Dialog mezi starým a novým, interpretační svoboda a improvizace blížící se jazzovému pojetí hudby – to je uskupení Dowland Project pod vedením anglického tenoristy Johna Pottera. Již od doby svého vzniku se snaží o znovuobjevení esence středověké hudby z pohledu moderních interpretů. Přístup hudebníků dělá z každého koncertu originální hudební zážitek odvíjející se od aktuálního okamžiku. Historie projektu se začala psát v roce 2001, když chtěl britský tenorista, pedagog a spisovatel John Potter, bývalý vůdčí člen proslulého Hilliard Ensemble, realizovat repertoár svého krajana, renesančního skladatele Johna Dowlanda. Producent vydavatelství ECM Manfred Eicher objevil v Dowlandově hudbě paralelu s improvizačním jazzovým přístupem a navrhl doprovod dobovými nástroji zmnožit o jazzové hudebníky. A tak vzniklo první album. Na dalších nahrávkách se repertoár skupiny rozšířil i o další autory a hudební směry.
John Potter bude letos jedním z hostů festivalu Dobršská brána. V triu s ním vystoupí slovenský houslista a vyhledávaný mistr specializovaných orchestrů dobových nástrojů Miloš Valent, kterému je rovným dílem blízká oblast staré hudby, slovenský folklor i cikánská muzika. Třetím v triu bude Ariel Abramovich, argentinský loutnista, který s Johnem spolupracuje již dlouhé roky, především na projektu Alternative History. O tom, proč v podání tria zazní v dobršském kostele v rámci programu pátečního festivalového dne i skladba od Stinga, prozrazuje John Potter v krátkém rozhovoru.
Jaký program představíte na festivalu Dobršská brána? Bude to jedinečný koncert – program projektu Dowland tak, jak nikdy předtím nezazněl. Spolupracoval jsem s Milošem Valentem a Arielem Abramovičem mnoho let, ale oni dva spolu nikdy předtím nespolupracovali, takže společně prozkoumáme nový materiál a vrátíme se ke starším věcem v novém provedení. O samotném programu se rozhodneme až na místě, ale bude zahrnovat minimálně jednu píseň dle českého rukopisu ze 16. století z Franusova kancionálu. Pravděpodobně bude také zahrnovat anglickou hudbu od Holsta a Vaughana-Williamse, nějaké trubadúrské písně a novější lidovou hudbu.
Hranice mezi hudebními žánry se v současné době stírají, jak byste popsal svou hudbu čtenářům a posluchačům? Všichni máme své hudební kořeny ve staré hudbě, v době, kdy neexistoval rozdíl mezi klasickou, jazzovou nebo lidovou hudbou – byla to prostě hudba. Tajemství je ve vztahu mezi interpretem a skladatelem: v 17. století skladatel napsal pouze obrys hudby – a hudba existovala pouze tehdy, když interpret jeho obraz dokončil. Takto funguje jazz a populární hudba i dnes, takže pro nás se minulost a současnost, skladatel a interpret setkávají na velmi zvláštním místě.
Na festivalu by měla být slyšet hudba od Stinga, mohl byste říci, jak se Stingovy skladby objevily ve vašem repertoáru? Ve své knize Vocal Authority (Cambridge University Press, 1998) jsem napsal, že kdyby Sting jednou nahrával starou hudbu, měli bychom mnohem lepší představu o tom, jak by mohl znít zpěv ze 17. století. O 8 let později Sting vydal album písní od Dowlanda, které bylo částečně inspirované posloucháním mého vlastního alba Dowland. Požádal jsem ho tedy, aby mi napsal skladbu pro loutnu, a poslal mi píseň, kterou měl původně zamýšlenou pro Russela Crowea, který ji měl zpívat ve filmu Robin Hood. Panu Croweovi se to nelíbilo (nebylo to dost mužné!) a tak ji Sting poslal mně. Zahrajeme také možná něco od klávesisty Genesis Tonyho Bankse, který pro mě také napsal skladby pro loutnu.
