úterý, 14. květen 2013

Konzervatoř po holomócku

Napsal(a) 

Konzervatoř po holomócku, foto Michaela Vostřelová Konzervatoř po holomóckufoto: Michaela Vostřelová

Konzervatoř Evangelické akademie Olomouc, na kterou se vypravíme s novoročním mrazíkem v patách, zažívá v poslední době mediální žně. Bohužel ale není jejich příčinou ani kulaté výročí školy, ani úspěch některého ze studentů, nýbrž odvolání bývalého ředitele, který byl v dubnu minulého roku ze dne na den bez udání důvodu sesazen z funkce. Pokud jste tedy sledovali dění v hudebním školství, mohli jste zaregistrovat novinové titulky jako Studenti olomoucké konzervatoře se opět bouří nebo Nespokojení studenti chystají v Olomouci otevřít novou konzervatoř. Otevření nové školy se ale nekonalo a zdá se, že protestní vody se pomalu uklidňují, což však neznamená, že by se situace vyjasnila, a ani nám se to v tomto článku nejspíš nepovede. Pojďme tedy nepokoje na malou chvíli odsunout a podívat se na školu nejdřív z jiné strany, a to očima současného ředitele Pavla Zatloukala.

Čím se liší církevní konzervatoř od normální konzervatoře? To odlišení je především v nastavení duchovního rozměru, který škola má. Vyučují se tu předměty, které mají co do činění s duchovní tematikou jako například církevní hudba a zpěv, gregoriánský chorál a podobně. Naši studenti vystupují ve sboru Českobratrské církve evangelické, pořádáme koncerty v kostele u svatého Mořice, ale samozřejmě pořádáme i klasické koncerty.

Proč došlo v roce 2008 k přestěhování školy z Kroměříže do Olomouce? Jednak byla v Kroměříži kromě naší školy ještě Konzervatoř P. J. Vejvanovského, takže dvě konzervatoře na jedno malé město byly opravdu příliš. Také se neustále řešily problémy s prostory, škola se stěhovala z budovy do budovy a podmínky ke studiu se tím samozřejmě zhoršovaly. Olomouc byla relativně blízko, navíc je to krajské město, ve kterém dosud konzervatoř chyběla a bývalý ředitel pan František Fiala tu nalezl nádhernou raně barokní budovu, dřívější kanovnickou rezidenci, která se stala ideálním sídlem pro rozvoj mladých hudebníků.

Pocítili jste po přestěhování zvýšení počtu uchazečů o studium? Určitě, kapacitu jsme navýšili ze 100 studentů na 130. Co se týče přihlášek, máme jich většinou dvakrát tolik, než můžeme přijmout, tudíž v tomto ohledu se škola nemusí o svou existenci obávat. Chtěl bych rozšířit instrumentální část, konkrétně obory hoboj a fagot, což je ale nedostatková skupina na většině konzervatoří. Naopak se u nás daří žesťům – z poslední soutěže konzervatoří přivezli tři z šesti našich účastníků ocenění.

Spolupracujete nějak s Moravskou filharmonií Olomouc? Ano a jsem rád, že naše spolupráce s filharmonií neustále vzkvétá a že se můžeme navzájem obohacovat. Například před několika dny vystupovala naše studentka Markéta Rojíčková v rámci výchovných koncertů Moravské filharmonie.

Jak často probíhá taková spolupráce? Většinou se nejedná o pravidelné akce, ale spíše reagujeme na aktuální potřeby orchestru.

A s Univerzitou Palackého? S univerzitou pořádáme workshopy pro studenty obou škol, především pro zájemce o starou hudbu. Na přelomu února a března proběhne druhý ročník tohoto projektu, který je prozatím koncipován jako tříletý. Hlavní osobností letošních workshopů bude famózní cembalistka Barbara Maria Willi a kromě ní budou přednášet i někteří naši pedagogové, kteří se podílejí na organizaci této pětidenní akce. Ale jsme v úzkém kontaktu i se ZUŠ Žerotín, která pořádá regionální soutěžní přehlídku ve hře na klavír na téma Mozart opět v Olomouci , během níž jsme v naší škole uspořádali koncert Ivana Gajana, pedagoga brněnské JAMU a VŠMU v Bratislavě a zároveň předsedy poroty. Jsme prostě součástí takové hudební olomoucké sítě, což má pro nás samozřejmě jedině kladné důsledky. A hned mě napadá další projekt, který právě chystáme. Jmenuje se Beethoven na cestách a během jeho trvání bude různě po světě provedeno všech 32 klavírních sonát L. van Beethovena.

Kdo je organizátorem? Akci pořádá Gourari škola, což je mnichovská instituce, která vyhledává mladé talentované klavíristy. Já jsem s nimi už v rámci jiné vzdělávací instituce spolupracoval a budu rád, když s nimi navážu kontakt i tady v Olomouci.

Konzervatoř po holomócku, foto Michaela Vostřelová Konzervatoř po holomóckufoto: Michaela Vostřelová

To jsou všechno projekty spojené s veřejností. Co zajímavého se ale v těchto dnech děje uvnitř vaší školy? Chtěli bychom dobudovat nahrávací studio, ke kterému máme většinu vybavení a teď ho dáváme dohromady. Nebude to profesionální studio, ale poslouží k potřebám a výuce školy, protože součástí našeho ŠVP je i předmět Technologie v hudbě, v němž se studenti učí psaní v hudebních programech, jako jsou Sibelius a Finale, ale i stříhání hudby, práci s notovým materiálem a podobně.

Mají studenti možnost navštěvovat pravidelné studentské bohoslužby? Samozřejmě úzce spolupracujeme se sborem Českobratrské církve evangelické a například na vánoční bohoslužbě se studenti setkali s farářem Michalem Kitou, skvělým duchovním, jehož slovo má sílu a zároveň je to výborný muzikant, takže spojení s naší školou je nasnadě.

Měla jsem na mysli spíš nějaké kontinuálnější duchovní vedení. Bohužel v téhle chvíli nemáme obsazeno místo spirituála školy, což je pozice jakéhosi duchovního vůdce, člověka, který posiluje duchovní rozměr. Spirituál ukončil svou činnost na této škole v červnu 2012 a teď hledáme nového.

Co obnáší funkce spirituála školy? Není tu samozřejmě jen od toho, aby chodil po chodbě a čekal, až ho někdo osloví se svým problémem. Má na starosti akce týkající se duchovního rozvoje, zároveň učí religiózní předměty a je tedy třeba, aby měl pedagogické schopnosti a zároveň aby byl hudebně vzdělán, aby dokázal oslovit mládež. Nejsme jediná škola, která v současnosti hledá svého duchovního, a není to úplně jednoduchý proces, ale moc bych si přál, aby byl nový spirituál školy jmenován během tohoto školního roku.

Ve funkci ředitele jste krátce a škola má za sebou bouřlivé období. Jaké bylo nastupovat do takovéto situace a jak jste se k tomu dostal? Dostal jsem se k tomu velkou náhodou, protože jsem si přečetl zprávu o výběrovém řízení na pozici ředitele, a protože jsem působil a ještě v tuto chvíli působím v jiné vzdělávací instituci...

Kde? Na brněnské konzervatoři.

V čem podle vás tkvěla ta nespokojenost? Nedokážu na tuhle otázku dost dobře odpovědět a navíc jsou tu určité aspekty, které bych nerad hodnotil. Mým úkolem je teď uklidnit situaci a posunout školu dál.

Chtělo se vám vůbec do té atmosféry? Já myslím, že každá škola má období, kdy potřebuje nějakým způsobem obnovit vzduch, nastolit nové pořádky, potřebuje si ujasnit názorové rozpoložení, a tato škola není výjimkou. To, že lidé mají znova chuť pracovat a školní rok začal bez demonstrací, je snad znamením nových, klidnějších začátků.

Konzervatoř po holomócku, foto Michaela Vostřelová Konzervatoř po holomóckufoto: Michaela Vostřelová

Hlavou proti českobratrské zdi

Pojďme se na celou kauzu podívat trochu podrobněji. O dění na škole v posledních měsících jsem si povídala i s předsedkyní studentské rady Terezou Červinkovou.

Jak vypadala situace na škole před odvoláním pana ředitele? Vždycky jsme naráželi na problém, že představa zřizovatele o škole byla jiná, než kam škola směřovala. Záměr církve byl, aby ze školy vycházeli evangeličtí hudebníci, kteří najdou uplatnění ve sboru, ale to v téhle době není reálné.

Co znamená pojem evangelický hudebník? Pokud mám být evangelickým hudebníkem, musím být někde zaměstnaná za plat, a to v tuhle chvíli není možné. Jedno jediné místo evangelického hudebníka je obsazené a jiná místa placená nejsou, maximálně je tu možnost vést sbory, instrumentální soubory, hrát při bohoslužbách, ale ve svém volném čase. Tím pádem se záměr a reálná situace dost dobře neshodují. Jestliže mám studovat nějakou školu, tak je to proto, abych pak něčím byla a uživila se. V tom jsme naráželi dlouhodobě a ze strany ČCE přicházely výtky, že nedodržujeme jejich představy.

Do toho přišlo odovolání pana ředitele? Ano, pana ředitele Fialu odvolali vloni v dubnu bez předchozího jednání a bez uvedení důvodu. Stalo se to v době státních maturit, takže v čase, který je sám o sobě dost hektický. A asi si dovedete představit, jaký nastane zmatek a rozruch, když se něco takového stane člověku, kterému všichni na škole věří a koho mají rádi. Není to žádný despota, ale zároveň je manažersky velice schopný. Odvolání navíc přišlo v době, kdy byla škola na vzestupu. O to víc to bylo překvapivé. Samozřejmě jsme se hned začali ptát na důvod odvolání, ale ten pravý jsme se nedověděli.

Takže nějaké důvody udány byly? Ano, po velkém naléhání a demonstracích studentů i pedagogů jsme se určité komunikace se synodní radou domohli, ale v postatě se všechno odehrávalo ve velice povrchní rovině. Při jednání, na které jsem byla se spolužačkou přizvána, nám dokonce bylo řečeno, že jsme nesvéprávné a zmanipulované, a v uvedených důvodech odvolání pana ředitele bylo kromě jiných absurdit a nepodložeností uvedeno například i to, že byl problém v komunikaci a chyběl oční kontakt.

Žádná konstruktivní jednání se tedy neodehrála? Ne, navíc bylo nekorektní, že před tím, než jsme měli vystoupit na synodu, se hodinu a půl odehrávalo uzavřené jednání. Všechna jednání synodu jsou otevřená, jenom jednání o škole jsou poslední dva roky uzavřená.

Jaké byly vaše další kroky? Chtěli jsme zřídit novou konzervatoř, dovedli jsme to do fáze, kdy byla změna realizovatelná a získali jsme podporu Olomouckého kraje, který projevil zájem o to, stát se zřizovatelem školy. Ale proti tomu se synodní rada postavila.

A jaká je situace na škole teď? Situace se zdánlivě uklidnila, ale z mého pohledu spíš vládne únava z nerovného boje a především se ze školy vytratila dobrá atmosféra a motivace k práci. O změně zřizovatele se v církvi sice na náš nátlak mluví, ale těžko říct, nakolik je to reálné.

K vytvoření dostatečného přehledu o uplynulém dění na Konzervatoři Evangelické akademie bychom potřebovali mnohem více prostoru, než mu můžeme věnovat. Nehledě na to, že kolem případu figurují další osoby, jako například právnička JUDr. Simeona Zikmundová (nedávno odvolaná kritizovaná funkcionářka Národního kontrolního úřadu), která byla pověřena vedením školy do doby zvolení nového ředitele a která na škole nadále zůstává jako poradkyně ředitele, což je na škole se 130 studenty opravdu nadstandardní funkce. Bohužel je ale zřejmé, že sebevětší kvantum informací nevede k porozumění tomu, co a proč se za dveřmi synodní rady evangelické církve děje. „Nespokojení prostě musí respektovat právo zřizovatele na personální změny,“ okomentoval kauzu mluvčí Českobratrské církve evangelické Tomáš Najbrt. Ano, i tak to v našem státě občas funguje. Pokud má ale církev relevantní důvod ke změnám, měla by jasně stanovit, co za změny chce jakožto zřizovatel uskutečnit, a jednat se všemi zúčastněnými otevřeně. Nebo by možná stačilo méně arogance a více „bratrství“.

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.