pátek, 6. říjen 2017

JAMU očima učitelů

Napsal(a) 

Martin Opršál Martin Opršál

Janáčkova akademie múzických umění v Brně byla založena před sedmdesáti lety. V současné době má její Hudební fakulta jedenáct kateder, z nichž osm je zaměřeno na interpretaci a tvorbu. Oslovila jsem jejich vedoucí, aby odpověděli na tři otázky: 1. Od kdy působíte na Hudební fakultě (HF) JAMU a v jaké funkci? 2. Čím se tato fakulta liší od ostatních hudebních vysokých škol? 3. Co nabízí studium na vaší katedře?

Katedra bicích nástrojů – Martin Opršál

Martin Opršál je hráčem na bicí nástroje, byl rovněž členem Filharmonie Brno a souboru DAMA DAMA. Je také vyhledávaným sólistou a komorním hráčem, mj. členem souborů OK Percussion Duo, Dust in the Groove a SWOMP. Spolupracuje s brněnským Ensemble Opera Diversa, pražským orchestrem Berg a Ostravským centrem nové hudby, kde je garantem skupiny bicích nástrojů nově vzniklého mezinárodního Ostrava New Orchestra.

1. Na JAMU vyučuji od roku 1996, nejprve v pozici externisty, posléze odborného asistenta, docenta a v roce 2016 jsem byl jmeno­ván profesorem. Za dvacet let jsem prošel několika akademickými senáty, uměleckými radami, v roce 2003 jsem byl u zrodu samostatné Katedry bicích nástrojů. Dá se říci, že Hudební fakultu mám velmi dobře „načtenou“. Stejně jako většina dalších vedoucích kateder jsem absolventem JAMU. Po absolutoriu konzervatoře jsem původně neměl v plánu studovat bicí na vysoké škole, jelikož na přelomu osmdesátých a devadesátých let na to u nás nebyly nejvhodnější podmínky. Jedinou naší vysokou školou, kde se v té době hra na bicí nástroje vůbec dala studovat, byla JAMU, ale nebyly k dispozici nástroje, materiály ani prostory pro výuku. Rozhodujícím impulsem bylo členství v tehdy čerstvě vzniklém souboru DAMA DAMA, se kterým jsme v roce 1991 vycestovali na evropskou soutěž bicích ansámblů do holandského Enschede. Podmínkou účasti však bylo, aby členové souborů byli studenty vysokých škol. Proto jsem následoval své kolegy, kteří už na JAMU studovali, a přihlášku podal. Soutěž jsme nakonec vyhráli, takže ten prvotní impuls měl svůj smysl. Díky vznikajícím zahraničním kontaktům jsme si pak se spolužáky uvědomovali, jak je náš obor v Československu opožděn a co všechno bychom chtěli dohnat.

2. Jsme relativně malá škola a podle mě si můžeme a máme dovolit být alternativou k větším školám v okolních hlavních městech – Praha, Bratislava, Vídeň. Asi není náhoda, že právě na JAMU vznikly jako první v zemích bývalého Československa obory hra na bicí nástroje, jazzová interpretace, historická interpretace, multimediální kompozice apod. Máme tu výhodu, že nemusíme být konzervativní.

3. Měl jsem to štěstí, že jsem z pozice šéfa katedry mohl ovlivnit její nynější personální složení. Mým cílem bylo, aby pedagogové měli zkušenosti ze zahraničních škol a měli tak možnost srovnání a odstupu od našeho domácího dění. To se podařilo a my můžeme nabídnout zkušený, vysokoškolsky vzdělaný pedagogický tým s bohatou vlastní koncertní činností a vazbami do zahraničí. Také rovnoměrné věkové rozvrstvení mezi 33–52 lety vypadá perspektivně.

Co naši katedru posouvá minimálně na středoevropskou špičku, je nástrojové vybavení a prostorové uspořádání. Nejen podle názoru mnoha zahraničních hostů disponuje katedra ve středoevropském měřítku nebývale bohatým instrumentářem, který nevlastní orchestry a školy široko daleko (nesmím zapomenout rovněž na rozsáhlý arzenál bicích nástrojů v nedávno postaveném Divadle na Orlí). Obýváme kompletně zrekonstruované a nově vystavěné suterénní prostory fakulty. Naší reprezentativní akcí je Festival bicích nástrojů – mezinárodní perkusionistické bienále, které se koná od roku 2010 a v příštím roce se uskuteční již popáté. Prostřednictvím workshopů, koncertů a výstav dáváme prostor k předvedení se nastupující hráčské generaci z řad studentů konzervatoří a akademií, společně s mezinárodně renomovanými interprety a pedagogy. To je v našem oboru ve světě věc sice obvyklá, u nás však jedinečná. Samozřejmostí jsou zahraniční kontakty i mimo platformu festivalu, ve formě hostujících pedagogů či studentů-stážistů, a to oběma směry.

Dan Dlouhý Dan Dlouhý

Katedra kompozice, dirigování a operní režie – Dan Dlouhý

Dan Dlouhý nejprve absolvoval obor tepelné a jaderné stroje a zařízení na brněnské VUT, následně hru na bicí a kompozici na JAMU. Je zakládajícím členem a uměleckým vedoucím ansámblu DAMA DAMA a dua Konvergence, jejichž vystoupení využívají často nejrůznějších multimediálních prostředků. Dlouhého sbírku hudebních nástrojů tvoří více než 1000 kusů, z nichž většinu sám vytvořil. Jeho skladby (více než 100, včetně elektroakustických a multimediálních) zazněly na festivalech v Evropě i USA. Natočil více než dvě desítky CD, získal řadu ocenění jako interpret i skladatel. V posledním desetiletí se zabývá do značné míry elektroakustickou hudbou a počítačem podporovanou algoritmickou kompozicí.

1. Po dvaceti letech jen ve svobodném povolání jsem začal roku 2008 vyučovat na HF v oborech kompozice, multimediální kompozice a bicí nástroje. Roku 2014 jsem se habilitoval, od roku 2011 jsem vedoucím Katedry kompozice, dirigování a operní režie. S JAMU jsem ale spojen už od roku 1986, kdy jsem na této škole začal studovat postupně tři obory (včetně doktorské teorie kompozice) a kdy jsem se spolu s kolegou perkusionistou Adamem Kubíčkem stal členem komorního souboru soudobé hudby s názvem Art Inkognito. Ve všech třech případech mých studií (byť vždy jiným způsobem) jsem se někam výrazně posunul – ať už díky pozitivním vzorům nebo výjimečně i navzdory negativním vlivům a někdy dokonce „na protest“ v podobě nějaké provokace; nedovedu si představit, kam by se můj život bez této školy ubíral – vlastně jsem s ní spjat nějakým způsobem už jednatřicet let.

2. Kromě kvalitní instrumentální výuky má Hudební fakulta jako jediná vysoká hudební škola v naší zemi vlastní divadlo, které umožňuje prakticky absolvovat zpěvákům a operním režisérům, a také studijní program multimediální kompozice, vyučující tvorbu syntetických děl s využitím složky hudební i vizuální. V neposlední řadě se také podílí na společném studijním programu audio inženýrství s Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, které připravuje pro praxi budoucí zvukové režiséry a sound designéry.

3. Jak už název katedry napovídá, vyučuje se na naší katedře současně několik oborů – kromě kompozice je to multimediální kompozice, dirigování orchestru a sboru a také operní režie. Historickým důvodem byla záměrná podpora těsné vazby mezi skladateli a dirigenty, která měla vést k lepšímu vzdělávání jak dirigentů při realizaci soudobých absolventských děl, tak komponistů při seznámení se s provozovací praxí. Toto za­měření trvá i nadále přesto, že se současná výuka kompozice orientuje i na elektroakustickou hudbu a multimediální přesahy, plně rozvinuté právě v samostatném studijním programu multimediální tvorby. V rámci výuky operní režie, řešící problémy realizace syntetického uměleckého díla, mohou být a také jsou užší „vnitrokatedrální“ kontakty mezi studenty oborů, které se na procesu přípravy inscenace mohou podílet, určitě přínosné. Bližší spolupráce všech zmíněných oborů se zvukovými inženýry je pak jakýmsi logickým završením pokusu o komplexní výuku posluchačů. Všechny uvedené studijní programy lze absolvovat v rámci všech tří vzdělávacích stupňů od bakalářského po doktorský. V přípravě je navíc rekonstrukce stávající podoby oboru kompozice, který bude rozdělen na tři specializace s názvy kompozice, scénická a filmová hudba a elektronická hudba; již dnes je ale možné se do značné míry na uvedené směry zaměřit. Vlastní struktura chystaných studijních plánů vychází z nejsoučasnějších tendencí soudobé hudby za pomoci špičkového vybavení, vhodného jak pro experimentování, tak pro názornou výuku.

Miloslav Jelínek Miloslav Jelínek

Katedra strunných nástrojů – Miloslav Jelínek

Miloslav Jelínek je absolventem kroměřížské konzervatoře a JAMU, dvaadvacet let působil ve Filharmonii Brno, také jako vedoucí skupiny kontrabasů. Roku 1997 založil Českou společnost kontrabasistů. Organizoval dvanáct ročníků Mezinárodního setkání kontrabasistů, kterých se zúčastnilo téměř tisíc hráčů ze čtyřiceti zemí. Vedle JAMU vyučoval v letech 2012–2015 také na Hudební akademii Karla Lipińského v polské Vratislavi. Od roku 2011 je pedagogicky činný také na Ostravské univerzitě.

1. Na JAMU vyučuji od roku 1990, docentem jsem se stal roku 2002, roku 2011 profeso­rem a vedoucím Katedry strunných nástro­jů, pod kterou spadají smyčcové nástroje a kytara. Kontrabasová třída navazuje na tradici české kontrabasové školy. Byla a je vždy otevřena novým podnětům a moderním metodám výuky. Díky této skutečnosti má zájem o studium na JAMU mnoho zahraničních studentů. Od roku 2000, kdy jsme mohli zaznamenat zvýšený zájem zahraničních studentů o tento obor, studovalo na naší škole 29 zahraničních kontrabasistů ze 17 zemí Evropy, ale i z Číny, Japonska, Mexika, Thajska a USA. Nejen zahraniční, ale i čeští studenti kontrabasové třídy se účastní mezinárodních interpretačních soutěží, na nichž od roku 2000 získali 70 ocenění a laureátských titulů. Jedním z nejúspěšnějších byl Lotyš Gunars Upatnieks, kromě mnoha jiných ocenění získal na Meziná­rodní interpretační soutěži ARD v Mnichově, která je v našem oboru nejvýznamnější, první cenu a cenu publika. V současnosti je členem Berlínských filharmoniků a vyučuje na Vysoké hudební škole Heinze Eislera v Berlíně.

2. Měl jsem možnost vyučovat na mnoha vysokých školách v Asii, USA a Evropě. Všechny školy spojuje láska k hudbě a svým oborům, ale také se každá škola trochu liší – svou velikostí, zázemím, platy pedagogů, kvalitou různých oborů. Domnívám se, že naše škola má přece jen něco navíc a možná si to ani neuvědomujeme. Přesvědčila mne o tom nezávislá vyjádření řady hostujících pedagogů, kteří se shodli, že na JAMU je vynikající atmosféra, lidé se na sebe dokáží usmát a komunikují spolu – a to nejen z povinnosti. To v dnešní době znamená hodně!

3. Na Katedře strunných nástrojů je možno studovat hru na housle, violu, violoncello, kontrabas a kytaru (od roku 2004) a s tím související předměty, pod vedením pedagogů, kteří jsou rovněž vynikající sólisté, komorní a orchestrální hráči. Zajímavostí jistě je, že kromě povinné komorní hry vytvářejí studenti komorní soubory a vzájemně se doprovází na absolventských koncertech i jiných vystoupeních. Při vytížení studentů to není úplně běžná věc a možná to souvisí s atmosférou a prostředím školy, o němž se zmiňuji výše. Mimořádný v tomto směru je kontrabasový orchestr, ve kterém účinkují všichni studenti oboru hra na kontrabas, ale rovněž bývalí absolventi HF a nejlepší studenti z Konzervatoře Brno. Tato spolupráce bývalých, současných i budoucích studentů je pro hráče velmi inspirující a umožňuje přímé předávání uměleckých zkušeností. Mám ještě dvě poznámky. V kvalitě interpretace jsou na studenty kladeny vysoké nároky jak po hudební, tak i technické stránce. Není to pravidlem, ale v poslední době začíná při výběrových řízeních i interpre­tačních soutěžích převažovat hodnocení technické kvality provedení nad hudebním projevem interpreta. Jako dlouholetý člen orchestru to nepovažuji za ideální řešení. Dříve rovněž nebylo zcela běžné, aby studenti byli zaměstnáni. Mít zaměstnání se dnes stává pro studenty nutností. Samozřejmě jim všichni přejeme, aby sehnali práci adekvátní jejich kvalitám, pro samotné studium to však není příliš přínosné.

Jan Jiraský Jan Jiraský

Katedra klavírní interpretace – Jan Jiraský

Jan Jiraský vystudoval Konzervatoř v Pardubicích a brněnskou JAMU. Stal se laureátem mezinárodních klavírních soutěží v Hradci nad Moravicí, v Karlových Varech, v srbském Novém Sadu ad. S našimi a zahraničními orchestry provedl více než tři desítky klavírních koncertů, natočil pět CD (mj. kompletní klavírní dílo Leoše Janáčka) a snímky pro televizní a rozhlasové společnosti. Zasedá v porotách klavírních soutěží a vede mistrovské kurzy v Evropě i v Číně.

1. V roce 2000 jsem na JAMU zahájil doktorské studium, jehož součástí bylo i pedagogické působení na klávesové katedře. V roce 2004 jsem se přihlásil ke konkurzu a stal se interním klavírním pedagogem. Dostal jsem pár klavírních studentů včetně laureátů soutěží, což bylo radostné. Po předčasném úmrtí vedoucího klávesové katedry Jiřího Skovajsy roku 2007 mi děkan sdělil, že na základě písemného přání svého předchůdce zaujmu místo vedoucího katedry. O tři roky později jsem se stal docentem. Mám štěstí, že se pohybuji v tak dobré společnosti, mohu pracovat s nadšenými studenty a dál se učit. Sám jsem absolventem JAMU, kam jsem se přihlásil kvůli prof. Aleně Vlasákové, guru české klavírní pedagogiky. Za studií byla na JAMU atmosféra téměř rodinná, z pedagogů vyzařovalo kolegiální přátelství. Pro všechny byl hlavní výsledek – umělecká kvalita, ostatní stálo v pozadí. Škola výrazně podpořila naše cesty na zahraniční soutěže. Ty nejúspěšnější pak po­sílala na koncerty po Evropě a hned jsme dostávali příležitosti – nahrávání, recitály, koncerty s filharmonií, na festivalech, ve třetím ročníku jsem pro rakouské vydavatelství natočil první CD.

2. Ve světovém srovnání je JAMU velmi malá škola s dobrým prostorovým zázemím, což je pro umělecké obory vynikající. Velkou devizou je brněnská janáčkovská tradice, která žije nejen prostřednictvím JAMU, ale i Festivalu Janáček a mezinárodní interpretační soutěže. Přes relativně menší rozměr Brna tu vidíme otevřenost, dostatek nadšených mladých lidí a filharmonii, která chce naplno hrát i za ty nemístné platy. Celkově se tvář Brna poslední desetiletí mění k lepšímu.

3. Rodokmen klavírního oboru na JAMU sahá až k samotnému Leoši Janáčkovi. Jeho žákem byl klavírista Ludvík Kundera, první rektor školy; Kunderovi žáci dodnes působí na katedře, vedle žáků na katedře asi nejčastěji vzpomínaného Františka Schäffera. Působil tu např. Otakar Vondrovic, absolvent slavného Alfreda Cortota na pařížské Ecole normale, nebo Ruska Inessa Janíčková. Už jen tyto vlivy přinesly katedře potřebnou názorovou pestrost, která je umocněna pravidelným hostováním zahraničních pedagogů. Co se týče vzdělávání klavíristů na naší katedře, porozumění klavírnímu umění v celé šíři obstarává bakalářský stupeň. V magisterském oboru pak dáváme prostor specializaci, student si vybírá z ryze interpretačního oboru hra na klavír s akcentem na sólovou a komorní hru a náročnějšího dvouoboru hra na klavír a klavírní pedagogika. V doktorském stupni pak vznikají rozsáhlejší interpretační projekty typu nahrávky kompletního klavírního díla určitého autora. Nejmladším podoborem je bakalářská klavírní pedagogika v kombinované formě. Naše vzdělávací portfolio doplňují čtyři unikátní vícesemestrální kurzy klavírního Metodického centra A. Vlasákové, které za čtvrtstoletí činnosti absolvovaly stovky klavírních pedagogů ZUŠ, konzervatoří a pedagogických fakult, dobrovolně a nikoliv zadarmo. Máme i vlastní časopis – Pianissimo. Naše nabídka generuje vysoký zájem o studium a potřebnou výběrovost – letos se k bakalářským talentovým zkouškám přihlásilo 45 uchazečů. Klavírní katedra patří svými výsledky k nejúspěšnějším, studenti každoročně vítězí v evropských klavírních soutěžích, aktuálně figurují i na prestižní prémiové listině mladých interpretů Nadace Český hudební fond, hrají na mezinárodních festivalech a v abonentních cyklech našich orchestrů.

Roman Novozámský Roman Novozámský

Katedra dechových nástrojů – Roman Novozámský

Roman Novozámský hrál mj. v orchestru brněnské operety a opery, v Pražské komorní filharmonii a byl sólofagotistou v tehdejší Státní filharmonii Brno. Vedle působení na HF JAMU vyučuje od roku 2009 také na brněnské konzervatoři. Byl členem několika komorních těles a orchestrů, v roce 2013 společně s dalšími pedagogy HF JAMU založil komorní soubor Janáček Ensemble.

1. Na JAMU působím od roku 1998. Nejprve jako pověřený pedagog, od roku 2000 jako odborný asistent, od roku 2004 jako docent a od roku 2012 jako vedoucí Katedry dechových nástrojů. Sám jsem absolventem JAMU. Studoval jsem u Františka Svobody, skvělého hráče, pedagoga a člověka, s nímž jsem si výborně rozuměl a který mi velice rád předával své vědomosti a zkušenosti. Už během mého studia přišel s myšlenkou, abych mu dělal asistenta. Bohužel prof. Svoboda náhle zemřel a myšlenka výchovy nového pedagoga JAMU byla ztracena. Studium bylo tehdy zásadně závislé na osobnosti pedagoga – chyběl kontakt se zahraničím, internet byl v plenkách. K dalšímu studiu, ať už doktorskému, nebo třeba i v zahraničí, už jsem se nedostal vzhledem k velkému pracovnímu a rodinnému vytížení: od druhého ročníku jsem vypomáhal v tehdejší Státní filharmonii Brno, kam jsem o rok později – v roce 1993 – nastoupil po řádně vykonaném konkurzu. Dojížděl jsem denně do Brna a staral se o rodinu.

2. Pokud jde o naši republiku, za jedinou srovnatelnou školu můžeme považovat HAMU, která má díky sídle v našem hlavním městě své specifické postavení a význam. Naše brněnská fakulta se mi jeví jako velmi otevřená ke spolupráci se světem, celkově pružně reaguje na dění na zahraniční hudební scéně a díky spolupráci s nejlepšími vysokými školami Evropy nabízí našim posluchačům i pedagogům ty nejlepší podmínky k dalšímu rozvoji. Katedra dechových nástrojů má stejně jako celá Hudební fakulta také vynikající nástrojové vybavení, které je neustále rozšiřováno a obnovováno, máme skvělou knihovnu, moderní nahrávací studio v Divadle na Orlí nám umožňuje pořizovat tolik potřebné nahrávky. Velmi mne těší velký zájem o studium jak našich, tak zahraničních studentů. Ten nás zároveň zavazuje k další práci na zkvalitňování vzdělávacího procesu.

3. Na rozdíl od let dávno minulých, kdy byla patrna jistá izolovanost školy a některé obory stavěly spíše na tradici a konzervativnosti, dnes na naší katedře vyučují špičkoví instrumentalisté z našich nejlepších orchestrů, kteří jsou též skvělými pedagogy. Samotná Katedra dechových nástrojů prošla po roce 1989 velkou generační výměnou a za vedení prof. Petráše se ustálil model dvou pedagogů pro každý obor, navíc s intenzivním zapojením doktorandů do výuky. V současné době výuku kombinujeme s intenzivními kurzy špičkových zahraničních lektorů, což je studenty i pedagogy velmi oceňováno a zajišťuje to tolik nezbytný kontakt se světovými trendy. Velmi perspektivně se jeví i spolupráce s Katedrou varhanní a historické intepretace. Současné požadavky na absolventy světových univerzit jsou rozšiřovány o znalosti historicky poučené intepretace staré hudby a hru na historické nástroje. Studenti využívají v bohaté míře možnosti studovat v zahraničí v rámci programu Erasmus, pedagogové pak recipročně vyučují na partnerských školách. Snažíme se o co nejkomplexnější přípravu našich studentů pro budoucí profesní život, ať už hráče, či pedagoga. Umět hrát skvěle instrumentální koncerty nestačí – velký důraz je kladen na studium orchestrálních partů, hru na příbuzné nástroje, komorní hru a metodiku. Studenti většiny oborů pravidelně získávají ceny jak v národních, tak v mezinárodních soutěžích a vyhrávají konkurzy do špičkových symfonických, operních a komorních orchestrů. Například student klarinetové třídy Martin Adámek v červnu loňského roku zvítězil v konkurzu do Ensemble Intercontemporain v Paříži. V současné době se jedná o nejvýznamnější světový ansámbl, který se specializuje na oblast soudobé hudby.

Vilém Spilka Vilém Spilka

Katedra jazzové interpretace – Vilém Spilka

Vilém Spilka je od roku 2002 dramaturgem a uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu JazzFest Brno. Je kytaristou na volné noze, také příležitostným publicistou (píše mj. i pro HARMONII). Vystoupil na významných jazzových i multižánrových festivalech a v klubech České republiky a v zahraničí. Od letošního roku je rovněž programovým ředitelem festivalu Struny podzimu.

1. Na JAMU působím od roku 2011 na pozici vedoucího Katedry jazzové interpretace. Sám jsem na této škole vystudoval obor hudební manažerství. Absolvoval jsem také roční stáž v oboru jazzová kytara na University of North Texas v Dentonu, USA. Studium na JAMU mi přineslo základní přehled o fungování institucí, orchestrů i festivalů a také pár zajímavých kontaktů. Obor byl tenkrát doslova v plenkách a hledal se odpovídající systém, jak jej vyučovat. I přesto mě studium ponouklo k aktivitě na poli organizačním a projekt JazzFest Brno, který se svými kolegy od té doby rozvíjím, se postupně stal nejvýznamnějším domácím jazzovým festivalem. S některými pedagogy z té doby mám dodnes přátelský vztah, spolužáci se většinou rozutekli do jiných oborů nebo jiných končin. Stáž v USA mi dala obrovské množství inspirace, vědomosti o jazzu i touhu se po dalších pídit po vlastní ose. Vysoká úroveň tamějších studentů zapříčinila můj odlišný pohled na naši hudební scénu i mé vlastní fungování v jejím rámci. Dodnes z toho čerpám a udržuji kontakt hned s několika profesory a spolužáky z University of North Texas. Na druhou stranu, míra propracovanosti americké metodiky výuky jazzu se mi z dnešního pohledu zdá až nadbytečná. Z mého pohledu v důsledku přispívá k uniformitě projevu a inhibuje kreativitu. Na naší mladé katedře proto hledáme kompromis mezi přehnaným lpěním na tradici a neukotveným volnomyšlenkářstvím.

2. Nechci mluvit za jiné katedry, ale ta naše se chlubí mladým, otevřeným sborem pedagogů, z nichž valná většina praktikuje hudbu před publikem na denní bázi a dokáže tak přenést praktické zkušenosti na studenta. Naučit studenta hrát jazz je asi podobné jako naučit někoho mluvit anglicky s co nejmenším akcentem, nebo s takovým akcentem, který budou lidé zbožňovat. A k tomu se student musí dopracovat především sám. Mezi naše pedagogy se řadí opravdová česko-slovenská jazzová elita, namátkou David Dorůžka, Jiří Slavík, Jiří Levíček, Juraj Bartoš, Matúš Jakabčic, Marian Ševčík, Kamil Slezák, Vít Křišťan ad.

3. Právě tu otevřenost, pomoc při hledání vlastní cesty. Samozřejmě dbáme na tradici, řemeslo, teorii a racionální základnu schopnosti improvizovat, ale pěstujeme ve studentech osobitost a touhu vyjadřovat se po svém. Jazzovým adeptům katedra nabízí možnost nahlédnout do světa klasické hudby ve formě spolupráce se studenty ostatních kateder i individuálních hodin klasické interpretace a zároveň poskytuje jedinečnou příležitost naučit se hrát v ansámblech různých velikostí. Studenti podoborů klavír, kontrabas, bicí, kytara, saxofon, trubka a trombon se mohou uplatnit jak v malých ansámblech pod vedením pedagogů, tak v regulérně fungujícím big bandu. Pokud zvládají své školní povinnosti, podporujeme mimoškolní uměleckou činnost studentů, neboť praxí se naučí jednoznačně nejvíce.

Zdeněk Šmukař Zdeněk Šmukař

Katedra zpěvu – Zdeněk Šmukař

Zdeněk Šmukař začínal svoji uměleckou dráhu v Divadle J. K. Tyla v Plzni, byl sólistou nejdříve brněnské operety a záhy – od roku 1982 – pak brněnské opery, v současné době s ní spolupracuje externě, letos tedy slaví čtyřicet let umělecké činnosti. Zasedá v porotách celostátních a mezinárodních pěveckých soutěží.

1. Jako pedagog na JAMU působím od roku 1997, kdy jsem začal externě vyučovat na Hudební fakultě předmět Vytváření postav, spolupracoval jsem též externě s Divadelní fakultou, kde jsem tři roky vyučoval budoucí činoherní a muzikálové herce hlasovou výchovu. V roce 2001 jsem zaskočil na HF za nemocného kolegu Pavla Kamase a začal jsem vyučovat hlavní obor zpěv. Roku 2004 jsem pak úspěšně vykonal konkurz na interní úvazek pedagoga zpěvu na Katedry zpěvu, kde působím dodnes. Od roku 2008 jsem jejím vedoucím, roku 2011 jsem se stal docentem. Na JAMU jsem studoval v první polovině sedmdesátých let u Jarmily Hladíkové, Vlasty Linhartové a absolvoval jsem u Viléma Přibyla, který byl mým velkým tenorovým vzorem a který mě velmi dobře připravil na budoucí uměleckou dráhu. Na studium vzpomínám jen v tom nejlepším, protože mě učili vynikající pedagogové – z pěvců Jarmila Hladíková, Vilém Přibyl, Věra Wasserbauerová, choreografka, herečka a režisérka Marie Mrázková, hudební historik Jan Trojan ad.

2. To je těžká otázka. HF JAMU nabízí širokou škálu studijních oborů – od historické interpretace přes „klasické obory“ až po jazzovou interpretaci. Nabízí skvělé Divadlo na Orlí včetně výborně vybaveného nahrávacího studia, kde se mohou realizovat posluchači napříč všemi obory. Právě toto divadlo nám mohou závidět umělecké školy nejen v České republice a na Slovensku, ale i v dalších zemích. Troufám si tvrdit, že takové možnosti seberealizace nenabízí budoucím pěvcům, dirigentům, režisérům, orchestrálním hráčům ani pražská HAMU, ani VŠMU v Bratislavě. A to je možná i jedním z důvodů, proč se na obor zpěv v posledních letech do přijímacího řízení hlásí každoročně 50–60 adeptů a máme opravdu z čeho vybírat.

3. Především komplexní kvalitní vzdělání jak po stránce teoretické, tak praktické – zpěv, herectví, pohybová výchova. Posluchači se mohou dvakrát za rok realizovat v rámci Komorní opery ve skvělém Divadle na Orlí nebo v rámci Studia 9, kde vznikají menší hudební kompozice. Dále mají studenti možnost v rámci Erasmu studovat též na zahraničních uměleckých školách a zúčastňovat se různých národních i mezinárodních soutěží. Tyto aktivity studentů naše škola velmi podporuje, dosahované úspěchy svědčí o dobré úrovni vzdělávacího systému a o tom, že studenti naší katedry mají slušně našlápnuto do umělecké praxe. Za všechny bych jmenoval dva naše nedávné absolventy: Zdislava Bočková se loni stala laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech a díky dalšímu úspěchu na prestižní soutěži v Itálii získala dvouleté angažmá v opeře v italském Spoletu. Roman Hoza se v létě 2014 představil na Salzburském festivalu (Young Singers Project) v upravené verzi Rossiniho Popelky, v témže roce hostoval ve francouzském Lyonu jako lovec a hajný v Dvořákově Rusalce, v sezoně 2015–2016 byl členem operního studia Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, v roce 2015 se ještě stal laureátem soutěže v Karlových Varech a nyní má angažmá v opeře Národního divadla Brno. I v současné době studuje na naší katedře několik dalších talentovaných posluchačů, kteří mohou jít ve šlépějích těchto dvou jmenovaných.

Barbara Maria Willi Barbara Maria Willi

Katedra varhanní a historické interpretace – Barbara Maria Willi

Barbara Maria Willi studovala cembalo, kladívkový klavír a provozovací praxi staré hudby na vysokých hudebních školách v rodném Freiburgu im Breisgau, ve francouzském Štrasburku a na salcburském Mozarteu. Za své nahrávky získala řadu ocenění. Byla členkou soutěžních porot, je dramaturgyní festivalů nebo brněnského koncertního cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Je vyhledávanou sólistkou a komorní hráčkou, mj. je členkou ansámblu Berlin–Prag. Od října 2017 bude hostující profesorkou na Královské konzervatoři v nizozemském Haagu.

1. Na JAMU jsem začala působit díky pozvání profesorky Aleny Veselé v říjnu 1991, kdy jsem dostala za úkol založit nový obor, cembalo se totiž jako hlavní obor nevyučovalo. Roku 2010 jsem se stala profesorkou. V roce 2014 jsem tu založila první katedru staré hudby na české vysoké škole – Katedru varhanní a historické interpretace. Spojili jsme dohromady historické nástroje s varhanami a duchovní hudbou, máme totiž spoustu společných bodů od artikulace až po improvizaci. HF má k dispozici čtvery mechanické varhany, dvoje malé cvičné, jedny dvoumanuálové o třinácti rejstřících a jedny koncertní třímanuálové o třiceti rejstřících, postavené německou firmou Fischer & Krämer roku 2001. Jsem také jedním z garantů evropského projektu, díky němuž získáme lepší vybavení v oblasti staré hudby. V současné době připravuji spolupráci s Královskou konzervatoří v Haagu, půjde o společné mezinárodní magisterské studium, první takové v České republice. Jde o důležitý krok v procesu internacionalizace JAMU.

2. Naše fakulta se liší právě oddělením staré hudby, které na jiných vysokých hudebních školách v České republice neexistuje, respektive nenabízí to, co JAMU: interní studium ve specializaci barokní housle, barokní violoncello, cembalo a historické klávesové nástroje, historický zpěv, loutna a traverso, vše v bakalářské, magisterské a doktorské úrovni. Velmi také podporujeme studentské výzkumy, máme za sebou dvacet let mistrovských kurzů mimořádných zahraničních osobností (například cembalista Jesper B. Christensen, fagotista Sergio Azzolini, klarinetista Eric Hoeprich), tříletý mezinárodní interdisciplinární grant a organizujeme tzv. mezinárodní semestr staré hudby, v němž mohou studenti absolvovat kurzy u kapacit z Německa, Švýcarska, Francie a Nizozemí, a přitom zůstat v Brně. Nadstandardní je také naše mezikatedrální spolupráce, předměty staré hudby jsou totiž otevřené všem studentům. Takto hobojista může vyzkoušet barokní improvizaci nebo naladit cembalo v historickém ladícím systému.

3. Nabízíme intenzivní trénink v hlavním nástroji, generálbasu, barokním tanci, aplikaci teoretických traktátů do praxe a to prostřednictvím předmětu interpretace staré hudby. Naši studenti jsou systematicky vedeni k barokní a klasicistní komorní hře, k improvizaci, ke kontrapunktu, mají možnost se dozvědět více o interpretaci recitativů nebo zpívají ozdoby podle Montéclairovy učebnice. Náš pedagogický tým je vesměs mladý, dynamický a mezinárodní. To se týká nejen hry, ale také strategie vlastního vývoje a sebeprezentace ve světě, který je čím dál tím víc založený na tom, aby umělec uměl dobře komunikovat moderními prostředky. Na našich absolventech pozoruji velký pokrok, což je nejdůležitějším indikátorem. Varhaníci jsou velmi aktivní v oblasti varhanních exkurzí a zahraničních studijních pobytů, což přináší velké obohacení zpátky do jednotlivých tříd. Někteří studenti také dosáhli vynikajících soutěžních výsledků, nedávno např. v cembalové soutěži Nadace Bohuslava Martinů nebo v Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.