úterý, 15. květen 2018

Katarina Karnéus: Hlas je zrcadlo duše

Napsal(a) 

Katarina Karnéus, foto Magnus Svensson Katarina Karnéusfoto: Magnus Svensson

Švédskou mezzosopranistku Katarinu Karnéus bychom asi nezařadili do kategorie mediálních operních hvězd, ale v operním světě je již řadu let spolehlivou stálicí. Přesněji od chvíle, kdy vyhrála soutěž BBC Cardiff Singer of the Year, jež se vždy po dvou letech koná ve velšské metropoli. Tehdy se psal rok 1995 a spolu s ní byli dalšími finalisty Rosalind Sutherland, Brett Polegato, Kirsi Tiihonen a Larisa Rudakova. V následujících letech začala být rodačka ze Stockholmu, která studovala i v Londýně, zvána na světové scény včetně Metropolitní opery, kde debutovala roku 1999 jako Varvara v Janáčkově Káti Kabanové pod taktovkou sira Charlese Mackerrase. Má tedy za sebou více jak dvacetiletou kariéru, pro niž by se jako nejvýstižnější označení hodilo slovo všestrannost. Katerina Karnéus je doma jak v opeře, tak v písních, orientuje se také v různých stylech, jak dokládá i její repertoár, který sahá od 18. století po soudobá díla. V současnosti je členkou souboru Opera Göteborg, hostuje však i na dalších evropských scénách.

České publikum mohlo tuto mezzosopranistku v minulosti poznat na koncertech s Českou filharmonií, roku 2016 pak nějakou dobu pobývala v Brně. Účinkovala totiž v koprodukční inscenaci Schönbergova Očekávání, které spolu s Bartókovým Modrovousovým hradem uvedla Opera Göteborg v rámci festivalu Janáček Brno. O tomto projektu paní Karnéus hovořila podrobněji v rozhovoru pro HARMONII 10/2016. Nyní se k nám vrací s koncertním pořadem, který představí na Pražském jaru spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Markem Ivanovićem. Právě on složil písňový cyklus Little Words (Slovíčka), na texty americké básnířky a divadelní a literární kritičky a scenáristky Dorothy Parker (1893–1967), kterou proslavil břitký humor až cynický sarkasmus. Skladatel, z jehož vlastní tvorby připomeňme aspoň mimořádně úspěšnou operu Čarokraj, svou novou skladbu charakterizuje takto: „Jedná se o pět pohledů na milostný vztah očima ženy, a ačkoliv jsou to pohledy různorodé, převažující náladou celého cyklu zůstává melancholie, která ovšem nikdy nesklouzne do beznaděje.“ V komorní podobě už dílo zaznělo v rámci sezony Komorní filharmonie Pardubice, s níž ji přednesla americká mezzo­sopranistka Chaazi Levicek, na Pražském jaru bude mít 19. května světovou premiéru upravená, symfonická verze s Katarinou Karnéus. Ta při této příležitosti odpověděla na následující otázky.

Jak jste se vlastně potkala s dirigentem Markem Ivanovićem? Představil nás režisér David Radok, když roku 2016 režíroval v Brně inscenaci složenou ze dvou kratších oper, Schönbergova Očekávání a Bartókova Modrovouse. Zpívala jsem Ženu v Očekávání a celá produkce získala Cenu divadelní kritiky pro nejlepší inscenaci v České republice za rok 2016.

A tehdy se zrodil nápad zhudebnit poezii Dorothy Parker? Byl to Markův návrh. Jsem moc ráda, že jsem díky tomu její básně poznala. Jsou krásné a mají hloubku.

Katarina Karnéus, foto Mats Bäcker Katarina Karnéusfoto: Mats Bäcker

Marko Ivanović vyzdvihuje autorčinu schopnost postihnout v krátkých verších vztah muže a ženy a své hudební zpracování charakterizuje jako crossover koketující s různými žánry. Souhlasíte? Zhudebnění považuji za velmi podmanivé v mnoha různých směrech a souhlasím s Markovými slovy, že je to crossover dotýkající se mnoha různých hudebních stylů, například jazzu, blues, šansonu a moderního písňového umění. Do práce jsem mu nijak nezasahovala, ale když mi skladbu poslal, moc se mi líbila. Little Words provedu společně s Wagnerovým cyklem Wesendonck-Lieder a myslím, že to bude hodně dramatický večer, i když půjde o koncert. Drama tkví ve způsobu, jakým jsou interpretována slova.

Co spojuje nebo odlišuje Dorothy Parker a Mathilde Wesendonck? Žily v různých dobách, a tedy i jejich životy jsou odlišné. Mathildiny city k Wagnerovi byly zakázanou, potlačovanou láskou, kterou ti dva nemohli skutečně prožít, jelikož Mathilde byla vdaná. Tyto potlačené city můžeme slyšet zvláště ve třetí písni Im Treibhaus. Dorothy Parker ztratila rodinu, když byla velmi mladá, a musela se o sebe postarat sama. Mnohé z jejích písní jsou pozoruhodné svým cynickým hodnocením milostného vztahu v moderní době. Za všechny uveďme jeden její citát: „If you looked for things to make you feel hurt and wretched and unnecessary, you were certain to find them.“ (Česky přibližně v tom smyslu, že pokud hledáte něco, z čeho budete zoufalí, tak to určitě najdete.)

Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII 5/2018 (koupit)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.