Kateřina Chroboková: doufám, že to bude nářez

Varhanice a cembalistka, která se znovu a znovu zdokonaluje dalšími studiemi. Mladá, půvabná, atraktivní blondýnka, pro niž zahraniční skladatelé píší na míru. Neúnavná propagátorka soudobé hudby. Když se Kateřina Chroboková hlásila na konzervatoř, zjistila, že si místo vysněného klavíru bude muset kvůli velkému zájmu dalších nadějných posluchačů zvolit ještě varhany, aby se na školu bez problémů dostala. Učinila tak a záhy zjistila, jaké možnosti jí tento nástroj nabízí. Naprosto mu propadla a její láska od té doby neskončila. Proti pianistům mají prý varhaníci méně nabídek, ale pokud jsou skutečně dobří, jsou velmi žádaní. A tak Kateřina už nemá nouzi o nabídky, v Česku totiž patří k současné varhanické špičce, která se s úspěchem a velmi rychle prosazuje i na mezinárodní scéně. V současné době žije na několika místech Evropy, ale uvažuje, že se přesune do Prahy. Láká ji ale studium jazzu, etna, multimédií a elektroniky v Berlíně a New Yorku, které by chtěla ještě před založením rodiny stihnout.

Díky úspěchům si svůj koncertní repertoár může vybírat. „Často se mi stává, že skladbám, které zrovna cvičím, naprosto propadnu,“ tvrdí. Mnoho varhaníků si jako druhý nástroj zvolilo cembalo, Kateřina učinila totéž a rovnou ho vystudovala jako řádný obor na JAMU. Cembalo jí dalo možnost zahrát si na skutečných nástrojových skvostech. Jak říká, stejně jako každý člověk, je i každý nástroj jedinečný. „Na rozdíl od varhan je zvuk cembala velmi konkrétní a každá úhozová nuance je slyšet. Tato zkušenost byla a je současně velkým přínosem pro mou hru na varhany, které mi zase poskytují velké možnosti hudebního vyjádření,“ přiznává.

Stále se snažíte vzdělávat, i přesto, že jste již odrostla ze studentských střevíčků. Jak se v této oblasti v současné době realizujete? Poslední studia jsou v podstatě dvě. Nejdřív jsem vystudovala varhany a jako obohacení jsem jela na stáž do Holandska, kde jsem poznala běžnou praxi – varhaníci jsou obvykle také cembalisté. Proto jsem se rozhodla, že cembalo vystuduji jako další hlavní obor. Ještě než jsem ukončila toto studium, poznala jsem svého nynějšího profesora Christensena z Basileje, který je pro mne velkou inspirací. Studoval u něj také Václav Luks. Miluji jak starou hudbu, tak experimentální projekty, možná i proto, že jsem z herecké rodiny. K divadlu a filmu mám velmi blízko. Právě v Holandsku jsem se setkala s mnoha multimediálními projekty, v nichž se kombinuje hudba s tancem, i další velmi netradiční spojení. Protože mě toto téma velmi oslovuje, vybrala jsem si je pro svou doktorandskou práci na Janáčkově akademii múzických umění v Brně – Varhany v novém kontextu. Jde mi o to, vymanit se z tradičního liturgickém kontextu, který je pro tento nástroj typický. Vytvořením neobvyklých spojení s dalšími nástroji, kdy se varhany stávají součástí multimediálních projektů se složkou vizuální, taneční nebo elektronickou, chci oslovit nové, zejména mladé publikum, které se konvenčním varhanním koncertům vyhýbá.

Varhany v moderním kontextu budou i tématem nového projektu, který připravujete s muzikologem a skladatelem Alešem Březinou. Jde o multimediální projekt, který bude kombinovat varhany a elektroniku se světelným designem. Ten připraví špičkový světový light designér Henk van der Geest. Aleš je dramaturgem tohoto projektu. Uvažujeme i o zařazení video-projekce. Idea vznikla pro festival Voor de Wind, který organizuje holandský varhaník Reitze Smits, u kterého jsem dříve varhany také studovala. Festival bude v příští sezoně 2011/2012 putovní v rámci celé Evropské unie. Jsem šťastná, protože organizátorům festivalu vyšel i grant, takže máme dostatečné finanční zázemí. Já jsem se svým projektem vybraná za Českou republiku. Ten si sama vytvořím podle svých představ. Skladby mi napíší skladatelé z Řecka, Holandska, Indonésie a Mexika.

Půjde zcela o soudobou hudbu? Ano, bude většinou zkombinovaná s elektronikou. Projekt by měl zaznít v Praze v rámci některého z festivalů, zatím je vše ale v jednání. Potvrdit mohu Colours of Ostrava, jinak zazní v různých zemích Evropské unie. Bude to doufám nářez, na tomto projektu mi hodně záleží. Skladby s elektronikou budou trochu divočejší. Mám ráda soudobé skladby, reflektující současné hudební trendy. Jak říká můj kamarád, mexický skladatel Juan Waller: „Varhany jsou jeden velký syntezátor s širokou paletou barevných zvuků a dají se velmi nekonvenčně využít například ve spojení s elektronikou.“

Bude se spolupráce týkat třeba i festivalu Pražské jaro? Když jsem se sešla s panem Matznerem ohledně plánů na letošní matiné, tak jsme si naší společnou vášní pro soudobou hudbu ohromně padli do noty. Sdílel mé nadšení pro tento moderní projekt a řekl, že by měl zájem, abych něco podobného provedla třeba už v roce 2011. Scénář by byl zcela v mé režii. Nepůjde ale přesně o projekt Voor de Wind. Možná to bude trochu jiné, ale spojujícím prvkem bude jednoznačně multimedialita. Něco podobného jsem už v minimalistické podobě uskutečnila na mezinárodním hudebním festivalu Janáčkův máj, kdy jsem hrála skladby Oliviera Messiaena v kombinaci s barevným osvětlením.

Tím ale může někdy hudba ustoupit až do pozadí… Právě barvy a barevné vnímání hudby bylo pro Messiaena velmi podstatné. Se světly je ale třeba pracovat velmi citlivě, aby hudba nesklouzla pouze do takzvaného „backgroundu“. Messiaenova hudba je velmi silná a nepotřebuje „vylepšování“ v podobě barevných efektů. Snažila jsem se, aby barevné osvětlení pouze podtrhlo a umocnilo hudební prožitek. Ke každé skladbě jsme zvolili určitý světelný odstín. Když se divák chce zcela ponořit do hudby, obvykle zavře oči. První skladba se proto odehrála ve tmě, aby se člověk zklidnil a přestal vnímat lidi okolo. Z té tmy, z toho ničeho, pak postupně vycházelo světlo.

Na Pražském jaru budete v premiéře vystupovat v matiné, které by nemělo být tak experimentální. Zahrajete skladby od Bacha, duchovního otce varhan, i Bohuslava Martinů a Oliviera Messiaena. Které skladby jsou z tohoto pražskojarního programu vaší srdeční záležitostí? Nedokázala jsem popřít svůj vztah k Messiaenovi, vybrala jsem krásnou pomalou, až meditativní skladbu, která do tohoto repertoáru zapadá. Snažila jsem se vybrat skladby pro publikum atraktivní, ale nenásilné a ne laciné a povrchně efektní. Jedním ze zásadních varhanních skladatelů je César Franck a samozřejmě Johann Sebastian Bach. Na závěr jsem přidala opět něco soudobějšího od anglického autora Percy Whitlocka, jehož tvorba je ovlivněná jazzem a také jeho vzorem – Rachmaninovem. Mělo by to být takové přemostění ke skladbě Američana Williama Bolcoma. Ten napsal řadu gospelů. První část jeho skladby je soudobější a druhá část skladby je klasický gospel. Je to krásná skladba, pro varhany výborně napsaná, a má neotřelý vývoj. Bude to příjemné osvěžení.

Jak se těšíte na toto první vystoupení na našem největším klasickém festivalu? Moc. Je to ocenění mých dosavadních snah, jsem moc ráda.

Sdílet článek: