Krok za krokem

HARMONIE má svoje příjemné, pro mě dokonce téměř rodinné výročí, neboť v rukou máte její 100. číslo. Stojí za tím obrovská práce, a jak jsem zjistil, když jsem chtěl zvednout knihařsky odborně svázané ročníky, i velká hmotnost. Do tvorby časopisu jsem vstoupil v lednu 1994 a za ta léta jsem díky HARMONII nejen zešedivěl, ale také získal spoustu krásných zážitků, zajimavých zkušeností a informací.

Nabízí se otázka proč vlastně HARMONIE vznikla? Po rozbití řady zdí, cenzury a řady tabu se naše společnost nenasytně vrhla od roku 1990 do zábavního veletoče evropsko-americké západní kultury. Klasická a jazzová hudba se rychle ocitla v hlubokém mediálním sklepení. V tuzemsku nebyl žádný hudební časopis s informační bází pro široké spektrum lidí. Proto vznikla HARMONIE a proto je její zaměření od počátku populárně odborné. Jelikož tady byla především hluboká prázdnota v informovanosti o zahraniční interpretační scéně a nových nahrávkách, staly se tyto oblasti nedílnou součástí hlavních pilířů časopisu. Hlavní problémy jsou stále stejné - peníze a distribuce. S tím se však potýkají všechny malotirážní časopisy. Stále ještě ve mně neumřela naděje, že jednou si budete číst v HARMONII graficky stejně luxusní jako jsou třeba Gramophone nebo Le Monde de la Musique. Heslem, kterým se však musíme řídit je "a passo a passo - krok za krokem". I přes omezené finanční prostředky byla právě grafika vždy silnou stránkou HARMONIE, a to díky renomovanému výtvarníkovi Jiřímu Vašíčkovi, jenž dal časopisu tvář, a zahraničním i českým fotografům. Některé fotografie dokonce vejdou do redakční historie. Například za první české zveřejnění slavné fotografie Herberta von Karajana s kladivem jsme lobbovali přes několik vlivných lidí u vdovy po legendárním dirigentovi tři měsíce.

Na závěr se nevyhnu otázce jaká bude budoucnost HARMONIE? Upřímně řečeno nevím, nejsem ani věštec ani prognostik. Snažím se však být optimistou, a proto doufám, že bude dlouhá. Ostatně co jiného mi zbývá v této neoptimistické době.