pátek, 9. únor 2018

Jaro v Pardubicích

Napsal(a) 

Barocco sempre giovane a Josef Špaček, foto Miloš Kolesár Barocco sempre giovane a Josef Špačekfoto: Miloš Kolesár

V mediálním stínu Smetanovy Litomyšle stojí už čtyřicet let, dle mého mínění do jisté míry neprávem, jiný východočeský festival – Pardubické hudební jaro. Patří mezi kvalitní české festivaly, jež přispívají k vysoké úrovni kulturního života a jejichž význam pře­sahuje hranice regionu. Jubilejní festival se odehraje na několika místech Pardu­bicka od 4. března do 6. května. Otázky jsem směřoval k řediteli festivalu Josefu Krečmerovi.

Hudební festivaly mají v Pardubicích svou historii. Přibližte ji čtenářům Harmonie. Festival Pardubické hudební jaro je významnou kulturní událostí východočeského regionu již od roku 1978. Tehdy se ovšem jednalo o festival mnohem menšího rozsahu. Během čtyřicetileté historie se vystřídalo několik pořadatelů, festival zažil lepší i horší ročníky, někdy i hubená léta, hrozilo i zrušení. Pořadatelství se ujala společnost Barocco sempre giovane. Festival jsme rozšířili o externí koncerty v rámci širšího regionu, představujeme významné tuzemské i zahraniční umělce, komorní soubory, symfonické orchestry, operní a baletní soubory, nabízíme široké spektrum hudby všech slohových období a žánrů, uvádíme koncerty historicky poučené interpretace na dobové nástroje, ale také hudbu soudobou. Jsem přesvědčen o tom, že krajské město i celý širší region s velkými kulturními tradicemi si zaslouží festival takovéhoto rozsahu i významu. Pardubické hudební jaro je členem Asociace hudebních festivalů ČR a Evropské asociace hudebních festivalů EFA. V roce 2017, na Arts Festivals Summitu ve Wiesbadenu, zařadila mezinárodní porota v čele s předsedou sirem Jonathanem Millsem Pardubické hudební jaro mezi významné evropské festivaly a udělila mu „Známku kvality“.

Kdo je vlastníkem PHJ a kdy jste převzali jeho organizaci? Pořadatelství Pardubického hudebního jara jsme převzali v roce 2013 od Komorní filharmonie Pardubice po vzájemné dohodě s vedením Komorní filharmonie a Statutárním městem Pardubice, které je vlastníkem ochranné známky festivalu.

Z předchozí otázky vyplývá další: jaký bude mít v roce 2018 rozpočet, kdo jej a jak finančně podporuje a kdo je hlavním soukromým sponzorem? V tomto roce pracujeme s rozpočtem festivalu cca 7 000 000 Kč. Tato částka je jen zlomkem toho, s čím pracují festivaly obdobné velikosti a významu. Letos jsme byli velmi úspěšní v grantovém řízení MK, nicméně částku budeme znát až těsně před zahájením festivalu. Úspěšná byla i žádost o dotaci Státního fondu kultury. Významně nás podporuje Pardubický kraj, Statutární město Pardubice a řada dalších partnerů – najdete je na https://www.pardubickehudebnijaro.cz/partneri.

Jan Mráček, foto archiv JM Jan Mráčekfoto: archiv JM

Jaký máte názor na podporu festivalů klasické hudby v Česku za strany státu, mu­nicipalit a krajů? Otázku stran systému rozdělová­ní peněz na kulturu a spravedlnost vůči festivalům v regionech nedokážu zodpovědět stručně, není zde na to dost prostoru a jakékoliv zjednodušení by bylo neobjektivní.

Zaujalo mě, že jdete cestou jiných významných mimopražských festivalů a navštívíte města pardubického regionu. Vyvážíte kvalitu do malých měst. Jak je vybíráte? Jak jsem již uvedl, rozšíření festivalu o koncerty mimo území města Pardubice byla hned první a významná inovace poté, co jsme převzali pořadatelství festivalu. Souvisí to se samotnou vizí činností pořadatelského subjektu – obecně prospěšné společnosti Barocco sempre giovane, kterou jsem založil v roce 2011, tedy mimo jiné s pro­pagací trvalých kulturních hodnot a jejich zpřístupněním co nejširšímu spektru posluchačů a také zviditelněním památkových objektů regionu (někdy i neprávem opomíjených). To se nám osvědčilo, podařilo se nám uspořádat velmi úspěšné koncerty i v místech, kde se doposud nic podobného nekonalo. Vzhledem k tomu, že věnujeme velkou pozornost propagaci festivalu, daří se nám oslovovat i tzv. „kulturní turisty“, tedy ty, kteří cestují někdy i z velkých vzdáleností proto, aby si prohlédli třeba malebný kostelík na Vysočině a současně vyslechli koncert špičkového japonského sólisty.☺

Program roku 2018 nabízí 21 projektů a vypadá ambiciózně – koncerty, operní i baletní představení… Pojďme si popovídat aspoň o některých. Opery Libuše, Příběhy Lišky Bystroušky, Rigoletto. Proč právě tyto a za jakých podmínek je možné přivézt operu do Pardubic a ještě menší Chrudimi, ekonomicky i technicky? Když dovolíte, zahrnu do tohoto výčtu ještě letošní festivalové koncerty, které budou připomínkou výročí vzniku Československé republiky: Smetanova Má vlasts Českou filharmonií, Dvořákovy Slovanské tance s Filharmonií Brno a zmíněná Smetanova Libuše. Také si připomeneme devadesáté výročí úmrtí Leoše Janáčka v Sukově síni Domu hudby s Janáčkovým komorním orchestrem Ostrava, v Divadle Karla Pippicha v Chrudimi jeho Liškou Bystrouškou, v Rytířském sálu pardubického zámku bude účinkovat v Janáčkových komorních dílech Vlachovo kvarteto Praha.

Gentlemen Singers, foto archiv GS Gentlemen Singersfoto: archiv GS

Naším cílem je připomenout v rámci PHJ vždy významná výročí a události regionálního i širšího významu. V roce 2017 jsme si připomenuli působení slavného muzikantského rodu Stamiců v Pardubicích a výročí narození i úmrtí Jana Václava Stamice, v roce 2016 výročí založení Pardubického pivovaru (Jan Kučera zkomponoval na zakázku festivalu „Pivní oratorium“☺), ale také významnou hudební událost – nález rukopisu Loutny české Adama Václava Michny z Otradovic ve sbírkách pardubického muzea. 37. ročník festivalu Pardubické hudební jaro připomněl v roce 2015 převratnou událost pro rozvoj Pardubic i širšího regionu: zahájení železniční dopravy v roce 1845 a výročí narození i úmrtí železničního stavitele Jana Pernera (1815–1845).

Verdiho Rigoletto v Divadle Karla Pippicha v Chrudimi zazní v rámci Pardubického hudebního jara 2018 jednak proto, že o tento repertoár je v Chrudimi tradičně zájem, navíc by bylo škoda nevyužít jediné divadlo v našem kraji, které má velké orchestřiště. Stran tvé otázky na ekonomiku těchto projektů nedokážu odpovědět globálně, u každého projektu je to jinak, ale např. opery v Chrudimi pořádáme ve spolupráci s místním pořadatelem Chrudimskou besedou, jinak by to nebylo z ekonomického hlediska možné.

Libuše zazní ve Východočeském divadle, ostatní v chrudimském divadle. Bylo třeba nějak inscenace upravit, zkomornit? Nebude to na úkor kvality? Plzeňskou inscenaci Smetanovy Libuše jsme zařadili do programu na základě konzultací s vedením DJK Plzeň. Jejich operní dům není o mnoho větší než divadlo v Pardubicích, proto není třeba nic upravovat a určitě to nebude na úkor kvality.

 Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII 2/2018 (koupit)

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.