Letošní operní festival Smetanova Litomyšl uzavřela počátkem července árie o měsíčku z Dvořákovy Rusalky. Český debut britské sopranistky Kate Royal korunoval tento jediný přídavek v programu jejího recitálu za doprovodu Pražské komorní filharmonie mimořádným způsobem.
„Od Smetany jsem ještě nic nezpívala, ale s Dvořákem je to lepší,“ přiznala mladá pěvkyně v rozhovoru pro Harmonii těsně před cestou z Londýna na východočeský festival. V jejím repertoáru jde o první číslo v češtině. „Kdo ví, třeba budu jednou zpívat Rusalku celou, ale teď je to role na mě příliš velká. Rozsahem i z hlediska zvuku orchestru. Musím ještě nějakou dobu počkat. Mladí pěvci musejí být trpěliví, aby si nezničili hlas,“ říká Kate Royal.
Vystudovala londýnskou Guildhall School of Music and Drama. Poprvé na sebe upozornila v roce 2004. Získala tehdy Cenu Kathleen Ferrier a na operním festivalu v Glyndebourne zpívala v Kouzelné flétně Paminu. Od té doby se objevuje na čím dál tím prestižnějších místech a s významnými dirigenty – Simonem Rattlem, Charlesem Mackerrasem, Helmuthem Rillingem, Emanuele Haïm či s Williamem Christiem. S ním měla letos na podzim podniknout händelovské turné. Protože však v říjnu čeká Kate Royal miminko, jede nakonec se souborem Les Arts Florissants někdo jiný.
„Kombinovat mateřství s kariérou je samozřejmě náročné. Ale vím, že například Magdalena Kožená to zvládá úžasně. Budu se s ní muset poradit,“ žertovala v červenci Angličanka. V péči o dítě a zpívání ovšem nevidí rozpor – takové věci kariéru spoluvytvářejí, přinášejí inspiraci a drží umělce ve sféře skutečného života.
Pořadatel, který chce Kate Royal získat, musí vzít na vědomí, že už nyní plánuje roky 2012 až 2014. Do Litomyšle jela však na záskok, když pár dní předtím náhle odřekla Annette Dasch. „S dirigentem Jakubem Hrůšou už jsme se předtím setkali při práci v Glyndebourne, kde jsem v Bizetově Carmen zpívala Micaelu,“ připomněla pěvkyně. Do Čech, kde předtím vůbec nikdy nebyla, jela s očekáváním. Je podle ní štěstím pěveckého povolání, že lze spojovat zpívání dokonce i s podobnou troškou turistiky.
Sopranistka s příjemným hlasem je evidentně na začátku zajímavé kariéry. Vyšel jí profil na CD, zpívá na desce Bryna Terfel… Její litomyšlský výkon byl vynikající, ať už zpívala Mozarta, Donizettiho, Francouze nebo Gershwinovu ukolébavku Summertime. Působí mile a koncert zvedl v závěru publikum na zámeckém nádvoří spontánně ze sedadel. Rusalku zazpívala lyricky, čistě a upřímně – jako málokdo. Navíc se zdařilou českou výslovností.
„Jsem fanda Brittenových oper. Ale jsou často tematicky poněkud temnější, a tak je nevybírám pro recitály,“ přiznává pěvkyně. Nejoblíbenějším autorem je pro ni asi Mozart. Začínala v Glyndebourne, na jedinečném festivalu v jižní Anglii, který kombinuje uměleckou náročnost s neformálním prostředím, nezbytnost smokingů s možností piknikovat o přestávkách na trávníku mezi pastvinami. „Je to výjimečné místo. Ale není zvláštní jen pro mě. Nabízí velmi rodinné prostředí, krásnou krajinu… a operní divadlo je tam ideální, ne velké, se snovou akustikou.“
Kate Royal má na hudební scéně ve své zemi už dobré místo. „Na Proms letos nezpívám, ale už jsem tam vystupovala – těžko popsat atmosféru… Není to podobné vůbec ničemu, je to skutečný svátek hudby.“ Na naprosto jedinečném závěrečném koncertu v obrovité Royal Albert Hall s pódiem téměř uprostřed, na Last Night of the Proms, ještě neúčinkovala. „Ale pracuji na tom…!“ žertovala sólistka.
Je šťastná, že se může každou sezonu objevit v prestižní londýnské síni Wigmore Hall. Je podle ní velkým darem, mít podobná místa zasvěcená hudbě. Sál v centru města cítí díky písním jako svůj skutečný „domov“, jako místo jejímu srdci nejbližší. Písňové recitály jsou její prioritou. „Vnímám písně jako možnost velmi úzce, bezprostředně a intimně komunikovat s publikem. Umožňují velmi osobní zážitky,“ vyznává se pěvkyně. V opeře ji zajímá studovat zajímavé charaktery. Zda se jí bude hlas vyvíjet k dramatičtějšímu oboru, nechce ještě odhadovat. Ráda by ale zpívala víc Richarda Strausse. „Drama nacházím ve všem. Uvidíme, co vše mi hlas dovolí. V Británii určitě nejsem vnímána jako barokní specialistka. Tolik baroka zase nezpívám… Možná spíše jako mozartovská pěvkyně. Dobré je být univerzálnější. A já skutečně zpívám i hudbu dvacátého století. Budu studovat roli Anne Trulove ve Stravinského Životě prostopášníka, inscenace se uvádí v lednu. A pak mě čeká role, po které toužím celý dosavadní život – moje první Dona Elvíra v Donu Giovannim! V nové inscenaci v Glyndebourne, se skvělými pěvci a skvělým režisérem…!“
Jakou urazila Kate Royal cestu k současné pozici? V počátcích podle svých slov ani netušila dosah toho, co se děje. Pracovala, dostalo se jí řady nádherných příležitostí. Až dnes je schopna plně ocenit šance, které přicházejí a které jí otvírají budoucnost. Vidí to následovně: „Začíná kariéra, kterou jsem si neuměla nikdy představit. Ale každý den přijímám, jak přichází. Věřím, že budu moci pokračovat, objevovat nové role. Zpěv, to jsem já, zpěv potřebuji k životu. A co je nejdůležitější? Hlas je můj život, to je můj nejlepší přítel, je to živá bytost, má součást. Musím být opatrná a naslouchat mu.“
