čtvrtek, 23. leden 2014

Jan Žemla - žádná dobrá hudba mi není cizí

Napsal(a) 

Janáčkova filharmonie Ostrava / foto Janáčkova filharmonie Ostrava Janáčkova filharmonie Ostrava foto: Janáčkova filharmonie Ostrava

Vzděláním muzikolog a klavírista Jan Žemla se ředitelské pozice v Janáčkově filharmonii Ostrava (JFO) ujal v minulé sezoně. Jeho mladé a zdravě sebevědomé osobnosti nechybějí ambice, s nimiž usiluje posunout svěřený orchestr kvalitativně na evropskou úroveň. O tom, že se nový šéf nebojí změn, přesvědčila již letošní jubilejní sezona, v níž ostravské těleso slaví 60. výročí své činnosti. Hovořili jsme spolu především o současnosti a dalším směřování Janáčkovy filharmonie.

 

Ve funkci ředitele JFO jste již druhým rokem. Lze již tedy alespoň částečně zpětně zhodnotit vaše působení za uplynulé období. Jak se osvědčují novinky, které jste od letošní sezony zavedl? Mám na mysli především změny v abonmá, zájem poslu­chačů o nový rodinný cyklus, zacílený do řad těch nejmladších a další marketingové strategie, s nimiž jste do filharmonie přišel. Ve funkci ředitele jsem rok a půl s tím, že koncertní sezonu 2012–2013 jsem „zdědil“, pod tou další, jubilejní, šedesátou, jsem již podepsán já. Upřímně řečeno i ta vznikala poměrně hekticky, ale výsledek je myslím uspokojivý. Od této sezony posluchačům nabízíme místo původních 4 celkem 7 koncertních řad. Posluchač má tedy mnohem větší možnost výběru, jednotlivé cykly jsou vyprofilovanější, s jasně danou náplní. To se týká zejména těch nových: Klasický cyklus, jehož cílem je uvádět skladby menšího orchestrálního obsazení, klasicistního repertoáru, což osobně považuji za důležité při pěstování a kultivaci zvuku orchestru, dále Rodinný cyklus je zaměřený na posluchače nejmenší, řekněme ve věku 5–10 let a nakonec cyklus Gong, který je realizován ve stejnojmenné multifunkčí hale v Dolní oblasti Vítkovic, zaměřený na hudební cross­overy. Osou naší činnosti jsou pak dva symfonické cykly, jeden komorní a nakonec cyklus zaměřený na profesionální hudební mládež.

V dnešní době se velké oblibě těší právě koncerty či projekty věnované rodinám a dětem a stejně tak je tomu i v Ostravě. Náš cyklus pro děti má velký úspěch, je vyprodán předem již na celou sezonu. To je samozřejmě dobré znamení a pro nás zásadní motivace tímto směrem naše aktivity dále rozvíjet. Koncerty pro děti či mládež bývají často podceňovány a stávají se výplní prázdných míst ve fermanu orchestrů. A to je právě to, co jsem chtěl změnit a snad se mi to alespoň částečně podařilo. Tyto projekty připravujeme s dlouhodobým předstihem a věnujeme se jim velmi intenzivně, důkladně promýšlíme programy, scénáře, formu aktivního zapojení dětí apod. Na těchto projektech pracuje tým, ve kterém mají hlavní slovo dva hudební lektoři, kteří jsou zároveň scénáristy a režiséry, dirigent a dva moderátoři. Pak teprve přichází na řadu orchestr a vlastní provedení. Je to vlastně mnohem náročnější než příprava koncertů běžných, kde se počítá s „profesionálním” posluchačstvem.

S nástupem 60. koncertní sezony se nám podařilo také aplikovat nový jednotný vizuální styl včetně nového loga. Orchestr našeho typu musí obstát v obrovské konkurenci, musí být tělesem, které spojuje tradici s přístupy, které začlení JFO do dnešní společnosti jako vysoce kvalitní, moderní a životaschopný podnik. Proto i vizuální prezentace musí mít úroveň, která by měla korespondovat s tím, co děláme. Naším hlavním úkolem je samozřejmě co nejkvalitnější interpretace klasické hudby. Máme však i úkoly další, jedním z nich je právě zpřístupnit všemožnými prostředky to, co je naší podstatou. Musím říci, že to je několik bodů, které osobně považuji pouze za začátek systematické práce a činnosti, která je před námi a jejímž cílem je ukázat, že hudba je důležitou a samozřejmou součástí našeho života.

 

Přivést více posluchačů na koncerty filharmonie bylo jedním z hlavních bodů, s nimiž jste se ujímal své ředitelské pozice. Jaký je zájem obecenstva o tzv. crossoverové projekty, spojující klasickou hudbu s ostatními žánry? Více posluchačů na koncertech klasické hudby je myslím nejen prioritou naší, ale cílem všech umělců a manažerů zabývajících se tímto fenoménem. A to cílem dlouhodobým, trvalým. Bez publika, tedy bez těch, kdo by hudbu poslouchal, nejsme jako umělci, hudebníci, ničím. Hudba je mimo jiné komunikačním nástrojem, sdělením, nese určité poselství, které se přenáší z interpreta na posluchače. To je podstata našeho konání, o kterou musíme usilovat všemi možnými prostředky.

Jedním z nich je právě snaha o zpřístupnění symfonické hudby širšímu publiku formou, která je mu dnes svou strukturou bližší. To však neznamená, že je tato hudba špatná, naopak. I pro klasického interpreta je občasný „krok stranou“ směrem k hudbě populární často krokem poučným a obohacujícím. Crossoverové projekty však nikdy nesmí být samoúčelným spojením popu se zvukem symfonického orchestru, ale musí se o nich přemýšlet jako o samostatných uměleckých dílech. Jen tak mají naději na úspěch a mohou se těšit i oblibě u publika, což se naštěstí cyklu Gong daří.

Jan Žemla / foto Janáčkova Filharmonie Jan Žemla foto: Janáčkova Filharmonie

V letošním roce bude JFO spoluúčinkovat s houslistkou a zpěvačkou Ivou Bittovou na turné „Zvon“. O co se jedná? Turné Zvon vychází ze stejnojmenného alba Ivy Bittové, které vyšlo v koprodukci Animal Music a Supraphonu v roce 2012. Album obsahuje skladby z jejího repertoáru, a to ze starší i nové produkce, v úpravě pro symfonický orchestr. Autorem aranžmá je skladatel Petr Ostrouchov a skladatelka Beata Hlavenková. Turné je tedy živou a rozsáhlou realizací projektu, pro který si Iva Bittová vybrala právě Janáčkovu filharmonii Ostrava. Projekt Zvon zapadl přesně do naší koncepce, a proto ho v Ostravě realizujeme ve vlastní režii. Iva Bittová je přesně typ umělkyně, která naprosto přirozeně proniká žánry, spojuje je a vytváří vlastní osobitou hudbu. Jsem moc rád, že s ní v roce 2014 můžeme spolupracovat.

 

Jednou z vašich priorit při nástupu do funkce byl také výběr nového uměleckého šéfa, jehož místo se uvolnilo po odchodu dosavadního šéfdirigenta JFO Theodora Kuchara. V jednom z předešlých rozhovorů jste uvedl, že nová osobnost by měla být zvolena do konce sezony 2012/2013, avšak nestalo se tak. Z jakého důvodu se váš výběr protáhl? Osobnost šéfdirigenta je pro umělecký rozvoj orchestru naprosto klíčová. Při jeho výběru nesmíme přistoupit na žádný kompromis. Na tom jsme se shodli s uměleckou radou orchestru. Jsme si jisti, že tento výběr nesmíme uspěchat a člověk, který tento post v blízké budoucnosti obsadí, musí být jednoznačnou volbou bez jakékoli diskuse. A z toho důvodu jsme se rozhodli počkat. Samozřejmě dobrý šéfdirigent dává orchestru určitou uměleckou stabilitu, na druhou stranu je možné bez vhodného člověka rok či dva fungovat, aniž by to kvalitu orchestru nějak negativně ovlivnilo. Špatný výběr však může napáchat škody, které se pak velmi obtížně a dlouho napravují.

 

Jaký je současný časový horizont, v němž bude veřejnosti představeno konkrétní jméno? Šéfdirigenta bychom chtěli jmenovat nejpozději se začátkem 61. koncertní sezony, tedy na podzim 2014.

Janáčkova filharmonie Ostrava / foto Janáčkova filharmonie Ostrava Janáčkova filharmonie Ostrava foto: Janáčkova filharmonie Ostrava

Jaké jsou vlastnosti, které by podle vašeho názoru měl nový šéf mít? Především to musí být osobnost vysoké umělecké úrovně. Dirigent, který samozřejmě precizně ovládá své řemeslo a zároveň by měl znát prostředí hudebního managementu a být jeho součástí. Měl by také chápat specifické problémy českého orchestru se všemi klady i zápory. I jeho vlastní manažerské zázemí by mělo být přínosem pro těleso, které vede, měl by pro orchestr pracovat a nebýt jen pasivním účastníkem dění. Mezi ním a orchestrem musí fungovat ona tajemná chemie, kterou lze jen těžko popsat. I skvělý dirigent světové pověsti nemusí automaticky být nejvhodnějším kandidátem. Orchestr je živý organismus a jako takový také reaguje. Vztah mezi šéfdirigentem a orchestrem prostě musí vzniknout, a to ještě před případným nástupem do funkce. Pokud tento důle­žitý faktor pomineme, nemůžeme hovořit o vhod­ném kandidátovi. V tuto chvíli nechci specifikovat to, zda by mělo jít v našem případě o osobu mladší s velkým talentem, avšak na začátku kariéry, nebo dirigenta na vrcholu sil, osobnost českou nebo zahraniční. Primární je právě onen vztah šéfdirigent – orchestr. Posledním, avšak důležitým faktorem, jsou finance.

 

Měl by si rozumět s Janáčkovou hudbou? Jako šéfdirigent českého orchestru se samozřejmě interpretaci české hudby nevyhne, zvláště ne té Janáčkovy. Musí být schopen ji profesionálně uchopit. Nemusí však nezbytně nutně vynikat právě na tomto poli. Pokud se tak stane, bude to jen dobře.

 

Na konci listopadu letošního roku se váš orchestr ve spolupráci s Züricher Hoch­schule der Künste pořadatelsky podílel na mezinárodních dirigentských kurzech konaných v Ostravě. Souvisel tento projekt také nějak s hledáním nového šéfdirigenta? Práci s mladými umělci se věnujeme soustavně. V rámci cyklu Jeunesses musicales pořádáme celonárodní konkurzy, jejichž vítězové pak mají možnost účinkovat s naším orchestrem. Podobným způsobem se snažíme vybírat i dirigenty pro tento cyklus, a to právě prostřednictvím dirigentských kurzů. Ti nejlepší účastníci se již v minulosti v koncertní sezoně Janáčkovy filharmonie objevili. Nelze pominout také to, že pořádání dirigentských kurzů je důležitým zdrojem našich příjmů. Tyto kurzy však bezprostředně s hledáním nového šéfa nesouvisí.

 

Spolupracuje JFO také s předními ostravskými hudebněvzdělávacími institucemi, jimiž jsou Janáčkova konzervatoř a Fakulta umění Ostravské univerzity? Ano, právě v rámci výše zmíněného cyklu dáváme prostor Ostravské univerzitě i Janáčkově konzervatoři. Každá z těchto škol má svoji vlastní interpretační soutěž, z níž si JFO vybírá sólisty do tohoto cyklu. Kulturní spolupráci se školami se snažíme všemožně rozvíjet i jinak, například tím, že umožníme studentům nahlédnout do dílen těchto profesionálů pořádáním mistrovských kurzů, které se ve spojení s účinkováním v Ostravě stávají pro univerzitu i konzervatoř dostupné. Ostravská univerzita už nyní kooperuje s JFO formou stáží studentů Fakulty umění, od tohoto semestru mají možnost studenti této fakulty nahlédnout i do praktického managementu, který mám tu čest přednášet. Naši činnost plánujeme rozšířit i na orchestrální akademii, která je poměrně rozšířená i u českých těles.

Nemalou měrou se snažíme navazovat vztahy i se základními uměleckými školami Moravskoslezského kraje. I zde ti nejtalentovanější žáci mají možnost různých menších sólových vystoupení, kde mohou získat získat tak neocenitelnou zkušenost pro svůj umělecký život.

Janáčkova filharmonie Ostrava / foto Janáčkova filharmonie Ostrava Janáčkova filharmonie Ostrava foto: Janáčkova filharmonie Ostrava

V minulé sezoně se uskutečnilo turné Janáčkovy filharmonie po třech kontinentech, jež vyvrcholilo velice úspěšným koncertem v newyorském Lincoln Center v rámci festivalu Beyond Cage, pořádaném u příležitosti 100. narození Johna Cage. Na zmíněné turné navázala JFO v letošní sezoně, když v podzimních měsících roku 2013 zavítala znovu do Jižní Koreje. Jak k tomu došlo, že byl orchestr pozván do těchto asijských zemí? Rok 2012 i rok 2013 byly z hlediska zahraničních zájezdů velmi úspěšné. V roce 2012 jsme navštívili Čínu i Koreu, hned poté USA, kde jsme účinkovali na zmíněném festivalu v New Yorku. Zejména naše new­yorská vystoupení považuji za zásadní v naší profilaci interpreta soudobé hudby. Rovněž v roce 2013 jsme zavítali do Jižní Koreje. Z vlastní zkušenosti vím, že vnímání evropské hudby v asijských zemích je vždy pozitivní. Zejména v Japonsku a Jižní Koreji. Publikum je zde velmi specifické a často reaguje emotivně. Na to nejsme tak úplně zvyklí z domácí scény, proto je jakékoli asijké turné velkou motivací a mám pocit, že i přes velkou náročnost, kterou každý delší zájezd znamená, nás dobije energií.

Při organizaci jakýchkoli turné se snažíme využít kontaktů a vztahů, které měl orchestr v minulosti, i těch, které jsem ve své profesní kariéře navázal já. A samozřejmě se snažíme toto portfolio neustále rozšiřovat. Zahraniční zájezdy by kromě jisté prestiže měly být dalším důležitým zdrojem příjmů orchestru, a proto zde dochází k tvrdým obchodním jednáním, které lze srovnat s jakýmkoli jiným byznysem.

 

Jaký je repertoár vašich koncertů v zahraničí? Na zahraničních výjezdech bývá různorodý. Často vychází z potřeb organizátora, kterým může být například tematicky la­děný festival. Tím byl již zmíněný Beyond Cage, kde se objevila pouze hudba Johna Cage a jeho současníků. Program se při­pravuje také s určitým ohledem na publikum a jeho specifika, v úvahu bereme repertoárové zaměření dirigenta apod. Obecně lze říci, že převažuje česká hudba, zejména v Asii. Při delších asijských turné nikdy nesmí chybět některá z Dvořákových symfonií (publikum si to prostě žádá) a romantický koncertantní kus. Na výjimečných koncertech pak zazní i hudba náročnější, typu Stravinského nebo Prokofjeva. V evropských destinacích pak zní i sofistikovanější programy. V prosinci tohoto roku hrajeme třeba ve vídeňském Konzerthausu díla Sergeje Prokofjeva a současné skladatelky Judith Lang-Zaimont… Svým způsobem odlišné je čínské publikum, mám pocit, že v Číně si evropská klasická hudba a její všeobecné vnímání teprve prošlapávají cestu.

 

Máte rozjednány také další zahraniční zájezdy pro příští léta? Ano, jednáme s partnery ve Velké Británii, Číně, Koreji a v ně­kolika evropských destinacích. Mým cílem je vrátit se do Japonska, kam orchestr zajížděl v minulosti a rozšířit zájezdovou činnost v Evropě.

 

Jubilejní 60. sezona JFO se překrývá s tzv. Rokem české hudby. Zapojili jste se také nějak do zmíněných celorepublikových oslav zaštítěných Ministerstvem kultury ČR? Rok české hudby jsme v JFO zahájili již Novoročním koncertem, na kterém zazněl Dvořákův Karneval, Sukova Pohádka, Janáčkovo Putování dušičky a nakonec Moravské taneční fantazie Klementa Slavického. Už tímto programem jsme chtěli naznačit, jakým směrem se tento rok bude ubírat – nechceme hrát populární programy za každou cenu, abychom se zavděčili publiku. Snažíme se uplatnit také méně známé skladby slavných autorů, jako například Dvo­řákovy rané symfonie či Berliozovu Smuteční a triumfální symfonii, své pevné místo v našem repertoáru má hudba 20. století. V programu v roce 2014 systematicky uvádíme díla ostravských skladatelů – na jaře zazní Milan Báchorek, Čestmír Gregor, Rudolf Kubín, Karel Kupka a Miroslav Klega, na podzim pak několik skladatelů dalších. Právě toto je naše reflexe Roku české hudby a myslím, že je docela osobitá a svým způsobem i odvážná.

 

Řada kulturních institucí v České republice s obtížemi čelí současné nepříznivé ekonomické situaci a jen těžko vyrovnává svůj schodek. Jak je na tom Janáčkova filharmonie? V oblasti ekonomické se nám podařilo orchestr za dobu mého působení relativně stabilizovat a tuto stabilitu bych rád v rámci možností zachoval. Naše ekonomická soběstačnost se v roce 2013 zvýšila o 7–8 % oproti letům minulým, což považuji za malý zázrak. Zvýšili jsme objem ekonomických aktivit (zájezdovou činnost, natáčení) a stanovili jsme si jasné priority, na čem ušetříme a kde naopak šetřit nelze. V neposlední řadě to je tvrdá práce orchestru i managementu, za což patří mým kolegům velký dík. Velmi kladně hodnotím i přístup zřizovatele, tedy Statutárního města Ostrava, který Janáčkově filharmonii velmi pomohl v těch nejtěžších dobách a pomáhá nadále. I přes tato pozitiva zdaleka nehospodaříme s rozpočtem, který by se blížil alespoň evropskému průměru a tento fakt je pro nás stále limitující – hudebníci mají nízké platy, které zdaleka neodpovídají jejich kvalifikaci.

 

Získat pro koncerty světové sólisty a dirigenty určitě není jednoduché, zejména co se týká finanční stránky věci. I při výběru hostujících umělců si prostě musíme určovat priority a vybíráme takové, kteří nás posunují umělecky dále a tudíž se investice do nich vyplatí. Mám však velkou radost, že hudba není jen o penězích. Spousta mých hudebních přátel patřících už i ke světové špičce se v Ostravě objeví právě díky naší osobní vazbě, ne kvůli penězům.

 

Plánujete v příštím roce nějaké další ino­vace, případně uvažujete o změnách ve fungová­ní orchestru? O inovacích musíme uvažovat neustále. Jak jsem již zmínil, chci zásadním způsobem rozvinout aktivity směrem k dětem a mladým lidem, rozšířit edukativní činnost ve spolupráci se školami tak, aby se JFO v budoucnu stala centrem hudebněvýchovných aktivit v celém kraji. Už nyní máme rozpracovány projekty s Múzou, sdružením ZUŠ Moravskoslezského kraje, které počítají s aktivní plošnou účastí všech svých členů. Byl bych také moc rád, aby se orchestr dále profiloval v interpretaci hudby 20. století, na čemž už roky pracuje a troufám si říci, že patří v této oblasti k nejvýraznějším symfonickým orchestrům u nás a možná i v Evropě. Chci, aby JFO mimo jiné vynikala svým neotřelým přístupem, uváděním odvážnějších programových kreací a samozřejmě systematickým uváděním děl Leoše Janáčka, což je myslím její povinností. Aby prostě fungovala jako moderní evropský orchestr.

 

Jaká hudba je blízká vašemu srdci? Myslím, že žádná dobrá hudba mi není cizí. Mám klasické hudební vzdělání a mám ho proto, že mám hudbu prostě rád. I můj hudební vkus se vyvíjí, ještě před pár lety bych si patrně nedokázal představit poslech čtyřicetiminutové Schubertovy sonáty, což si nyní dokážu opravdu užít. Velmi blízká je mi zejména hudba první poloviny 20. století se všemi jejími rozmanitostmi a styly, s chutí si však poslechnu Brahmse či Haydna, samozřejmě v co nejlepším či alespoň zajímavém podání. V tuto chvíli však preferuji hudbu živou, živé provedení je pro mě tím pravým prubířským kamenem a může přinést opravdu neopakovatelné a výjimečné zážitky. Občas zabrousím i do oblasti pop music, zde jsem však spíše diletantem.

 

S rodinou žijete v malé vsi na Boskovicku, ale většinu týdne trávíte prací mimo domov. Z rodinných důvodů rezignoval na své místo například bývalý ředitel Filharmonie Brno Zbyněk Matějů. Jak zvládáte situaci vy? Má rodina má pro mou práci pochopení, upřímně řečeno jí nic jiného nezbývá. (smích) Hudba je osobní věc, je to potřeba, které nelze odvyknout a s tímto faktem počítáme i doma. Oba synové aktivně hrají, chodí na koncerty a moje žena, která pracuje ve zdravotnictví, se s tímto prostředím také sžila. Svou nepřítomnost během týdne se snažím rodině vynahradit jiným způsobem. Z rodinných důvodů tedy určitě nerezignuji.

 

Co byste popřál svému orchestru do dalších let? V tuto chvíli je orchestr plný očekávání, je otevřený novým myšlenkám a nálada je veskrze pozitivní. To vše se samozřejmě projevuje i při samotném hraní. Na Janáčkově filharmonii prostě vidíte, že hraje ráda, že se jí hudba nestala pouhým řemeslem, ale je pro ni stále potěšením. To je pro mě motivací, moje práce pak dává smysl a i já ji dělám s radostí. Pevně doufám, že správnou volbou uměleckého vedoucího a hlavně systematickou spoluprací s osobnostmi té nejvyšší umělecké kvality se budeme profilovat ještě mnohem výrazněji. Svému orchestru, mohu-li to takhle říci, přeji, aby si zachoval svoji tvář a osobitost, pozitivní přístup a nikdy neusnul na vavřínech.

 

 

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.