Zpívám téměř nepřetržitě
Díky rodičům, kteří ji vedli k hudbě, ač jsou oba učitelé technických a přírodovědných oborů, začala již ve čtyřech letech chodit do lidové školy umění na hodiny zpěvu a klavíru. O rok později byla přijata do Kühnova dětského sboru, kde zpívala až do sedmnácti let. „Myslím, že není zcela náhodné, že celá řada profesionálních hudebníků prošla v dětství právě tímto sborem.“ Z osobností ji kromě sbormistra Jiřího Chvály a profesorky Magdaleny Hájossyové, ke které již v šestnácti letech začala docházet na soukromé hodiny zpěvu, ovlivnil například profesor klavíru Jaroslav Šaroun, jenž s ní začal velmi záhy spolupracovat.
Ještě ve čtrnácti letech ji nenapadlo, že se stane profesionální zpěvačkou. S určitou samozřejmostí šla studovat na gymnázium, kde získala všeobecné vzdělání. Během pozdějšího studia na Pedagogické fakultě (obory český jazyk a literatura a hudební výchova) se seznámila s celou řadou svých budoucím kolegů a začala se zpěvu věnovat mnohem intenzivněji.
Od staré hudby k nejnovější
Pro Irenu Houkalovou je typická schopnost stylově zvládnout velké rozpětí žánrů různých hudebních období. U každého stylu ji něco přitahuje, při interpretaci komorní hudby hra s náladami a barvami na malém prostoru, komunikace s klavíristou a ansámblem, u opery zase spojení pěveckého a hereckého projevu, pohyb a komunikace s ostatními kolegy.
Jako mnoho dobrých zpěvaček začala Irena svoji profesionální dráhu starou hudbou. Při autentické interpretaci spolupracuje s mnoha soubory jako Collegium 1704, Collegium Marianum, Hipocondria Ensemble a Capella regia. Tento repertoár považuje za základní stavební kámen v budování pěvecké techniky i interpretačních zásad. „Kromě samotné hudby mě přitahují lidé, kteří se tomuto stylu věnují. Jsou to vynikající muzikanti, s nimiž je radost pracovat.“ Vedle celé řady zajímavých koncertů i v rámci mezinárodních hudebních festivalů zpívala ve scénických produkcích A. Vivaldiho a J. Schmelzera a velkou zkušeností pro ni byla scénická práce s choreografkou S. T. Hooft, jež ji inspirovala ke studiu barokní gestiky a tance.
V klasickém operním repertoáru ztvárnila mimo jiné roli Rosiny v Lazebníku sevillském pod taktovkou J. Chaloupky a Aničky v Čarostřelci na letní scéně v německém Darmstadtu. Zaměřuje se také na interpretaci děl soudobých skladatelů.
Soutěž jako pootevření dveří
Je laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže Ostrava 1999 (1. cena) a Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka Karlovy Vary 2000 (3. cena), obdržela cenu Českého rozhlasu, cenu J. Novotné, v roce 2000 Cenu Nadace B. Martinů a Cenu nadace pro mladé hudebníky v Rakousku. „V zásadě považuji hudební soutěže pouze jako motivující příležitost ke vstupu do profesionálního světa. Daleko důležitější je pro mě ocenění v podobě dobře zazpívaného koncertu či představení. Smysl svého poslání shledávám v předávání krásy hudby a radosti z ní.“
Ariadna v napětí mezi lyrikou a dramatičností
Po úspěšném projektu mladých hudebníků „2x nová opera“ na Festivalu Opera 2003, kde Irena ztvárnila jednu z hlavních postav, přišel dirigent Marko Ivanovič a režisér Dan Balatka s nápadem inscenovat dvě rozdílné opery Bohuslava Martinů Slzy nože a Ariadna . „Hlavní role v Ariadně pro mě znamenala obrovský úkol, protože vyžaduje dokonalou technickou přípravu. Part této postavy byl původně napsán pro legendární zpěvačku Mariu Callas. Role má velký rozsah, zpěvačka musí zvládnout techniku lyrického sopránu a zároveň exponované vysoké polohy. Jsem šťastná, že tuto roli mohu zpívat a dále na ní pracovat. Únorová představení na festivalu Opera 2005 jsou pro mě velkou motivací.“
Kromě opakování Ariadny Irena chystá mnoho dalších vystoupení. „Na jaře budu zpívat například v projektu scénického provedení oratoria Adam a Eva od Michala Rataje, rýsují se mi koncerty s operním repertoárem a hlavně chystám realizaci svého snu v podobě CD s áriemi Händela, Glucka a Myslivečka. To je ale ještě ve hvězdách.“
