neděle, 6. únor 2011

Kultura a peníze

Napsal(a) 

Vysněnou metou naší kultury je už dvacet let jedno procento ze státního rozpočtu. I v tomto roce bude nedosažitelným zlatým rounem, v plánu je 0,62 procenta (v roce 2008 činil 0,79 procenta), tedy 7,3 miliardy korun, z toho budou výdaje na církve a náboženské společnosti činit 1,4 miliardy. Pokud se odečte církevní částka a zbudou pouze výdaje na kulturu, podíl výdajů MK na státním rozpočtu klesne přibližně na 0,5 procenta. Vedení ministerstva kultury proto tlačí svůj resort a příspěvkové organizace k racionalizaci a optimalizaci výdajů. Ve srovnání s loňskem přišly „příspěvkovky“ letos o 15 procent peněz. Částka určená těmto organizacím klesla o 700 milionů korun. Navíc ministr kultury Jiří Besser přistoupil k razantnímu řešení, jaké nemá obdoby, když došlo k výměně ředitelů České filharmonie, Pražského filharmonického sboru, Národního technického muzea a Národní knihovny a odchodu šéfa Státní opery Praha. Doufejme, že ve všech případech to byla šťastná volba. Za velmi moudré považujeme rozhodnutí nesnižovat příspěvek na takzvanou živou kulturu (485 milionů). Doufáme, že stát bude i nadále podporovat zajímavé české projekty v zahraničí a naopak. Stát také skrze grantové řízení přispívá na činnost regionálních symfonických orchestrů. I zde by se měla vést diskuse o celé filozofii, koncepci, budgetu a časovém grantovém rámci (umělecké organizace kvůli dramaturgii plánují sezony až tři roky dopředu). Podle údajů ČTK mají hudebníci v orchestrech příjmy pod hranicí hrubé průměrné mzdy v celé ČR. Nejhůře jsou na tom s platy v Západočeském symfonickém orchestru Mariánské Lázně, nejstarším symfonickém tělese v Česku. Naopak nejlepší pracovní podmínky poskytují tři pražské orchestry: Česká filharmonie (průměrný plat je v současné době cca 28 000 Kč brutto), Pražští symfonikové, kteří jsou metropolitním orchestrem, a ze soukromých těles Český národní symfonický orchestr. Platy orchestrálních hráčů jsou v porovnání se standardem západní Evropy zhruba poloviční.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.