úterý, 31. březen 2009

Komunikace je lepší než mlčení

Napsal(a) 

Česko-německý fond budoucnosti je výsledkem Česko-německé deklarace z 21. ledna 1997. Kromě vzdělávacích programů a mládežnických projektů podporuje i spolupráci ve vědě a kultuře včetně klasické hudby. Velmi viditelným (a slyšitelným) projevem takovéto podpory je například renomovaný festival Mitte Europa – Uprostřed Evropy. Činnost fondu je důkazem, že je lepší na různých úrovních komunikovat, nežli žít vedle sebe a ohřívat svoje staré bolesti. Jelikož z neznalosti mohou vzniknout odlišné názory, zašel jsem za ředitelem fondu, historikem Tomášem Jelínkem, a zeptal se mimo jiné, co si má laik představit pod souslovím „všestranně podporovat porozumění mezi Čechy a Němci“.

Jaké je poslání nadačního fondu? V česko-německé deklaraci se obě země dohodly, že založí společný fond, z něhož budou financovány projekty, v nichž budou spolupracovat němečtí a čeští občané. Zpočátku bylo hlavním posláním fondu, který začal pracovat před deseti lety, realizovat humanitární, finanční pomoc obětem nacismu. Druhým pilířem práce fondu byla od počátku podpora partnerských projektů.

Odkud pocházejí finanční prostředky, kterými disponujete? Součástí oné mezistátní dohody bylo i ujednání, že oba státy do fondu vloží určité peníze. V roce 1998 to bylo 165 milionů marek. Tyto peníze našly během deseti let svoje adresáty, takže byla nutná další jednání. Obě strany se shodly na tom, že je třeba činnost fondu prodloužit. Proto se v minulém roce dohodly na navýšení o 17,5 milionu euro na dobu dalších deseti let.

Je podpora kultury významnou součástí aktivit fondu? Rozhodně ano. Od počátku bylo ambicí fondu podporovat setkávání, dialog mezi občany obou zemí a vzájemné poznávání. Činí tak v několika oblastech. Nejvíce projektů podporuje v oblasti mládeže a škol. To je prioritní. Jedná se o meziškolní výměny, spolupráci spolků, organizací, které mají vliv na volný čas dětí. Největší finanční obnos však směřuje do kultury. Významně fond podporuje dialog, a to jak odborný (publikace, konference, vědecké výměny), tak občanský, což je například setkávání spolků. Stranou nenecháváme ani projekty renovací památek. Zvláště se to týká objektů v českém pohraničí. Součástí toho jsou i vztahy mezi bývalými a současnými rodáky. Viditelnými projevy této části činnosti fondu jsou například rekonstrukce či obnovy kostelů a hřbitovů.

Vrátil bych se ke kultuře. Jaká je filozofie podporování této sféry? Už jsem se zmínil, že kultura má v aktivitách fondu neobyčejně silné postavení. Hudba je pak v jejím rámci podporována nejvíce. Je to přirozené, protože je-li prioritou fondu setkávání, poznávání a dialog, pak je hudba jako umění, kde často nejsou nutná slova, v jeho centru. Je jedním z nejdůležitějších prostředků, jak dostat Čechy a Němce dohromady.

Rozlišil bych dvě velké skupiny, které jsou v rámci hudby podporovány. Na jedné straně je to pomoc renomovaným orchestrům, souborům a umělcům, kde nám jde o to, aby byla hudba prezentována na špičkové profesionální úrovni v druhé zemi. Druhou skupinou jsou projekty menšího typu, kde jde především o partnerství, vzájemnou spolupráci Čechů a Němců na bázi hudby. Typickou ukázkou jsou amatérské spolky, které mají chuť něco společného podniknout, prostě si zamuzicírovat.

Jsou pro vás důležitější příhraniční, regionální projekty typu Mitte Europa nebo spolupráce na celostátní úrovni či projekty, do kterých jsou zapojena důležitá města typu Praha – Drážďany nebo hostování například některého z berlínských orchestrů v Praze? V tomto smyslu usilujeme o vyváženost. Festival Mitte Europa, který jste zmínil, je jedním z nejlepších příkladů podpory akce, která má velký regionální význam a zároveň široký dosah mimo dané lokace. Nicméně si velmi vážíme projektů, které propojují i vzdálené regiony či jednotlivé obce. Příkladem může být slibně se rozvíjející spolupráce mezi Brnem a Düsseldorfem, do níž se vedle Národního divadla v Brně a Německé opery na Rýně zapojila také řada jazzových muzikantů z obou měst.

Jak je to s podporou mimopražských projektů? Samozřejmě je zachováván princip jednotného přístupu ke všem, ale nelze zastřít, že pražským umělcům se snáze navazuje kontakt s jejich německými kolegy. O to více si vážíme regionální spolupráce a snažíme se v rámci našich možností o inspiraci a motivaci regionálních uměleckých subjektů ke vzájemné spolupráci.

Jak je to se žádostmi o grant? Hlavní naší podmínkou je partnerství, přičemž jeden partner musí být z Česka a jeden z Německa. Je důležité, aby oba subjekty společně na něco přišly, společně podaly žádost a společně si na to sehnaly další finanční prostředky – z fondu mohou totiž dostat podporu maximálně do výše 50% celkových nákladů. Celkově klademe důraz především na jednoduchost a nebyrokratičnost celého procesu.

Kolik jste podpořili za deset let projektů? Celkem jich bylo asi tak 4 500 a z toho přibližně čtvrtina byla z oblasti kultury. Hudebních a tanečních projektů a festivalů podpořil fond na 500. Ročně se tedy jedná asi o 50 projektů, přičemž kolem 30 se týká vážné hudby a jazzu.

Jaké podpory v oblasti hudby si ve fondu nejvíce vážíte? Na to nemůže být jednoduchá odpověď. Samozřejmě jsme rádi, že můžeme podpořit festivaly typu Mitte Europa, Letní slavnosti staré hudby, Euroart, česko-německé jazzové podium v Boskovicích nebo Jazz bez hranic či třeba soubory jako Ostravská banda, Hlahol či Komorní orchestr Caecilia Karlovy Vary, ale stejně tak jsme šťastní ze široké sítě menších projektů, kdy hudba hraje na každodenní občanské úrovni česko-německých vztahů důležitou roli a umožňuje lidem všech věkových skupin bez jazykových bariér spolupracovat. Občanská úroveň hudební spolupráce hodně pomáhá česko-německému sbližování. V letošním létě jde například o Chřibské kulturní léto či Cyklus varhanních koncertů ve Filipově.

Jak vidíte česko-německé vztahy po deseti letech? Když srovnám vztahy před deseti lety a dnes, vidím výrazný posun. Samozřejmě to není jen zásluha fondu. Zásadní byl počáteční krok – symbolické odškodnění obětí nacismu, který primárně zklidnil tehdejší atmosféru ve společnosti. Myslím, že fond dlouhodobou podporou pak přispěl svým dílem k lepší komunikaci také mezi sudetskými Němci a Čechy, mezi mladými lidmi. Snáze se pak dojde k poznání, že rozdílů je mnohem méně, než se zdá. Musíme si však uvědomit, že je to běh na dlouhou trať.

V červencové HARMONII vyšel článek Petra Vašíčka, který vyjádřil svou nespokojenost s prací fondu. Jaké je vaše stanovisko? Tvrzení pana Vašíčka jsou lživá a hrubě urážlivá a musím říci, že mne zaskočilo a velmi mě mrzí, jak hrubým způsobem nás kvůli zamítnutí svého projektu napadá. Nemám na mysli pouze jeho text v HARMONII, ale také jeho stupňující se vulgární osobní útoky a chování klasifikovatelné jako stalking. Jeho žádosti o grant jsme se jako obvykle pečlivě věnovali, organizátory projektu jsme se několikrát snažili s předstihem o nedostatcích v žádosti informovat, nicméně marně. Pan Vašíček pak bohužel zamítnutí podpory projektu očividně neunesl.

Patří k životu nadací, že čas od času čelí projevům nespokojenosti, nicméně my si všech iniciativ, které mají za cíl prohloubení porozumění mezi Čechy a Němci, vážíme a k organizátorům i nadále budeme přistupovat vždy s respektem, a to jak při zpracování žádosti, tak po jejím případném zamítnutí. A doufám, že se o tom přesvědčí i mnoho čtenářů HARMONIE.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.