V Praze došlo k nevídané události – světlo českého hudebního světa spatřily nové varhany. A hned budou mít premiéru na Pražském jaru. K debatě o nově restaurovaných varhanách v chrámu U Salvátora v Praze na Starém Městě jsme se sešli se členy varhanní komise, jinak též členy sboru U Salvátora Českobratrské církve evangelické na Starém Městě: Pavlem Janečkem, Tomášem Gűrtlerem, Pavlem Urbanem, Petrem Stránským a varhaníkem Lukášem Vendlem.
Nejdříve mi řekněte několik základních údajů o chrámu U Salvátora. Pavel Janeček: Náš chrám byl postaven před téměř čtyřmi sty lety, a to v letech 1611 – 1614. Bylo to období vlády císaře Rudolfa II., kdy si nekatolíci, a těch byla v té době v Čechách a na Moravě většina, vymohli na císaři vydání Majestátu. Tímto dokumentem byla legalizována existence ostatních vyznání. Tím také bylo umožněno, aby v této době stále významnější Luteránská komunita v Praze zahájila stavbu dvou chrámů, Salvátorského na Starém Městě a Nejsvětější Trojice na Malé Straně (nyní Panny Marie Vítězné – u Jezulátka). Po bitvě na Bílé hoře bylo roku 1621 šest členů tehdejšího Salvátorského sboru v čele s hrabětem Jáchymem Šlikem popraveno mezi 27 vůdci stavovského povstání na Staroměstském náměstí.
Na jaký nástroj se v chrámu hrálo dodnes? Lukáš Vendl: V roce 1778 byly v chrámu postaveny varhany pražským varhanářem Antonem Reissem. Tento nástroj byl po Josefovských patentech odvezen do katolického chrámu v Litoměřicích a tam po přestavbách slouží dodnes. Po roce 1863, kdy byl chrám zakoupen naší církví, bylo rozhodnuto o stavbě nového nástroje u varhanní firmy Vocelka. Za první světové války, kdy byl nedostatek kovů pro armádu, došlo k rekvírování kovových píšťal a jejich nahrazení méně ušlechtilými plechovými. Tento nástroj byl později ještě přestavěn a vybaven pneumatickou trakturou, která nahradila původní mechanickou.
A nyní asi ta nejdůležitější otázka pro vás, členy chrámové varhanní komise. Pánové, jak a kde se vám podařilo shromáždit částku větší než 20 000 000 korun, potřebnou na rekonstrukci? Pavel Janeček: Nebylo to lehké, stálo to hodně času a běhání. Přípravné období, nežli bylo možné zahájit rekonstrukci, trvalo asi dva roky. Naštěstí jsme se také setkávali se vstřícností a ochotou přispět na dobrou věc. Největší částku věnovaly Norské fondy, dalšími mnohamilionovými částkami přispěl Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Nadace Zdeňka Bakaly a firma Porta s. r. o. Je samozřejmé, že náš sbor také rekonstrukci spolufinancuje, kdybychom ale byli odkázáni jenom na sborové prostředky, rekonstrukce by se protáhla asi na půlstoletí, neboť příjmy sboru zhruba stačí na pokrytí nákladů na sborový život.
Jaké organizační kroky jste podnikli při plánování rekonstrukce? Petr Stránský: Abychom se připravili na nadcházející 400leté výročí postavení chrámu, snažili jsme se provést takové zásahy a opravy, které by napomohly sborovému životu. A jelikož v naší protestantské bohoslužbě má sborový zpěv a jeho varhanní doprovod dominantní úlohu, bylo třeba vyřešit problém chrámových varhan. Nástroj se již dlouhá léta nacházel ve špatném stavu, po rekvizicích a nešťastně provedených přestavbách.
Stáli jsme před otázkou, jaká koncepce přestavěného nástroje je nejvhodnější. Po poradě s odborníky, neboť nikdo z realizační skupiny (takzvané varhanní komise) nebyl specialistou na varhany a na varhanní interpretaci, padlo rozhodnutí, že místo takzvaného univerzálního nástroje bude dána přednost variantě specializovanější, konkrétně varhanám s mechanickou trakturou a dispozicí odpovídající pozdně barokní estetice nejvhodnější k interpretaci hudby autorů období přibližně od Bacha po Brahmse. Teprve při realizaci jsme si začali uvědomovat, že takový nástroj v Praze vlastně chybí a že tímto krokem může náš chrám nabídnout hudbymilovným Pražanům zcela novou kvalitu. A samozřejmě také doufáme, že existence tohoto nástroje, pochopitelně za přispění dobrých varhaníků, zkvalitní náš sborový zpěv při bohoslužbách.
Co považujete za nebezpečné momenty při přípravě projektu? Tomáš Gürtler: Při přípravě a během projektu rekonstrukce chrámu se klíčovými ukázaly dva momenty, a oba jsme naštěstí nepodcenili. Jednak právní zabezpečení celého projektu. Nebýt toho, že právní kancelář White and Case nám nabídla služby „pro bono“, asi bychom se v některých složitých právních situacích orientovali jen těžko. Zde je třeba vyslovit veliké poděkování pracovníkům této advokátní kanceláře, panu JUDr. Krejčímu a paní Mgr. Jíchové.
Ale rekonstrukce varhan není jediná součást rekonstrukce chrámu? Petr Stránský: Součástí rekonstrukce chrámu jsou též opravy teras, schodišť, lavic, kamenných portálů a náhrobků. Prostě náš chrám prochází rekonstrukcí, v níž oprava varhan je nejdražší a největší kapitolou. I když stavitelé chrámu v roce 1611 až 1614 byli důkladní a stavba je postavena trvanlivě od základů, přece jenom, jako každá historická budova, vyžaduje údržbu. Navíc předchozí využívání chrámu jako mincovní dílny s otevřenými pecemi v chrámové lodi dost přispělo k devastaci interiéru. Uvědomme si, že až do let padesátých byla část chrámového prostoru využívána jako byty.
Přibližte čtenářům HARMONIE hudební období a styly, pro jejichž interpretaci bude nástroj určen? Lukáš Vendl: Již bylo řečeno, že nové varhany odpovídají nejlépe estetickému ideálu pozdního baroka, bude tedy ideální pro interpretaci například vrcholných skladeb Johanna Sebastiana Bacha a jeho současníků. Díky bohaté dispozici a v neposlední řadě použití zajímavé nerovnoměrné temperatury bude však inspirativní hrát na tomto nástroji i díla starší, například z okruhu autorů severoněmecké školy – Scheidemanna, Buxtehudeho a jiných. Tato literatura na české hudební scéně skutečně mnoho nezaznívá, protože její uspokojivá interpretace přímo stojí na specifických kvalitách nástroje. Autentické varhany tohoto typu z doby barokní v Čechách postrádáme prakticky úplně, protože se u nás stavělo jinak, běžný typ tvořily varhany jihoněmeckého tvaru, s menším rozsahem a chudší dispozicí především v pedálu, jaké známe například z blízkého chrámu Panny Marie před Týnem.
Na salvátorském kůru ovšem budou znít nádherně i díla romantická. Například Mendelssohn a jeho současníci komponovali pro podobný typ varhan s mechanickou zásuvkovou trakturou bez složitějších pomocných zařízení, protože jiný a „lepší“ ještě neexistoval. Provádění jejich skladeb například na současném velkolepém nástroji v Obecním domě postaveném v roce 1905 může být s trochou nadsázky označeno za méně autentické.
I mnohé skladby z poslední doby si najdou své místo. Bez problémů a snad i s ještě větším leskem se uplatní kompozice Petra Ebena a dalších skladatelů-znalců problematiky varhanní hry.
Jaké bude hlavní použití varhan? Pavel Urban: Na varhany se bude ovšem také a především doprovázet bohoslužebný zpěv. A když se podíváte do našeho evangelického zpěvníku, zjistíte, že prvních 150 písní jsou žalmy tzv. ženevského žaltáře, které vznikaly v období přelomu renesance a raného baroka. Mezi autory vynikají jména jako Luis Burgeois nebo Claude Goudimel.
Dalších 350 písní je vlastně průřezem historií církve. Základ protestantského chorálu tvoří dílo Martina Luthera. Velké množství dalších písní jsou od pozdějších autorů, některé přímo od J. S. Bacha, některé jsou od domácích autorů a z českých protestantských kancionálů od Jana Husa, J. A. Komenského a dalších.
Někdy mám až pocit při listování naším zpěvníkem, jako bychom seděli na hromadě klenotů a ani si neuvědomovali jejich hodnotu. A jindy mám naopak pocit hrdosti při sborovém zpěvu, kdy vás melodie vtáhne do sebe a jakoby vytvoří spojující most mezi stoletími. Chci říci, že sborový zpěv je v naší evangelické církvi klíčovým momentem bohoslužby a rádi bychom hudební složku bohoslužeb posílili s novým varhanním nástrojem o úvodní část před bohoslužbou a po ní, tedy o preludium a závěrečnou fugu či postludium. Bohatší mohou být i předehry, mezihry a dohry k písním, ale může být zařazen třeba i koncertní kus uprostřed pořadu, vhodný k meditaci například po kázání. To samozřejmě bude klást mnohem větší nároky na varhaníky. Ale doufáme, že nový nástroj přitáhne nové virtuosy.
A druhá část využití nových varhan jsou samozřejmě koncerty varhanní hudby a hudby, kde varhany tvoří doprovod. Těšíme se, že především varhanní hudbě z období J. S. Bacha budeme moci dát prostor, který si zaslouží. Nyní připravujeme bachovský koncertní cyklus pro letošní rok. Rádi bychom přitáhli pozornost především mládeže k tomuto bohatému zdroji hudební inspirace.
Při hledání možností budoucího využití varhan jsme byli potěšeni zájmem ze strany vedení hudebního festivalu Pražské jaro. Dokonce již do ročníku 2011 byl po dohodě s vedením festivalu v Salvátorském chrámu zařazen varhanní koncert. Dne 14. 5. 2011 v 17.00 hodin bude na nový nástroj hrát laureát soutěže Pražské jaro Pavel Černý.
Na chrámovém životě se dlouhá léta aktivně podílí Salvátorský pěvecký sbor pod vedením Marie Žárské. Koncerty tohoto hudebního tělesa se staly pravidelnou součástí církevního roku. Také pro pěvecký sbor bude nový nástroj velkým přínosem.
Asi je vhodné připomenout, že náš chrám je jako jeden z mála vytápěn v celém objemu, takže v zimním období lze bez problémů pořádat varhanní koncerty.
V jaké fázi se nachází na počátku března rekonstrukce nástroje? Pavel Janeček: Již ve fázi přípravy projektu nám bylo odborníky z památkové péče uloženo, aby byla při rekonstrukci zachována varhanní skříň. Tak se také stalo a skříň prošla restaurováním s návratem k původní barvě. Při rekonstrukci podlahy na kruchtě jsme zjistili, že je nutné z důvodu stability vyrovnat podlahovou plochu do absolutní roviny. To byl jeden z mnoha důvodů, proč nyní, kdy je nástroj téměř dokončen a probíhá intonace, nezbývá žádná časová rezerva. Dodavatel rekonstrukce, varhanářská firma Eule Orgelbau ze saského města Bautzen (Budyšín) se ale snaží dodržet náročný časový harmonogram rekonstrukce. Tři čtvrtiny rejstříků jsou již naintonovány a všichni se těšíme na slavnostní koncert nových varhan, který proběhne v sobotu dne 9. 4. 2011 v 14.30. Tímto zveme všechny milovníky varhanní hudby, aby si přišli poslechnout nový nástroj. Na zahajovacím koncertě nám jej představí varhaníci Pavel Černý a Lukáš Vendl.
