Jeden takt Michala Nejtka a WNP

Jeden takt Michala Nejtka a WNP

jméno: Michal

příjmení: Nejtek

přezdívka: Žentour (skautská)

prvních 6 čísel rodného čísla: 770420

nástroj v ansámblu: syntezátor, clavinet

vzdělání: Konzervatoř v Teplicích (piano), HAMU (skladba)

– tvoje nejoblíbenější soudobá skladba: Grabstein für Stephan (Kurtág)

– tvoje nejoblíbenější skladba vůbec: 4. symfonie (Šostakovič)

– kterou skladbu hraješ s vaším ansámblem: Nejraději Jinji Brinji (Pudlák)

– tvoje nejoblíbenější mimohudební činnost: Chtěl jsem napsat: skládání

– tvoje „sociální“ postavení v ansámblu: Jeden z šéfů (máme demokracii, takovou tripartitu)

– nejoblíbenější sport: Stolní tenis a minigolf

– největší zlozvyk: Permanentní vyplňování nějakých anket

– největší přednost: Snažím se moc neotravovat lidi

– zkomponoval(a) jsi někdy nějakou skladbu? Semtam něco načrtnu

– na jaké další nástroje hraješ a jak dobře? Ještě v Teplicích jsem studoval baskytaru

(ale nedostal jsem se z první polohy)

– jak vypadala první zkouška ansámblu? Myslím, že se pořád něco vysvětlovalo

– kam nejraději jdeš po koncertě? Hádej

jméno: Miroslav

příjmení: Pudlák

přezdívka: nikdy jsem neměl

prvních 6 čísel rodného čísla: první dvě úplně stačí: 61!

nástroj v ansámblu: hlavně keyboards, Glockenspiel a co je po ruce

vzdělání: důkladné SŠ i VŠ + různé nadstavby a kurzy

– tvoje nejoblíbenější soudobá skladba: Není jedna. Spíš zmíním autory: např. Aperghis (exaltovanost), Feldman (koncentrace)

– tvoje nejoblíbenější skladba vůbec: Podobně jako výše: VarÉse, Messiaen

– kterou skladbu hraješ s vaším ansámblem nejraději: Nejtek: Ignition

– tvoje nejoblíbenější mimohudební činnost: Spánek, sport, cestování

– tvoje „sociální“ postavení v ansámblu: Vyšší střední třída

– nejoblíbenější sport: Surf

– největší zlozvyk: Moc mluvím

– největší přednost: Moc nemluvím

– zkomponoval(a) jsi někdy nějakou skladbu? Ano, několik

– na jaké další nástroje hraješ a jak dobře? Keyboards, Glockenspiel a co je po ruce; 2. stupeň LŠU

– jak vypadala první zkouška ansámblu? Podával jsem výklad ke své chystané skladbě

– kam nejraději jdeš po koncertě? Obvykle něco vozím autem, zatímco ostatní jdou do hospody

jméno: Kamil

příjmení: Doležal

nástroj v ansámblu: klarinet

vzdělání: AMU

– tvoje nejoblíbenější skladba vůbec: To není tak jednoduché

– tvoje nejoblíbenější mimohudební činnost: Odpočinek

– tvoje „sociální“ postavení v ansámblu: …

– nejoblíbenější sport: Plavání

– zkomponoval(a) jsi někdy nějakou skladbu? Ano

– kam nejraději jdeš po koncertě? Do hospody

jméno: Zuzana

příjmení: Dostálová

prvních 6 čísel rodného čísla: 765614

nástroj v ansámblu: Violoncello

vzdělání: Vysokoškolské (JAMU)

– tvoje nejoblíbenější soudobá skladba: Za týden to bude jiná

– tvoje nejoblíbenější skladba vůbec: Šostakovičův 8. kvartet

– kterou skladbu hraješ s vaším ansámblem nejraději: Zatím všechny stejně ráda

– tvoje nejoblíbenější mimohudební činnost: Počítač, vaření – všeho (ještě mám rezervu ve flambování), poslouchání muziky, kultura

– tvoje „sociální“ postavení v ansámblu: Budu o tom přemýšlet

– nejoblíbenější sport: Squash

– největší zlozvyk: Když se mi zalíbí nějaká skladba, poslouchám ji třeba týden bez přestání

– největší přednost: Neustálá fiktivní snaha někomu pomoci

– zkomponoval(a) jsi někdy nějakou skladbu? V 16-ti duo pro housle a violu, doteď se tomu divím

– na jaké další nástroje hraješ a jak dobře? Na klavír a na housle, a to tak, že úspěch = smích

– jak vypadala první zkouška ansámblu? Smíšeně – seznamování se členy i se skladbou

– kam nejraději jdeš po koncertě? Záleží na momentálním rozpoložení

jméno: Štěpán

příjmení: Uhlíř

prvních 6 čísel rodného čísla: je mi 32 – pro slabší počtáře

nástroj v ansámblu: el. kytara

vzdělání: 2xVŠ, hlavně samouk. Jsem ale vděčný prof. Sedláčkovi (ZUŠ) a doc. Pincovi (FHS UK). Ještě se těším na vzdělání.

– tvoje nejoblíbenější soudobá skladba: Např. Moro Lasso /Gesualdo

– tvoje nejoblíbenější skladba vůbec: Např. Holidays /J. Scofield

– kterou skladbu hraješ s vaším ansámblem nejraději: Kterou právě hraju

– tvoje „sociální“ postavení v ansámblu: První kytarista

– nejoblíbenější sport: Karate

– největší zlozvyk: Žádná milá drobnost mě zrovna nenapadá, možná občasný nihilismus

– největší přednost: Četba

– zkomponoval(a) jsi někdy nějakou skladbu? Ano, naposledy hudbu k divadlu „Medvídek Pú“

– na jaké další nástroje hraješ a jak dobře? Klavír, špatně

– jak vypadala první zkouška ansámblu? Pomalá, s podivnými notami

– kam nejraději jdeš po koncertě? Tělo a honorář mi obvykle nedovolují delší extáze. Kam bych šel nejraději, snad ani nevím. Většinou jdu spát.

jméno: Robert

příjmení: Štolba

prvních 6 čísel rodného čísla: 730708

nástroj v ansámblu: bicí

vzdělání: PF, kozervatoř v Praze

– tvoje nejoblíbenější soudobá skladba: Tabula Rasa (Pärt)

– tvoje nejoblíbenější skladba vůbec: Spain (Ch. Corea)

– kterou skladbu hraješ s vaším ansámblem: Nejraději Dignition

– tvoje nejoblíbenější mimohudební činnost: Fotografování

– tvoje „sociální“ postavení v ansámblu: Narušitel

– nejoblíbenější sport: Pravidelná docházka do fitness

– největší zlozvyk: Nevím, je jich hodně

– největší přednost: Spolehlivost

– zkomponoval(a) jsi někdy nějakou skladbu? Ano

– na jaké další nástroje hraješ a jak dobře? Klavír

– jak vypadala první zkouška ansámblu? Zcela vyčerpávající (vopruz)

– kam nejraději jdeš po koncertě? Záleží na situaci

ROZHOVOR S VEDOUCÍM ANSÁMBLU

Proč jsi založil nový ansámbl soudobé hudby? Je to vůbec potřeba?

Potřeba pro koho?? Mám pocit, že jsme to potřebovali hlavně my sami. Šlo o to zkusit se vymanit ze zaběhnutých interpretačních a myšlenkových stereotypů soudobé hudby a udělat to jinak. Všichni máme jakous takous zkušenost s jazzem nebo s bigbítem a tudíž jsme se pokusili (a stále se pokoušíme) o propojení svobodnějšího přístupu ke hraní s psanými koncepty.

Čeho už jste spolu dosáhli, čeho byste chtěli dosáhnout a čeho dosáhnete?

Dosáhli jsme toho, že spolu chceme hrát v tomto obsazení – to je myslím úspěch, protože v takto koncipovaném ansámblu, kde nebylo zpočátku jasné vůbec nic (co hrát, s kým, jak atd.), je nalezení optimální podoby a posléze i „ksichtu“ důležité. Chtěli bychom dosáhnout samozřejmě maximální souhry, empatie, snad i schopnosti improvizovat a poslouchat se, originálního zvuku. A chtěli bychom pravidelně hrát. Čeho z toho dosáhneme, zatím nevím. Duch vane, kam chce.

Jací posluchači na vás chodí? V jakém stavu odcházejí?

Hráli jsme na HAMU v Martinů sále, tam bylo publikum složené ze skladatelů a jejich rodin a pak jsme hráli třeba v hospodě v Litoměřicích, kde byly máničky. To jest nemáme zatím vyprofilovaného „typického posluchače“. Ještě k tomu koncertu na HAMU: po něm odcházeli s vatou v uších.

Jakou skladbu toužíte nastudovat?

Každou, kterou napíšeme a jsme s ní aspoň trochu spokojeni. Jsme autorský ansámbl (píšu zatím já a Mirek Pudlák).

Jsi spokojen s postavením soudobé hudby v Čechách? Co si myslíš o tvrzení, že se soudobá vážná hudba v Čechách ocitla v izolaci?

Na to by lépe odpověděl Mirek, pohybuje se v prostředí české soudobé hudby daleko déle než já a navíc přemýšlí brilantně hudebně-sociologicky. Takto položená otázka ovšem implikuje odpověď „ne“ (asi jenom blázen by byl spokojen s postavením soudobé hudby v Čechách), takže nemám moc na výběr. A s tou izolací se to, myslím, už zlepšuje – hlavně díky svobodnému myšlení některých skladatelů.

Má soudobá hudba u nás dostatečné institucionální zázemí? Jak v něm přežívá váš ansámbl?

Náš ansámbl není zatím institucionálně zajištěn nijak, fungujeme na amatérské bázi. Samozřejmě to řešíme, hledáme někoho, kdo by se o naši muziku láskyplně staral.

Myslíš při komponování na konkrétní interprety?

Jasně. Píšu buď pro ansámbl, nebo různé objednávky (od kamarádů atd.) a vždycky na ně myslím. Samozřejmě, že nejraději myslím na ženy a dívky – interpretky.

Kdy a proč jsi začal komponovat? Vzpomeneš si na svou první skladbu? Kdy vznikla a jak vypadala?

Začal jsem komponovat zřejmě proto, že jsem se domníval, že skladatel je něco lepšího než normální muzikant. Dneska si to nemyslím, takže dneska už bych asi nezačal. Ale vystudoval jsem to, tak co mám dělat. Moje asi první skladba vznikla dost pozdě, někdy těsně před konzervatoří. Napsal jsem smyčcový kvartet. Našel jsem si v příručce klíče, rozsahy nástrojů a pustil jsem se do toho. Psal jsem lineárně, to jest nejdřív jsem napsal part prvních houslí (celou větu), pak druhé atd. U třetí věty mě to přestalo bavit, takže mi u ní chybí viola a cello. No a hudebně je to asi ovlivněno Mariánem Vargou, toho jsem tenkrát hodně poslouchal.

Máš nějakou ze svých skladeb raději než ostatní? Jsou nějaké kompozice, ze kterých se stala „zavržená dítka“?

Těžká otázka. Spíš je to ale asi jedno. Zeptej se lidí okolo, kterou mojí skladbu mají raději než jiné a proč. Já to moc nesleduju. Děti se narodily, dospěly a žijí si svým vlastním životem. Nechci jim do něj zasahovat.

Jaké „poslání“ má soudobá vážná hudba, jaké tvoje hudba a jaké váš ansámbl?

Čím dál tím hůř. Poslání? V době, kdy na koncert soudobé vážné hudby nepřijde z normálních lidí nikdo a i jinak je tam tři a půl člověka? To by mohlo být poslání jedině tak prorocké, něco jako když Jan Křtitel chodil, cosi vykřikoval, všichni se ho báli, protože byl ošklivý, zarostlý a nikdo ho neposlouchal. Moje hudba asi poslání má, ale pro mne samého, skrytý vzkaz, poselství o proměně nitra. A náš ansámbl? Stačí, když se nám podaří přenést na někoho radost ze hry, ze souhry a soucítění muzikantů na pódiu a z dialogu. Tancujte z radosti nad rytmem, nad harmonií.

Koho považuješ za inspirativní skladatelské osobnosti na české scéně?

Určitě svého profesora, Svatopluka Havelku. Fascinuje mě třeba svým skladatelským vývojem – od zvukovostí šedesátých let, přes filmovou hudbu až k oproštěnosti současného jazyka. Dál samozřejmě Peter Graham, ten je asi nejinspirativnější, hlavně svým nedogmatickým přístupem ke skládání (to se moc nevidí) – píše zřejmě opravdu proto, že to má rád a že se mu chce, ne kvůli nějakým vnějším důvodům. Nesmím zapomenout na kluky z AGONu, to jsou moji pubertální hrdinové.

Jaký máš vztah k tradici vážné hudby?

Miluju jí. Ale tradici živoucí, inspirující, ne to, co bývá jako „tradice“ prezentováno v médiích. Tradici chápu jako vyvíjející se organismus, napájený z mnoha odlišných kořenů, který nás stále něčím překvapuje a sytí, takže neumdléváme.

Co si myslíš o „fusion“ soudobé vážné hudby s jinými hudebními žánry a o multimediálních projektech? Je to cesta, jak soudobou hudbu učinit „srozumitelnější“? Budete se na něčem takovém podílet?

Jestli to je cesta, nevím, ale protože se to už (ve světě) drahnou dobu děje, tak na tom asi něco bude. Když nás nějaký multimediální umělec osloví, rádi s ním budeme spolupracovat. Záleží na tom, kolik nabídne.

Byli jste nejdřív kamarádi, a proto založili ansámbl, nebo nejdřív založili a pak se skamarádili? Nebo nejste vůbec kamarádi?

Zdá se, že ti docházejí smysluplné otázky. Jsme samozřejmě kamarádi, jádro kapely se znalo už dřív – Mirek přivedl Kamila Doležala, já Štěpána Uhlíře, se kterým hraju už dlouho jazz a rozumíme si i jinak. A ostatní? Měli by s námi víc chodit na pivo.

Co bys chtěl, abych se tě zeptal na závěr?

Jestli bychom ti nezahráli nějakou skladbu odměnou za to, že budeme v HARMONII každý měsíc.

JEDEN TAKT ZE SKLADBY VEDOUCÍHOANSÁMBLU, KTERÝ BYL ANSÁMBLEM INTERPRETOVÁN

Takt pochází ze skladby IGNITION I. Je důležitý, protože ve skladbě se kromě něj nachází už jenom šest jiných taktů (to ovšem paradoxně neznamená, že by skladba měla pouze sedm taktů..). Není to vlastně ani tolik takt v klasickém slova smyslu, jako spíš „vzorec“, „pattern“ (Why Not Patterns). Může, ale i nemusí se opakovat, v každé části skladby se interpretuje jiným způsobem (v úvodu například hrajeme pouze jeho rytmický obrys), může se transponovat, dělit na jednotlivé motivky, může dokonce sloužit pouze jako „pattern“ pro improvizaci (na jeho základě rozvíjíme vlastní myšlenky). Celá skladba pak vypadá tak, že na podkladě pravidelného beatu podle určitých pravidel jakoby improvizujeme, vybíráme si libovolný ze sedmi modelů – patternů a s ním pak nakládáme různým způsobem. To je vlastně ten nejzákladnější koncept našeho hraní (kromě toho hrajeme i kompletně vypsané skladby, ty jsou ale v menšině). A co jsem chtěl tímto taktem vyjádřit? Vzestupné glissando D-F znázorňuje výstup, ba přímo šplh lidské duše k Bohu, následuje pád a ještě jeden pokus (znovu D-F), bohužel opět neúspěšný. Duše tedy spočine na Cis a naposledy se zachvěje (proto je Cis repetované šestnáctinovým pohybem). Jenže: Cis je citlivý tón , tón plný napětí, jak bychom na něm mohli spočinout? Citlivý tón není rozveden, napětí se neuvolnilo, katarze nenastala. Snaha duše zůstala bez odezvy, její pohyb jednoduše zmizí a postmoderní neukojené publikum čeká na další, nový vzorec.

Takt je věnován Kryštofu Lecianovi, pro něhož chystám verzi (taktu) pro koncertantní violoncello a symfonický orchestr.

Sdílet článek: