Jak se stát pěvcem

Poslední květnový týden se v Praze uskutečnily mistrovské kursy operního a muzikálového zpěvu pod vedením Dony D. Vaughn, uznávané americké pedagožky a organizátorky vzdělávacích programů pro mladé zpěváky. Z jejího obsažného profesního životopisu vyberme aspoň následující fakta: Je uměleckou vedoucí operních programů a ředitelkou operního studia Manhattan School of Music (vedle Julliard School další renomovaná hudební škola v New Yorku). V letech 1998 – 2008 působila v rámci programu The Metropolitan Opera’s Lindemann Young Artist Development Program (což je v podstatě operní studio, v němž si Metropolitní opera vychovává dorost) jako jevištní režisérka a coach. Zasedala také v porotách pěveckých soutěží, včetně prestižní The Metropolitan Opera National Council.

S nápadem přivést paní Vaughn do Prahy a zprostředkovat jí kontakt s českými studenty přišla mladá mezzosopranistka Pavlína Horáková, která po nedobrých zkušenostech s českým pěveckým školstvím zkusila štěstí v New Yorku. Podařilo se jí dostat (jako první české zpěvačce) na Manhattan School of Music, kde v současnosti ukončuje magisterské studium. Během studií spolupracovala i s Donou Vaughn, která si ji vybrala do školního operního studia. Nemá pochopitelně smysl předstírat, že studovat na renomované americké škole lze jen tak. Talent je jedna věc, ovšem druhá věc jsou finance, protože studium je nákladné. Roční školné tu činí třicet tisíc dolarů. Pavlíně se na studia složili příbuzní, pomohla i spřátelená americká rodina. Ne každému začínajícímu pěvci se ovšem něco takového poštěstí a dostane se na školu do New Yorku. Tím spíše by člověk očekával, že když se naskytne šance slyšet doma názor odborníka, který se dlouhodobě pohybuje v americkém operním prostředí mezi pěveckými talenty a tudíž má očividně zkušenosti a rozhled v oboru operního zpěvu, bude to znamenat velký zájem ze strany českých studentů, pedagogů i příslušných školských ústavů. Kdo však soustavně a dlouhodobě sleduje českou operní scénu, už snad ani nemohl být překvapen zjištěním, že tomu bylo právě naopak.

Mistrovské kursy zaštítilo širší veřejnosti asi nepříliš známé Hlasové centrum o.p.s. Založily jej foniatričky MUDr. Jitka Vydrová a MUDr. Jana Dubová jako fórum doplňující činnost Hlasového a sluchového centra Praha, což je zdravotnické zařízení specializované na léčbu hlasových profesionálů. Hlasové centrum o.p.s. se snaží zprostředkovávat zpěvákům, hercům i pedagogům kontakt se zahraničními vzdělávacími akcemi v oblasti zpěvního i mluvního hlasu. Dalším organizátorem kursů byla Divadelní fakulta AMU, která dala k dispozici i prostory pro výuku. Finanční podporu poskytlo Velvyslanectví Spojených států amerických.

Je tedy paradoxem, že instituce bezprostředně zodpovědné za výuku operního zpěvu zůstaly stranou. Pražská konzervatoř ani Hudební fakulta AMU zájem a ochotu neprojevily. Předpokládaný zájem adeptů se také nekonal. Přihlásilo se pět studentek zpěvu (plus několik posluchačů DAMU), které ovšem této zkušenosti určitě nelitovaly. Nutno také přiznat, že z vlastní iniciativy se kursů zúčastnili i někteří jednotliví pedagogové.

Na závěr kursů vystoupila Dona Vaughn s přednáškou na téma Jak se stát operním pěvcem? a následně odpovídala na otázky. Přišli si ji poslechnout studenti, kteří se kurzů zúčastnili, dostavilo se i pár pedagogů a také několik novinářů. Řeč přišla přirozeně i na úroveň českého pěveckého umění. Ostatně paní Vaughn během svého pražského pobytu navštívila i několik představení na pražských operních scénách, takže si mohla udělat obrázek.

Některé její postřehy určitě stojí za to ocitovat. „Čeští pěvci, které jsem slyšela, mají velmi kvalitní hlasy, někteří jsou i muzikální, jen se obávám, že nejsou dostatečně připraveni na to, aby mohli konkurovat jiným pěvcům ve světě,“ prohlásila. A hlavní příčina? „Technika, technika, technika,“ zdůraznila. Naši pěvci mají podle ní také problémy s jazyky, zvláště s italštinou. „Naučte se italsky, potřebujete především tento jazyk, protože je obrovsky důležité umět čisté italské samohlásky,“ apelovala na zpěváky.

Avšak i některá její obecnější doporučení stojí za pozornost. Adepty operního zpěvu nabádala, aby si předem udělali jakýsi soukromý „konkurs“ učitelů. „Sledujte, kde vystupují pěvci, kteří studovali u příslušného pedagoga,“ doporučila. (Dodejme, že v našich současných podmínkách tím dozajista chápeme schopnost uspět v mezinárodní konkurenci, nikoli angažmá v Národním divadle.)

Pěvecký talent je podle ní nevyzpytatelný. „Někteří zpěváci slýchali, že se nikdy operním pěvcem nestanou – a přesto se jím stali. Měli třeba malé hlasy, ale přesto v nich něco bylo a dokázali obstát vedle dalších kolegů,“ poznamenala. Mladým lidem, které láká tato profese, doporučuje, aby už od třinácti, čtrnácti let vystupovali na veřejnosti. „Tak zjistíte, zda chcete v životě skutečně dělat operní zpěv a nic jiného“, vysvětlila. Se seriózní výukou zpěvu by se však mělo začínat až poté, co dětský organismus projde příslušnými změnami. Zásadní věcí je prý také neustále chodit na operní představení a učit se. A také nekouřit. „Nevím, zda by instrumentalisté vypouštěli kouř na své nástroje,“ podotkla. Pedagogům pak vzkázala: „Jakmile uvěříme, že jsme odborníky, tak je s námi konec.“

Organizátoři letošních kursů by Donu Vaughn chtěli znovu pozvat příští rok. Snad se jim to podaří, snad budou okolnosti příznivější a zájem větší.

Sdílet článek: