úterý, 27. srpen 2019

Jan Fišer před MenARTem: Dobrý pedagog je inspirátor, psycholog i autorita

Napsal(a) 

Asi sto padesát mladých muzikantů a jejich pedagogů z českých ZUŠek zamíří na přelomu srpna a září do Kroměříže, kde se zúčastní druhého ročníku programu MenART. Roční stipendijní program uměleckého mentoringu má za cíl inspirovat pedagogy a podpořit rozvoj mladých talentů. Jedním z lektorů bude letos i houslista Jan Fišer, koncertní mistr PKF — Prague Philharmonia a kolega pánů Jamníka a Kahánka v Dvořákově triu.

Na webu MenART píšete: „Učitel by měl podněcovat studentovo myšlení a ptát se ho, proč to tak hraje a jak to chce hrát.“ Měl jste během svých studií štěstí na takovéhle osvícené pedagogy? Komu vděčíte za to, že je z vás profesionální muzikant? Musím přiznat, že štěstí na pedagogy jsem měl. Pochopitelně, když je žák malý, tak se mu metodika a názory musejí vštěpovat. Nicméně jak roste a vyvíjí se, pedagog by ho měl vést k vlastnímu tvůrčímu postupu, inspirovat ho k zájmu nejen o skladby, které hraje, ale také o život jejich autorů, historické souvislosti jejich doby, stejně jako o celkovou umělecko-sociální náladu dané epochy. To vše spolu s vlastním pohledem a životními zkušenostmi utváří předpoklady k osobité interpretaci s pokorou ke skladateli. Já jsem měl to štěstí, že mě tato posloupnost provázela a provází dodnes, protože naše činnost je celoživotní vzdělávání. Všichni učitelé a profesoři měli zásadní vliv na mé formování, stejně jako moji rodiče, folklórní soubor Špaliček a v neposlední řadě mnoho dirigentů i sólistů.

Jaké jsou vaše zkušenosti s hudebními kurzy? Ať už z pozice studenta, nebo lektora. Co se během pár dní, které kurzy nabízejí, dá reálně stihnout? Hudební kurzy jsou skvělá příležitost, jak zjistit a získat nové informace v krátké době. Je mnoho studentů, kteří by rádi u konkrétního pedagoga studovali, ale bohužel pro ně nemá ve své třídě místo, tak alespoň jedou k němu na letní kurz. Já jsem se prakticky pravidelně zúčastňoval mnoha letních kurzů od 14 do 20 let. Pochopitelně že někteří kantoři se vryjí do paměti více a někteří méně. Často se stává, že studenti přijdou po kurzech v září zpět do školy a hlásí svému pedagogovi, jak to bylo na kurzech skvělé a že se dozvěděli spoustu informací, ale ve výsledku zjistí, že jim podstatnou většinu říká i jejich pedagog. Na kurzech také záleží, co chcete stihnout. Buď jedete s prakticky hotovými skladbami, které chcete podrobit jinému pohledu a novým inspiracím. Nebo naopak se skladbami, se kterými teprve začínáte. Nezřídka se stává, že dobrou polovinu času na kurzech věnujete technickým cvičením a správnému fungování celého těla. Stihnout se dá hodně, ale záleží, jak moc otevřený student přijede a jak velkou má chuť spolupracovat.

Váš kolega Tomáš Jamník v létě spustil první ročník Ševčíkovy Akademie. Jaká je vaše osobní zkušenost s metodikou Otakara Ševčíka? Umí dnešní housloví pedagogové předávat jeho odkaz mladým muzikantům? Na Ševčíkovi a jeho cvičeních jsem vyrostl a jsou mým denním chlebem i dnes. Měl jsem to veliké štěstí, že jsem na pražské konzervatoři studoval u Jaroslava Foltýna, který byl žákem Viktora Noppa, což byl žák Otakara Ševčíka. Dokonce mu pomáhal s jeho dvěma opusy - opus 16. (Škola houslového přednesu na podkladě melodickém) a opus 17. (Koncertní studie). Právě Viktor Nopp poté předal panu Foltýnovi spoustu materiálů, nevydaných studií a jiných poznámek od Ševčíka. Jaroslav Foltýn je neúnavným propagátorem Ševčíkovy metody a jeho školy. Bohužel si mnoho pedagogů myslí, že ta cvičení jsou samoúčelná a tudíž zatěžující. Ale Otakaru Ševčíkovi se podařilo postihnout principy houslové hry v naprosto detailním rozpracování. V tom tkví jeho genialita. U spousty cvičení, zejména pokročilých, není nutné je hrát všechny za sebou, ale měly by se dávkovat jako medicína pro cvičení současných technických překážek a také jako prevence a hygiena.

MenART funguje teprve druhým rokem. Co vás přesvědčilo o tom, že jde o projekt, do kterého chcete investovat svůj čas? Loňský první ročník MenARTu jsem zpovzdálí sledoval a také se o jeho filozofii a zkušenostech bavil s pár zainteresovanými lidmi, ať už to byli Ivo Kahánek nebo Kateřina Kněžíková či přímo Dana Syrová nebo Irena Pohl Houkalová z organizace projektu. Na MenARTu, a to se mi velmi líbí, je jedinečné propojení mentor – žák – pedagog. To znamená, že informace nepředávám jenom žákovi, ale také jeho pedagogovi, který na vybraných úkolech spolupracuje v průběhu roku a sám se tím vlastně vzdělává. Něco takového tady chybělo. I když se může učitel na mnoha letních kurzech zúčastnit pasivně a čerpat informace z náslechů, zkušenost s vlastním žákem je úplně něco jiného a je to takové 2 v 1.

Co musí mít dobrý houslový pedagog? Každý pedagog, nejen ten houslový, by měl být podle mě dobrý inspirátor, který umí nadchnout, psycholog, který umí motivovat i podpořit, měl by mít přirozenou autoritu, určité zkušenosti, znalosti, umět vysvětlit danou problematiku, případně sám předvést, co má na mysli, a také by měl mít chuť se stále vzdělávat, protože je tak snadné ustrnout.

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.