úterý, 7. prosinec 2004

Karolína Bubleová Berková

Napsal(a) 

Karolína Bubleová Berková Karolína Bubleová Berková
Konec primadon v Čechách? Zpěvačkám mladé generace jsou cizí manýry hvězd a naopak vynikají profesionalitou a pracovitostí. Tuto tezi potvrzuje i setkání s Karolínou Bubleovou Berkovou, osmadvacetiletou mezzosopranistkou pocházející z jihočeského Tábora. V létě Karolína reprezentovala Českou republiku v Berlíně na slavnostním koncertě ke vstupu do EU. Na třídenní pobyt a vystoupení s Berlínskými symfoniky vzpomíná ráda. Zpívala písně od Jaroslava Křičky a Petra Ebena a z Massenetova Werthera árii Charlotty, jedné ze svých vysněných rolí. "Mezzosopranistky zpívají často kalhotkové role nebo čarodějnice, také proto je ženská postava Charlotte mým snem," zdůvodňuje.

V září jsme Karolínu mohli slyšet na zahájení Mahlerova festivalu v Jihlavě v mistrově 4. symfonii . A jen o pár dní dříve nadchla mozartovskou obec z Bavorska písněmi a áriemi tohoto skladatele. V listopadu má před sebou čtyři koncerty v Izraeli: "Představte si, Biblické písně v Jeruzalémě a Tel Avivu...!" těší se zpěvačka.

Dva roky po absolvování AMU je Karolína na volné noze. "Myslím, že do stálého angažmá musí člověk dorůst," říká. "Těžiště mého zájmu je zatím písňový, oratorní repertoir a duchovní hudba - a ta je tak rozsáhlá!"

V poslední době toho však stihla dost i na jevišti: jen letos to bylo pět inscenací v Národním divadle. "Hned po škole přišla nabídka na záskok do Macbetha . Potom byl konkurs na Cherubína do Figarovy svatby - tuto roli jsem už před tím zpívala na letním festivalu v Belgii. A pak mě obsadili do opery Kráska a Zvíře . Spolupráce s bratry Formanovými pro mne byla vzácností", pochvaluje si Karolína Bubleová Berková tým kolem inscenátorů. Na podzim vystoupí poprvé v roli Kuchtíka v Dvořákově Rusalce . A zanedlouho ji čeká premiéra opery Michaela Nymana Man and Boy: Dada , kde hraje a zpívá dvanáctiletého chlapce.

A její vysněné role? "Jako mezzosopranistka se samozřejmě těším na Carmen . Ráda zpívám její árie a postupně si ji nastudovávám. Ale na celou operu si asi ještě počkám."

První profilové CD Karolíny Bubleové Berkové vyjde koncem roku. "Budou to mé oblíbené písně a já měla to štěstí, že jsem je mohla natočit se svými přáteli - s harfistkou Kateřinou Englichovou, s klavíristy Marcelem Javorčekem a Vendulkou Černohorskou, klarinetistou Karlem Dohnalem, mým mužem, který je kontrabasista, a také s členy Heroldova kvarteta."

Karolína chodila na základní školu se sportovním zaměřením a náklonnost ke sportu prozrazuje i její štíhlá postava. "Sport mi dal do života hodně, člověk se naučí nebýt padavka. Závody mě ale moc stresovaly. Na pódiu mám naštěstí jiný druh trémy, který dokážu ovládnout a který mě spíše povzbuzuje." Asi málokterá pěvkyně se může pochlubit ve skoku do výšky žákovským osobním rekordem 150 centimetrů...

Zpěv studovala na konzervatoři v Českých Budějovicích u Štěpánky Hraničkové a na hudební fakultě AMU v Praze ve třídě profesora Reného Tučka. "Při zpětném pohledu vidím, že jsem měla na profesory veliké štěstí," zamýšlí se. "Potkat totiž lidi kteří přejí někomu druhému úspěch není běžné a na AMU to platí taky. Mezi pedagogy pěveckého oddělení byli i takoví, kteří mě například po návratu ze stáže v italském Miláně programově přehlíželi a snažili se mi srážet sebevědomí. Škoda..."

Na Itálii vzpomíná jen v dobrém. "Skvělá byla paní profesorka Stelia Doz a její výuka písňové interpretace. Nadchlo mě, jakými různými způsoby tam studovali a pracovali. Jedním z největších zážitků byly pro mě lekce herectví. Cvičili jsme tam například nejprve tai-chi a pak se teprve věnovali předmětu. Sama jsem se naučila jednu sestavu a tai-chi mi pomáhalo třeba v roli Krásky při ztvárnění pomalého, jako by nekonečného pohybu," předvádí Karolína.

Před rokem se z ní stala mladá paní. "Jsem teď velmi šťastná. Jako každý muzikant trávím spoustu času mimo domov a je pro mne důležité, že se mám ke komu vracet. Prožíváme život společně, a to mi dodává klid a sílu dělat dobře svou práci," shrnuje. A na jejím šťastném úsměvu je znát, že se jí to daří.

Dita Hradecká

Vystudovala konzervatoř v Plzni (obor klavír) a hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působí jako překladatelka, hudební publicistka (Harmonie, Hudební rozhledy, Hospodářské noviny) a donedávna vyučovala hudební historii na pražské pobočce New York University. Je redaktorka, organizátorka, překladatelka a v poslední době i vydavatelka elektronických knih. Pochází ze Strakonic. Ačkoli ji lákala řada oborů spíše exaktních, rozhodla se vystudovat konzervatoř, aby se ujistila, že profesionální umělkyní nikdy nebude. Nejrůznější kurzy klavírní, komorní a cembalové hry či barokního tance spolu s vlastní pódiovou zkušeností jí ale daly citlivost a čich na uměleckou kvalitu výkonu a zároveň empatii k profesionálním umělcům a tvůrcům. Překládá odborné texty a libreta z angličtiny, němčiny a francouzštiny. Ze studia hudební vědy na FF UK si odnesla hlavně poznání důležitosti kritického a nezaujatého myšlení a coby eklektik také úctu ke všem, kdo jsou schopni věnovat celý život jednomu skladateli nebo jedné oblasti. V letech 2016-18 vedla redakci vážné hudby na Vltavě, v roce 2019 se stala vedoucí knihovny Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.