Zemlinského Křídový kruh zařadila zdejší opera do svého inscenačního maratonu po sedmdesáti letech. Představení tehdy řídil sám skladatel. Současného provedení se ujal David Pountney , od kterého se samozřejmě očekává nějaké nestandardní pojetí. Opak byl pravdou. Inscenace jako by sklouzla do běžného klišé. Vynikající byl ovšem nápad dublování sedmi představitelů hlavních rolí činoherci, kteří v mluvených pasážích vynikajícím způsobem doplňují své pěvecké kolegy. Výtvarník Johan Engels vytvořil jednoduchou scénu, která ale jen jemně v náznacích přibližovala prostředí staré čínské legendy a fyziognomie obličejů byla evropská a postrádala tedy typické šikmé oči. Rovněž do kostýmů byly jen částečně vloženy orientální prvky. Hudebně nastudoval operu mladý americký dirigent Alan Gilbert , současný šéfdirigent filharmonie ve Stockholmu. Snažil se podtrhnout silný impresionistický akcent Zemlinského hudby a podařilo se mu navázat výborný kontakt se sólisty. Ti byli vybráni do svých rolí vskutku příkladně. Vynikající dramatický a pěvecký výkon podala v roli čínské dívky Hai – Tang německá sopranistka Brigitte Hahn . Představitel jejího budoucího partnera mladého prince Pao, Francisko Araiza , je věkově vzdálen od své role, nicméně hlavně hlasově splnil bezvýhradně náročné požadavky svého partu. Hlavní hvězdou večera byl známý americký barytonista Rodney Gilfry , který svým nádherně zabarveným velkým hlasem vytvořil v roli strýce dívky Hai-Tang kreaci, na kterou nelze zapomenout. Sonorní, ale přesto měkký bas Lászlo Polgára v roli mandarina Ma, Cornelie Kalisch jako zrádná a lstivá Yu-Pei, Iréne Friedli ztvárňující matku Čang a Oliver Widmer v úloze soudního sekretáře Čaa jen potvrdili vynikající úroveň pěveckého obsazení. Z činoherních představitelů byl nejpůsobivější dramatický Peter Arens . Vynikající hudební interpretace dopomohla k cekovému sugestivnímu dojmu a kladné reakci publika.
