čtvrtek, 16. leden 2014

Jsme vděčni za každý koncert, který potěší - Aneb o slastech a strastech ředitele regionálního festivalu

Napsal(a) 

Jsme vděčni za každý koncert, který potěší - Aneb o slastech a strastech ředitele regionálního festivalu, foto Lenny Oosterwijk Jsme vděčni za každý koncert, který potěší - Aneb o slastech a strastech ředitele regionálního festivalufoto: Lenny Oosterwijk

Vážení a milí čtenáři, dostalo se mi milé příležitosti oslovit vás s netradiční osobní pozvánkou na Mezinárodní hudební festival Lípa Musica. Až budete číst tyto řádky, bude již letošní dvanáctý ročník v plném proudu a krásná hudba rozezní na osmnáct míst severních Čech a příhraničního Saska. Nejraději bych vás jako muzikant pozval hudbou, ale to formát HARMONIE (zatím) nedovoluje. Přijměte tedy pozvání na slovesné vyznání otce jedné regionální hudební přehlídky, který ji jak dítě „vypiplal“ a jako každý správný otec se těší z každého jejího kroku...

Když se s odstupem času zamyslím nad tím, co mě přimělo vrhnout se do víru nelehkých promotérských vod v naší republice, musím se přiznat, že za to může ona, femme fatale mého života, která mě od dětství provází takřka na každém kroku a je stále mojí velkou láskou. Kdo jiný než hudba, a to nejen klasická. Fakt, že mě vtáhla do svých osidel, se potvrdil i mým studiem na konzervatoři a Hudební fakultě pražské AMU a posléze se má láska proměnila v mou profesi a začaly se mi plnit sny.

Když jsem se v roce 1994 stal členem souboru Schola Gregoriana Pragensis, který dodnes vede David Eben, získal jsem tehdy jako jednadvacetiletý člověk možnost být nablízko lidem, kteří významně ovlivnili můj další život. Otevřela se mi celá hudební Evropa a já měl bezpočet příležitostí vnímat a vstřebávat atmosféru krásných evropských festivalů z pohledu interpreta a posluchače. Tehdy jsem poprvé pocítil touhu pokusit se založit takový festival v České Lípě a zviditelnit region, který mám tak rád a ve kterém žiji a vychovávám společně s manželkou naše tři děti.

Dnes je Lípa Musica festivalem, který se již dvanáctým rokem snaží oživit region, přivézt kvalitní umělce a nádherná hudební díla do míst, kde v kontextu vysídlení Sudet a následného budování socialismu desítky let kultura spíše skomírala, zvláště co se týče chrámové hudby. Proto hlavní důraz, který klademe na dramaturgickou linku, je přivést do regionu skutečné hudební skvosty a otevřít v mnohdy i malých místech kostely a chrámy, které jsou pro to předurčené. Jednoduché to ovšem opravdu není...

Jednou z nejnáročnějších věcí při přípravě takového festivalu je zaujmout každý rok znovu a znovu naše posluchače a nabídnout jim takové hudební menu, na které jednoduše dostanou chuť. Proto je pro nás bezpodmínečně nutné udržovat kontakt s evropskou hudební scénou a aktivně navštěvovat zahraniční festivaly, které mohou být dobrým zdrojem inspirace. To jsou všechno náročné, ale krásné momenty práce mé a mých kolegů. Poslední roky je však čím dál těžší podnikat v této republice. Hudební byznys je stále na samotném okraji společnosti, přitom tvoří významnou součást našich životů. Mnohdy je tedy pro mě jako umělce těžké povznést se nad neustálé kontroly ze stran úřadů, neustálé vysvětlování a zaučování nových úředníků, kteří se spíše opravdu učí od vás, než aby vám předali nějakou informaci a pomohli vám. Neustálé změny v legislativě vyžadují zaměstnávání a odměňování dalších a dalších lidí, a to vše jen proto, že nemáme jako stát a společnost koncepci. O získávání finanční podpory ani nemluvě... Proto mám pocit, že to mnohdy není o hudbě, ale spíše o něčem jiném, méně povznášejícím. Jsme vděčni za každý koncert, který naše posluchače potěší, a narůstající zájem o festival je pro nás tou největší odměnou, které si vážíme a radujeme se z ní.

Je až neuvěřitelné, že přípravy na letošní ročník začaly v listopadu roku 2012 a teprve nyní s nimi finišujeme. Vnímáme, že poskytovaný servis pro naše posluchače, partnery a festivalové výstupy musí nést tu nejvyšší kvalitu, která se alespoň trochu přiblíží hodnotě zprostředkovaného hudebního umění. Každý detail musí být precizně zpracován, připraven, aby dal ve finále dokonalou mozaiku a proměnil se v harmonický celek. To je náš denní chléb, naše práce, naše poslání. Je to těžko přenosné a pochopí to pouze ten, který měl někdy na starost připravit něco tak v životě přirozeného, jako je třeba oslava narozenin či příprava spojená se svatebním dnem. Je to spousta detailů. Jsme vděčni za dar možnosti pracovat pro své spoluobčany, město, kraj, zemi. Máme tu práci totiž moc rádi.

A na co bych vás letos rád pozval? Promiňte mi tu otřepanou odpověď, ale mám rád festival jako celek, protože teprve tehdy je pro mě vyvážený. Osobně se moc těším na koncert holandské zpěvačky Ntjam Rosie či novodobého Farinelliho Roberta Crowa, na vrcholné umění houslisty Josefa Špačka a na ten pocit úžasu a zvláštního naplnění po zhlédnutí moderního tance v podání Pražského komorního baletu či na operní galakoncert Dagmar Peckové. Je ovšem těžké zeptat se rodiče, které ze svých dětí má raději...

A jaká je naše vize do budoucna? Vytvořit z festivalu skutečnou hodnotu, která může reprezentovat společenskou a kulturní úroveň našeho regionu a o kterou je potřeba pečovat. Pokud v tomto poslání polevíme, nebude mít v budoucnu co předat našim dětem a budeme stále jen obyvateli žijícími kdesi v severních Čechách. Naším snem je, aby při vyslovení Lípa Musica naskočilo co nejvíce lidem pozitivní spojení s něčím, co rádi pustí do svých životů, co jim něco přinese, obohatí je, mají to rádi a jsou pyšní, že je to JEJICH festival. Přejeme si, aby si festival našel své stálé příznivce i na straně našich sousedů a abychom navázali přirozený sousedský dialog s lidmi, kteří spoluvytvářeli naše společné kořeny. Není pro nás důležitý počet koncertů, ale spíš skutečný projev propojení, tedy že my budeme cestovat a prožívat hudbu u našich sousedů a oni se naučí jezdit na koncerty do českých měst. Bylo by hloupé uzavírat se možnosti propojení a myslet si, že u nás v Čechách se to dělá nejlépe. Myslím si, že se máme i jako společnost od našich blízkých sousedů co učit, minimálně v kulturnosti společnosti samotné.

Budu moc rád, pokud si najdete cestu za námi do severních Čech či poznáte nová místa v blízké Horní Lužici a zažijete příjemné chvíle s krásnou hudbou na festivalu, který již dávno není jen tím malým „kostelíčkovým“, ale vdechuje našemu regionu pestrý kulturní život s mezinárodním espritem.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.