pondělí, 28. únor 2011

Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce

Napsal(a) 

Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce

Johann Adolf Hasse není u nás široce známým skladatelem, jen ti v historii lépe poučení vědí o jeho příslušnosti k významným skladatelům italské opery 18. století. Ač rodem Němec, nedostal totiž ještě – stejně jako Händel – příležitost psát německé opery. V naší době jeho rozsáhlé dílo k sobě důvodně poutá větší a větší pozornost, přičemž badatelsky i interpretačně jsou v tomto směru nejaktivnější jeho krajané. Prokázali to i na mezinárodní konferenci, konané ve dnech 23. – 25. dubna 2010 v Hamburku pod názvem Johann Adolf Hasse. Tradition, Rezeption, Gegenwart , a to k obdivuhodnému výročí: hamburská Johann Adolf Hasse-Gesellschaft tímto způsobem oslavila 100 let (!) své existence, k čemuž byla připojena i oslava 60. výročí založení Hochschule für Musik und Theater Hamburg, která má dnes vlastní Hasse-Ensemble .

Německé hasseovské společnosti

První hasseovskou společnost založili už 13. ledna 1910 občané malé obce Bergedorf, a to s úmyslem uctít velkého syna svého města a obohatit tím i místní kulturní život. Mezi zakládajícími členy byl také dirigent Carl Grau, z jehož iniciativy vznikl dodnes existující sbor a orchestr. Protože obec, nyní už součást velkoměsta Hamburku, si svůj silný vztah k slavnému rodákovi uchovala trvale, byl v ní v roce 1986 založen také Hasse-Archiv, z něhož už vyšla řada muzikologických projektů a v němž je dnes uložen i jediný autograf Hasseho, nacházející se v Hamburku. Společnost spolupracuje také s hamburským Barockorchester Elbipolis , který byl založen roku 1999 a který už vystoupil i na takových německých festivalech, jako je Schleswig-Holstein Musik Festival, Bachfest v Lipsku, Musikfestspiele Potsdam-Sanssouci atd. Od roku 1990 vydává Hasse-Gesellschaft-Bergedorf a druhá německá hasseovská společnost, to jest Hasse-Gesellschaft-München (založená roku 1986) sborník Hasse-StudienHasse-Werkausgabe . Zatím bylo v známém stuttgartském nakladatelství Carus-Verlag, které vydává také skladby Jana Dismase Zelenky a vydalo i Rybovu Českou mši vánoční, vydáno 5 svazků Hasseho partitur, a to opera Cleofide, serenáda Marc’Antonio e Cleopatra , Nešpory , Litanie a další. Obě německé hasseovské společnosti mají své úlohy velice usnadněny tím, že našly vlivné, finančně zdatné a kultivované sponzory. Shodou okolností oba dva nejvýznamnější zemřeli v loňském roce, a to jak předseda mnichovské společnosti chemik dr. Klaus Müller, tak dopravní odborník a drážďanský rodák ing. Lindhard Teuscher. Ten hasseovské společnosti v Bergedorfu věnoval 100 000 Euro na rozeznívání Hasseho skladeb, které dosud jen ležely neprovozovány v archivech a knihovnách. Podobně se zachoval i zmíněný dr. Müller. Hasseovský výzkum v Německu se tedy dnes může spolehnout i na finanční podporu zvláštní hasseovské nadace, založené roku 2008. Tak se ostatně stalo i v případě uvedené dubnové konference.

Dubnová hasseovská konference v Hamburku

Konala se v prostorách jubilující hamburské Hochschule für Musik und Theater a vystoupili na ní referenti z Německa, Itálie, Polska a z Čech. Tematika příspěvků byla pestrá: Metastasio a Hasse (Raffaele Mellace), Začátky a konce Hasseho oper (Reinhard Wiesend), Hasseovské pěvkyně a pěvci (Saskia Woyke), Hasseho opery v Berlíně (Roland Dieter Schmidt-Hensel), nové nálezy k drážďanským pobytům manželů Hasseových (Ortrun Landmann), Hasseho úkoly v drážďanské dvorní chrámové hudbě a dochovaný repertoár (Gerhard Poppe), Poznámky k Hasseho zhudebněním Creda (předseda hamburské hasseovské společnosti Wolfgang Hochstein), Hasseové a Bachové – Setkání a spojovací linie (Klaus Hofmann), Endimione

Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce
Varšavská serenata od Hasseho? (Alina Żórawska-Witkowska) a další. Autorka tohoto příspěvku přednesla referát: Hasseho opery v 18. století v Čechách. Pramenný výzkum a problematika kontrafakt.

Kdo byl Hasse, kdy žil a kde všude působil

Dnešní sídlo hasseovské společnosti, Hasse-Archivu a redakce hasseovské edice se nachází v jeho rodném domě v Bergedorfu. Dům stojí v těsné blízkosti kostela sv. Petra a Pavla, v němž Hasseho dědeček, otec i bratr zastávali funkci varhaníka. Z této rodové vazby zcela samozřejmě vyplynulo, že Hasse od dětství (* 1699) v kostele zpíval jako sopranista. Jeho mimořádné hudební nadání bylo zřejmé a tak byl už v 15 letech poslán „do města“ (= Hamburku) studovat zpěv. V roce 1718 tam započal svou dráhu operního pěvce a o čtyři roky později přešel již jako oceňovaný tenorista do dvorního divadla vévody Augusta Wilhelma v Braunschweigu-Wolfenbüttelu. To už i pilně skládal a zanedlouho se mu podařilo prosadit tam na scénu svou první operu Antioco , v níž sám ztvárnil i hlavní roli. Nejpozději v únoru 1722 se s finanční podporou uměnímilovného vévody vydal do směrodatné země operní kultury, do Itálie. Tři následující roky (květen 1722 – prosinec 1729) strávil mezi Benátkami, Bologní, Florencií a Římem a poté se usadil v Neapoli, kde studoval především u Alessandra Scarlattiho.

V roce 1725 dostal objednávku na kompozici serenády pro dva hlasy a orchestr. Vznikla tak skladba Marc’Antonio e Cleopatra , kterou přednesli dva tehdy nejuctívanější pěvci Carlo Broschi, zvaný Farinelli, a kontraaltistka Vittoria Tesi. Úspěch této serenády otevřel Hassemu v roli autora přístup i do neapolského dvorního divadla San Bartolomeo (slavné divadlo San Carlo bylo postaveno až roku 1737). Po uvedení 7 oper pronikl v roce 1730 operou Artaserse do Benátek. To už šel jeho ohlas Evropou, takže německého krajana povolal ke svému dvoru do Drážďan saský kurfiřt a polský král Fridrich August I. („Silný“) a jmenoval ho prvním kapelníkem své dvorní opery. Období 1731 – 1739 vymezuje dnes přední italský Hasseho životopisec Raffale Mellace jako „esplosione della creatività e della fama“, odehrávající se na jeho působištích v Drážďanech (1731, 1734, 1737 – 1738, 1740 – 1744), v Benátkách (1730 se tam oženil se slavnou sopranistkou Faustinou Bordoni, která už měla za sebou mj. i velké úspěchy v Händlových operách v Londýně; 1731 – 1733, od 1772 až do smrti) a ve Vídni (kde mimo jiné učil 1733 zpívat příští panovnici arcivévodkyni Marii Terezii). Další jeho cesty vedly do Berlína, Varšavy, Paříže, Mnichova – a na podzim 1734 možná i do Jaroměřic, kde byla na questenberském dvoře provedena jeho opera Cajo Fabricio . Na konci života († 1783) komponoval – jak to tak bývalo – už jen duchovní hudbu.

Hasseho opery v Čechách

Skladatel, který svými italskými operami slavil velké úspěchy v Itálii, v mnoha dvorních operách rodného Německa i v centru habsburské monarchie ve Vídni, nemohl nezanechat stopy také v Praze, jejíž operní život byl v té době bohatý. K našemu překvapení však do pražského repertoáru pronikly Hasseho opery až s citelným opožděním a jen v nevelkém počtu. Stalo se tak v rozmezí let 1746 až 1766 a jednalo se o pouhá čtyři hudebně dramatická díla. Na město s tak živým a s Itálií řadou kanálů propojeným operním životem, jakým byla tehdy Praha, to je málo.

Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce
Uvažujeme-li o příčinách této skutečnosti, nabízejí se především neblahé okolnosti vnější, mimoumělecké. Pro éru šporkovské opery a jejích dozvuků (1724 – 1735) byl Hasse autorem ještě příliš mladým a v následujících letech – do otevření nového operního divadla V Kotcích roku 1739 – byla v Praze operní představení nepravidelná a těžila spíše ze staršího repertoáru. Krátce nato propukla válka o dědictví rakouské, která po řadu let zásadně narušovala i pražský kulturní život. Ta se zřejmě stala největší vnější překážkou včasného příchodu Hasseho oper do Prahy. Operní život Prahy musel být v roce 1741 vinou válečných událostí zastaven úplně a nové divadlo V Kotcích bylo proměněno ve skladiště. Francouzská okupace města skončila až v prosinci 1742, provoz operního divadla mohl znovu začít až s rokem 1744. Zajišťovala ho tehdy putovní společnost Pietra Mingottiho, mladšího bratra Angela Mingottiho, kterého z předchozích let dobře znalo Brno. Ale už v srpnu 1744 Prusové zase Prahu obléhali a bombardovali a opera byla z města opět vyhnána. Na jaře roku 1745 se podruhé ohlásil s vypracovaným projektem operního provozu Benátčan Santo Lapis, ale zůstalo u pouhých plánů. Pak přijel do Prahy s malou společností Angelo Mingotti a prováděl „opere giocose“, k nimž ovšem nedával ani tisknout libreta. Hasse mezi jejich autory zřejmě nebyl. Teprve tři opery serie, které tento Mingotti v Praze provedl roku 1746, jsou doloženy i librety. A právě tehdy a jeho zásluhou se Praha poprvé setkala nejen s operní tvorbou Ch. W. Glucka, ale i s Hasseho operou Semiramide riconosciuta . Byla pražskému publiku nabídnuta pouhé dva roky po své benátské premiéře.

Pak však bylo třeba celého následujícího dvacetiletí, aby Praha poznala ještě další Hasseho opery. V letech 1748 – 1757 v Praze působící Giovanni Battista Loccatelli tu uvedl dvě jeho díla: roku 1750 komické intermezzo Il Tabarano (spolu s Gluckovým Eziem ) a na jaře 1752 operu Leucippo. Až roku 1760 tu opět zazněla Hasseho opera, a sice opět Semiramide riconosciuta, patrně ve své druhé autorské verzi, uvedené 1747 v Drážďanech. V roce 1766 byla společností Giuseppa Bustelliho V Kotcích provedena opera seria Il Trionfo di Clelia , která měla o čtyři roky dříve svou premiéru ve Vídni. Hudba z intermezza La vedova ingegnosa o Il Medico ignorante , jejíž připisování Hassemu vyvolává mezi znalci pochyby, zazněla v Divadle v Kotcích poněkud neobvyklým způsobem, a to při pantomimě téhož názvu, kterou provedla společnost „De Piccoli Hollandesi di Nicolini“. A tím je celý hasseovský repertoár pražské opery v 18. století vyčerpán.

Na základě těchto poznatků by se mohlo zdát, že hudba autora, který složil na 60 operních děl, v Praze velký ohlas nevzbudila. Zásluhou šíře založeného výzkumu však poté do našeho zorného pole vstupuje zcela jiný fenomén, který přece jen povyšuje Hasseho na důležitého tvůrce v rámci hudebních dějin českých zemí. Přestože v Praze byly scénicky provedeny pouze tři Hasseho opery seria a dvě intermezza (z jednoho pouze instrumentální hudba), je pramenná základna k Hasseho dílu v českých archivních fondech v podstatě rozsáhlá. Vedle 5 italských libret, z nichž většina má i německý překlad, zahrnuje – dle dosavadní evidence autorky – přes 300 archivních hudebních jednotek. V zámeckých, klášterních a jiných fondech se dochovaly opisy především árií, ale i dueta, terceta a další ansámbly z Hasseho oper a oratorií, a to v partiturách i pouze s generálbasovým doprovodem.

Hasseovská kontrafakta

K těmto hasseovským pramenům na půdě Čech je nutné přiřadit ještě jednu velice rozsáhlou skupinu skladeb, v níž jde o Hasseho hudbu, v tomto případě však dochovanou – alespoň pokud jde o textovou složku skladeb – v jiné podobě, než v jaké ji Hasse zkomponoval. Jedná se o přibližně 160 árií z Hasseho oper, které se dochovaly v českých kostelních a klášterních sbírkách s přetextovanými vokálními party, tedy jako takzvaná kontrafakta. Tento fenomén byl v 18. století – především v jeho druhé polovině – rozšířen prakticky po celém území Čech a Moravy a je zajímavý mimo jiné i proto, že dokládá vysokou interpretační úroveň tehdejších zpěváků na chrámových kůrech.

Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce Johann Adolf Hasse - hostem na Bertramce
Zvládali při bohoslužbě i velmi obtížné vokální party, určené původně školeným profesionálním pěvcům operních společností. Tento mimořádně vysoký počet hasseovských kontrafakt na českém území představuje jev v mnoha směrech výjimečný, čekající zatím na plné objasnění. Pro srovnání: Paisiellových oper bylo v Praze provedeno 20, Galuppiho 16, ale ani zdaleka se na českých kůrech neobjevil srovnatelný počet árií od těchto autorů v podobě kontrafakt. V případě Hasseho máme co činit se skutečností, že autor, od něhož byly v pražském divadle provedeny pouze 3 opery seria, se stal vedle W. A. Mozarta tím skladatelem, jehož operní árie byly na chrámových kůrech rozšířeny v podobě kontrafakt nejvíce. A co víc: v této nezvyklé podobě je Hasseho tvorba na českém území zastoupena jednotlivými čísly z 42 oper! Jinak řečeno: ze 42 oper Hasseho, z nichž absolutní většina vůbec nebyla v Čechách provedena, tu dnes v historických archivech a knihovnách evidujeme cca 160 kontrafakt. Kde a jak se jejich pořizovatelé dostávali k jejich italským předlohám?

Hasseovská výstava na Bertramce

Z uvedeného nepochybně vyplývá, že Johann Adolf Hasse a jeho operní dílo stojí dnes za pozornost nejen vědecké, ale i širší hudební a kulturní obce. Českému pronikání do této problematiky vydatně napomáhá dnes už víceletý kolegiální personální kontakt mezi německými hasseovskými společnostmi a některými členy výboru Mozartovy obce. Ale co víc? V situaci, kdy byla Mozartově obci vrácena budova Bertramky, avšak naprosto vyprázdněná, a tudíž i poprvé od 80. let 19. století bez jakékoliv expozice, ba dokonce i bez osvětlení a bez nábytku, jako by byl kdysi komunistický stát konfiskoval Bertramku jako nějaký „holobyt“ a jeho dnešní zástupci ji před vynuceným vrácením Mozartově obci po letech do takové podoby zase přivedli, nabídli němečtí hasseovci naší doby svou pomoc. S tím ani konfiskátoři, ani bývalý nájemce na Bertramce očividně nepočítali. Netušili, že mezi kulturními spolky existují i různé formy mezinárodní spolupráce a solidarity. Netušili, že když Mozartova obec pořádala v roce 2007 koncert k 80. výročí svého založení, přijel na něj i předseda mnichovské hasseovské společnosti dr. Klaus Müller. Netušili, že devastace výstavních prostor Bertramky rozhořčí hasseovce v Berlíně, v Mnichově, v Hamburku i jinde a rozhodnou se nabídnout Mozartově obci zapůjčení vlastní putovní výstavy. Jejím autorem je již zmíněný ctitel Hasseho díla dr. Klaus Müller (1936 – 2009). Původní profesí fyzikální chemik s filadelfským doktorátem, badatelskými pobyty v USA, v Japonsku a ve Švýcarsku. Výstava Klause Müllera, doplněná na Bertramce o další nové poznatky, včetně těch českých, přiblíží zájemcům na 15 panelech Hasseho život a dílo, a to včetně jeho kontaktů s Leopoldem a Wolfgangem Amadeem Mozartem. Německé texty do Prahy převezené výstavy dostanou i českou verzi. Výstava bude přístupna od 28. května do září 2010. Jestliže se Hasse a Mozartové osobně naposled setkali na podzim 1771 v Miláně, kde oba komponovali nové opery pro tamější dvůr, nyní budou oba hosty na Bertramce, aby jí společně pomohli vstoupit do nové epochy její existence.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.