Jaromír Honzák: Felliniovská setkání s jinými entitami

Skladatele, kontrabasistu a baskytaristu Jaromíra Honzáka jsme zastihli doslova v nahrávacím studiu, během přípravy alba Hard To Understand. Naskytla se tak výborná příležitost zachytit pohled autora na desku ve stadiu zrodu a dotknout se věci, „kterým je těžko porozumět“.

Nahrávání právě končí, není tudíž předčasné zeptat se, jaká nová deska bude. Předpokládám, že skladby opět spojuje nějaká koncepce? Koncepce bývá v mem případě takové předsevzetí, kýžená představa, jak by to mělo vypadat. Samotný proces zrodu konkrétních nápadů je ovšem těmito představami nebo úvahami ovlivněn jen do jisté míry. Výsledek je nakonec spíše vyústěním spontánního procesu, byť mírně korigovaného onou „koncepci“. V případě aktuálního CD jsem ještě vice popustil uzdu spontánní tvorbě než při minulém projektu.

Například album Uncertainty spojovala nálada nejistoty, protože každý člověk je prostě barometrem stavu společnosti, a když jde o hudebníka, logicky se jeho pocity odrážejí v muzice. Jaký pocit zachycuje titul Hard To Understand? O konkrétní inspiraci se dá spíš mluvit u jednotlivých skladeb, ne u alba jako celku. Byť doufám, že album působí jako celek. To je ale dáno celým souhrnem faktorů. Například dobou a místem vzniku, sestavou hudebníků a náladou, v jaké je natáčení zastihlo. Tentokrát nás při natáčení hodně ovlivnil název alba Hard to Understand, který si producent alba Petr Ostrouchov předem zvolil pro titul CD z mé nabídky názvů jednotlivých skladeb. Tento název při mnoha konkrétních situacích vystihoval aktuální děni. Třeba proč se něco nedaří, proč jsme se z ničeho nic ocitli v šatně Herbieho Hancocka po prvním dni natáčení, proč Lionel Loueke zpívá na koncertě Herbieho Hancocka píseň Na Bile hoře, kterou ho naučil Luboš Soukup, nebo proč mi vrčí baskytara.

Šatna Herbieho Hancocka v době pražského koncertu, to vypadá na zajímavou historku. Ač je, jak říkáte, „hard to understand“… Vlastně nic dalšího zajímavého nebylo. Z toho zákulisního návalu na Herbieho jsem měl trochu pocit jako v ZOO. A byť jsme společné foto také nakonec ulovili, mám z něj spíše smíšené pocity. Silným dojmem bylo zjevení party hollywoodských herců a hereček. Felliniovský pocit setkání s cizí entitou, lidí žijících ne v jiné bublině, ale v té bublině sestupujících na Zemi z jiné galaxie.

, foto Zuzana Bönisch

Chystané album bude zcela autorské, nebo zase dojde na nějaká překvapení, jako byla úprava písně Oldřicha Janoty na předchozím titulu Early Music? Vybočením z autorské tvorby bude tentokrát pouze dvojí aranžmá středověké písně Tamquam.

Krom vašeho autorského alba nyní vyšlo druhé, tentokrát koncertní CD improvizačního projektu Phoenix s Pavlem Hrubým, Michalem Nejtkem a Danielem Šoltisem. Jak se vydařil „druhý vstup do nestejné řeky“? S Phoenixem je to vždycky velké dobrodružství a velký risk. Může to dopadnout skvěle nebo také zoufale, protože hrajeme bez přípravy pouze volnou improvizaci. Natáčení takového koncertu na CD je tím nejhorším možným zadáním, protože máte jen tu cca hodinu a půl živého hraní, oproti několikanásobnému času ve studiu, a zároveň jste vystaveni tlaku na pořízení dobré nahrávky, což je zcela kontraproduktivní situace. Pamatuji si, že bezprostředně po koncertě v pardubickém Divadle 21, kde nahrávání proběhlo, byly reakce lidi zúčastněných na projektu, kromě hudebníků, spíše rozpačité. Aleš Charvát z toho nakonec přece jen něco vybral a s odstupem času a po opuštění podvědomého srovnávání živé nahrávky s naším studiovým albem bude myslím výsledek docela zajímavý.

Co další plány? Zatím nic konkrétního. Dá-li Pánbůh, tak se snad zase za nějaký čas objeví tušení směru, předsevzetí, kýžená představa neboli „koncepce“ nějaké nové hudby.

Jaromír Honzák, sám vynikající pedagog (Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka, poté JAMU, vedení Katedry jazzové hudby HAMU), také příkladně rád studuje a dozvídá se nové věci. Před časem absolvoval na JAMU kurz staré hudby a podle vlastních slov „objevil Ameriku“, což silně ovlivnilo jeho album Early Music (2017). Sice převážně autorské a samozřejmě současné, ale středověkými, renesančními a barokními postupy vitálně inspirované. Na svém desátém profilovém albu (počítáme-li i projekt Face Of The Bass) nazvaném Hard To Understand opět mimo jiné propojuje současné jazzové vidění s vlivy staré hudby. U Jaromíra Honzáka však rozhodně nehrozí sebeopakování. O čemž svědčí celá jeho diskografie i pestré spolupráce včetně těch mimo jazzový okruh, třeba s Ivou Bittovou nebo Bratry Ebeny.

Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII I/2020 (koupit).

Sdílet článek: