úterý, 6. leden 2009

Janáčkův máj v Kristových letech

Napsal(a) 

Jaroslava Pěchočová, foto archiv Jaroslava Pěchočováfoto: archiv

Mezinárodní hudební festival Janáčkův máj není jen největší hudební akcí Ostravy, Ostravska nebo Moravy, ale díky pozoruhodnému úsilí a kreativitě ředitele Jaromíra Javůrka a jeho týmu patří na počátku 21. století k prestižním republikovým akcím. V závěrečném období finiše před zahájením mi pan Javůrek odpověděl na několik otázek.

Festival vedete už téměř 20 let. Co se za tu dobu změnilo a je to vývoj podobně bouřlivý jako proměňující se Ostrava? I při zachování určitých programových principů a tváře, festival se mění a doufám, že i rozkvétá do krásy a barevnosti stejně jako Ostrava. Janáčkův máj se dnes koná na několika atraktivních místech Ostravy a v dalších čtyřech městech Moravskoslezského kraje. Stal se platformou spolupráce několika uměleckých oborů (činohra, opera, tanec, výtvarné umění). Je vskutku mezinárodní. To bylo až do roku 1990 velmi ohraničené. Jako jediný zve na severní Moravu zahraniční komorní orchestry a filharmonie.

Podělte se se čtenáři o některé svoje radosti a soužení při celoroční práci pro festival? Soužení - peníze. Je mi to líto, že právě tímto slovem začínám. Ale bez dostatečného ekonomického zázemí není možné festival na zajímavé úrovni připravit a realizovat. Otázkou samozřejmě vždy bude, jak finanční prostředky získané z veřejné i soukromé sféry zúročit. A tady mě napadá jedno-duché pravidlo, kterým se celou dobu se svými kolegyněmi řídíme: s minimem prostředků dosáhnout maximálního výsledku. V praxi to znamená hospodařit s festivalovými prostředky jako s vlastními a zbytečně neutrácet.

Radosti převažují. Naštěstí. V prvé řadě jsou to bezprostřední srdečné a pozitivní reakce posluchačů po koncertech, stejně jako kladná vyjádření hostujících umělců a jejich ochota opět do Ostravy na festival přijet. Velkou radost přináší vědomí, že festival se stal bez nadsázky součástí kulturního života Ostravy i některých dalších měst Moravskoslezského kraje. Festival získal stálý a početný okruh posluchačů širokého věkového i sociálního spektra. Získal navíc jejich důvěru; toho si vážím mimořádně. Zmíněná důvěra se projevuje mimo jiné i tím, že posluchači přicházejí i na neznámé autory či interprety.

Letos dospěl Janáčkův máj do Kristových let. V čem je podle vás jeho osobitost? Je to především program. Janáčkův máj nikdy nebude patřit mezi ty festivaly, které mohou v jednom ročníku nabídnout posluchačům řadu zahraničních orchestrů a světově renomovaných sólistů. A tak jedním z pilířů ostravského festivalu je "setkávání" ostravské, české a světové umělecké špičky. Programová různorodost (každý si skutečně může vybrat svého autora, hudební styl či oblíbený hudební nástroj). A v neposlední řadě je Janáčkův máj osobitý tím, že dává prostor výtvarnému umění, mladým začínajícím umělcům a pravidelně zařazuje do programu jednotlivých ročníků i večery moderního tance nebo činohry (samozřejmě s hudební tématikou).

Do Ostravy přijede řada výborných umělců, méně známých, slavných i světových celebrit. Zazní více než dvacet programů. Co považujete za dominanty festivalu? Vždy se snažím o to, aby festivalový program byl vyrovnaný. Aby po tři týdny byly hodnotné koncerty, na které stojí za to jít. Nicméně, i Janáčkův máj má své dominanty. Letos je to pro mne hostování houslisty Shlomo Mintze, sopranistky Gabriely Beňačkové a Drážďanské filharmonie.

Schlomo Mintz, foto archiv Schlomo Mintzfoto: archiv

Jestliže Pražské jaro má jakoby volnou klavírní linii, v programu Janáčkova máje vidím velmi lákavou houslovou "řadu" (Jaffé, Kotková, Ženatý, Šporcl, Mintz). Byl to záměr nebo kouzlo nechtěného? Nic nelze ponechat pouze náhodě. Je ale třeba přiznat, že bez alespoň minimální dávky štěstí by se málokterý programový záměr podařilo naplnit. Letošní houslová řada vznikala postupně. Jak se dařilo získávat závazné potvrzení jednotlivých houslistů, tak rostla chuť pozvat ještě další představitele houslového umění. Ta řada je hodně reprezentativní a věřím, že potěší všechny festivalové posluchače.

Jistě by se dalo hodně povídat o celebritách typu Shlomo Mintze, ale já bych se zastavil u dvou programů, které určitě stojí za pár slov navíc: Večer ostravských premiér a Černá madona. Mohl byste je přiblížit? Co od toho může posluchač očekávat? Na "Večeru ostravských premiér" budou uvedena díla M. Kabeláče, D. Dlouhého, O. Messiaena a J. Třeštíka. Přes velké časové rozpětí mezi jejich vznikem spojuje autory snaha o soudobý hudební jazyk, neobvyklé nástrojové obsazení i jejich první ostravské provedení. Večer bude výjimečný i tím, že na něm bude mít svou premiéru Festivalový komorní orchestr, který se pod taktovkou Petra Vronského spojí se Středoevropským souborem bicích nástrojů DAMA DAMA. Chceme tak docílit skutečně přesvědčivého provedení náročných hudebních děl.

S programem středověkých písní k oslavě Panny Marie "Černá madona" přijede vynikající, dnes již evropský komorní soubor Unicorn. Se svým uměleckým vedoucím Michelem Poschem vystoupil tento ansámbl na festivalu již před dvěma roky a vzbudil mimořádný ohlas - mimo jiné prodal všechna CD, která měl s sebou! Rozhodli jsme se pozvat tedy tento soubor opět, tentokráte s jiným programem a v kombinaci s naším špičkovým souborem Schola Gregoriana Pragensis.

Jistě máte nejen před, ale i během festivalu mnoho práce, starostí a možná i problémů, které je třeba řešit. Nicméně na co se těší ředitel (kromě posledního tónu poslední skladby festivalu)? Nejhorší je období těsně před festivalem. To jsem zmítán pochybnostmi, zda jsme na něco nezapomněli, jestli je vše zajištěno, objednáno... K tomu se přidávají obavy, aby nedocházelo (z jakýchkoliv důvodů) ke změnám programu a interpretů. Festival pak prožívám v jakémsi permanentním vzrušení - "rauši". S posledním tónem a posledním festivalovým hostem, ať již posluchačem nebo interpretem napětí opadá a mísí se radost a smutek A naprosto bez fráze: těším se na své festivalové publikum!

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.