Ve čtyřech studijních a koncertních periodách stanul dirigent FRANZ WELSER-MÖST v čele Mahlerova orchestru mladých , který byl ustaven před 15 lety z iniciativy Claudia Abbada. Členy se stávají nejtalentovanější instrumentalisté do 26 let z třiceti zemí Evropy, kteří projdou každý rok úspěšně konkurzy. Tento orchestr začal působit jako svébytný prorok myšlenek sjednocené Evropy dříve, nežli myšlenka budoucí vize dozrála. V evropském kulturním dění už pevně zakotvil, o čemž svědčí jeho každoroční turné.
Franz Welser-Möst přijal v roce 1987 jako Abbadův první asistent úkol nastudovat a řídit koncerty s mozartovským a brucknerovským programem v La Roque d'Anthéron a v Bolzanu. Tehdy dospívající sedmadvacetiletý umělec, rodák z Lince, tím získal obrovský kredit a koncerty vzbudily velkou pozornost. Když před třemi roky převzal dočasně vedení orchestru a stal se následníkem Haitinka, Chaillyho, Marrinera, Neumanna, Bouleze a dalších, odborníky nepřekvapilo, že vyrostl v dirigentského fenoména, který udivuje veřejnost osobitostí a názorovou zralostí v interpretační oblasti a budí zasloužený obdiv. České publikum se o tom mohlo přesvědčit na jarním koncertě Mahlerova orchestru mladých v pražské Smetanově síni Obecního domu při uvedení Brucknerovy obrovité Osmé symfonie . Tímto večerem se Franz Welser-Möst s mládežnickým orchestrem loučil, protože na sklonku léta opustil Evropu. Od sezony 2002- 2003 přijal totiž místo hudebního ředitele Clevelandského orchestru v USA. Zároveň odešel z pozice hudebního ředitele Curyšské opery, kde působil od roku 1995. I zde vybudoval prvotřídní umělecké těleso. Závěrečné období v Curychu završil nastudováním Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův , který pojal dle vyjádření kritiky jako „pokornou a elegantní službu Wagnerovu odkazu“.
Rozhovor se zaměřil na bilanci obou angažmá a zvláště na práci s Mahlerovým orchestrem mladých: „Mahlerův orchestr mladých ovládá specifický pracovní duch, odlišný od činnosti profesionálních symfonických těles, která jsem dirigoval. Mnohé vysvětluje přístup mladých k umělecké rutině. Ta vyžaduje u začínajících instrumentalistů mnohem důraznější kázeň, přesnost a zkouškové zanícení, abychom odstranili eventuální těžkosti a nepochopení. Koncertujete-li s Mahlerovým orchestrem mladých, ovládne vás duch hudební vynalézavosti a svěžího přemítání. To starším tělesům chybí.“ Lze tedy možné říci, že tento orchestr vytváří jistou platformu elitního orchestrálního tělesa? „Vyplývá to jednak z přísného výběru kandidátů stále se vyvíjejícího orchestru, jednak z kvalifikace, kterou musejí instrumentalisté prokázat. Nic zde není samozřejmé. Hráč, který se prosadí ve skladbě jednoho roku, je vystaven stejným nárokům u příštího díla v následujícím roce.“ Pěstujete tedy systém stálého ověřování a obnovy…? „Dá se to tak říci. Podle Claudia Abbada se jen tímto způsobem můžeme přiblížit autentickému podání náročné skladby a jejímu technickému zvládnutí. Napadá mě v této souvislosti, že tyto hodnoty vyznával již před padesáti roky někdejší šéf Clevelandského orchestru Georg Szell, působící svého času také v Praze.“ Proč jste zvolil pro loňské turné Mahlerova orchestru mladých Osmou symfonii Gustava Mahlera a pro letošní turné Osmou symfonii Antona Brucknera, kterou jste provedli i v Praze? „Zmíněná pozdně romantická díla jsou v orchestrálním obsazení mimořádně velká a důležitá. Mladí instrumentalisté si v nich mohou prostě důkladně zahrát. Nemělo by smysl zařadit sem třeba Haydnovy symfonie. Sledujeme přece symfonický rozvoj tělesa, který může znamenat pro budoucnost něco pozitivního. V posledních čtyřiceti letech se vinou repertoáru mnohé zanedbávalo. Tradice nás dnes vyzývá k tomu, abychom přiblížili autenticitu náročné interpretace a nechápali ji pouze jako hudební konzervu.“
Už jsem se zmínil, že se Franz Welser-Möst rozloučil s Curyšskou operou osobitým nastudováním Wagnerova Prstenu. Velké nadšení, ale i rozhořčení tam vzbudila provokativní režie Američana Roberta Wilsona, s jehož inscenačním uměním jsme se v minulé sezoně setkali v pražském Národním divadle při inscenaci Janáčkova Osudu . Wilsona charakterizuje vyzývavá pohybová a obrazová estetika odvracející se od realistického systému hudebního divadla k výkladu čistě muzikální vize. Tento umělecký experiment donutil Franze Welsera-Mösta k vlastnímu promyšlení inscenační metody. „Můj svět zůstane vždycky kulatý, pěvecký,“ komentoval dirigent svůj inspirační zdroj a ještě dodal: „K poznání hudební architektury Wagnerových děl je třeba objevit skladatelův interpretační klíč a spolu s ním provést hudebně poetickou analýzu jednotlivých period skladeb. Pokud to dirigent nerozpozná, bojuje marně o každou stránku partitury. Hudební koncepce se musí vždy vyvíjet ze zpěvu. V operním oboru existuje dnes málo dirigentů, kteří by se starali o pěvce. To jsem si ověřil i v Bayreuthu. Pěvcům na scéně by měli naslouchat také instrumentalisté. Jsem přesvědčen, že na scéně je možné hrát neuvěřitelně krásně a subtilně při naprostém respektování zpěvu. Hudební svět má mnoho názorů na interpretaci oper. Můj svět, který zastávám, je vždy kulatý, pěvecký.“
Výběr z diskografie
u firmy EMI
– Strauss: Simplicius
– Schubert (Mahler): Kvartet „Smrt a dívka“, Schreker: Komorní symfonie
– Operetta Arias (Thomas Hampson)
– Schmidt: Das Buch mit sieben Siegeln
– Gruber: Frankenstein, Nebelsteinmusik, Three Mob Pieces, Three Songs from „Gomorra“
– A Night at the Opera (Sabine Meyer)
– Korngold: Symfonie Fis dur, Einfache Lieder and Marietta's Lied (Barbara Hendricks)
– Bruckner: 8. symfonie
