missa Votiva Jana Dismase Zelenky, madrigaly Claudia Monteverdiho či Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Janovy pašije budu také na konci dubna zpívat s Musicou Floreou. Jako úžasný projekt vidím uvedení a nahrávání Zelenkových sepolker se souborem Collegium Marianum. Ráda zpívám i soudobou hudbu, proto se moc těším na zcela netradiční projekt timINg Komorního orchestru Berg, kde budu zpívat sopránové sólo ve skladbě Dances Louise Andriessena. A jednou z mých největších radostí je spolupráce s Hanou Blažíkovou: v tomto měsíci uvedeme v Brně a v Praze nový koncertní program s hudbou italského trecenta – jen Hana, já a gotická harfa.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.