sobota, 9. říjen 2004

Ilseino srdce po 80 letech

Napsal(a) 

Poslední operní premiérou Národního divadla minulé sezony bylo 29. 6. na scéně Stavovského divadla koncertní provedení takřka neznámého díla Rudolfa Karla (1880-1945) Ilseino srdce . Opera byla uvedena jako první část třídílného cyklu Český triptych II - Terezín . V nadcházející sezoně budou uvedeny ještě opery Pád Antichrista od Viktora Ullmanna a Maloměšťáci od Theodora Veindla.

Z díla Rudolfa Karla, jednoho z posledních žáků Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři, je v hudební obci známa především jeho druhá opera, melodicky podmanivá pohádková Smrt kmotřička , případně další pohádkové dílo Tři vlasy děda Vševěda , které statečný skladatel komponoval v otřesných podmínkách nacistické věznice na Pankráci a které po jeho mučednické smrti v Terezíně dokončil Zbyněk Vostřák. Jeho první opera - Ilseino srdce - však od své opožděné premiéry v Národním divadle v roce 1924 uvedena nebyla. Její současné, ač pouze koncertní provedení bez repríz, pokládám za záslužný a pozoruhodný čin. Jde sice o dílo začínajícího skladatele (opera vznikla v letech 1905-1909), nemajícího ještě dostatek zkušeností, přesto jeho průrazný talent a bohatá invence jsou zcela evidentní a nezpochybnitelné. Hudba navazuje na novoromantické wagnerovsko-straussovské polohy kombinované symbolismem a počínajícím expresionismem. S velkým citem mladý skladatel koncipoval proud dramaticky sugestivních scén, divadelně efektních se symbolickým rozměrem, a to navzdory poněkud konfuznímu a nepříliš věrohodnému libretu. Operu můžeme přiřadit k obdobně laděným kompozicím Schreckera, Zemlinského nebo o generaci mladšího Korngolda. Spoluautorem libreta, který však chtěl zůstat v anonymitě, byl pozdější slavný režisér a šéf činohry ND Karel Hugo Hilar. Příběh o třech jednáních vychází z jemně dekadentního a na počátku 20. století oblíbeného tématu o vášnivé lásce malíře k osudové ženě, která se však provdá za bohatého hraběte a v závěru na maškarním plese spáchá sebevraždu. Také prostředí umělecké bohémy je pro přelom 19. a 20. století příznačný.

Operu velmi precizně nastudoval Jaroslav Kyzlink a dílo interpretoval s neobyčejným vnitřním napětím a sugestivností. Skutečnost, že orchestr někdy poněkud překrýval sólisty, lze přičíst jeho umístění na jevišti. Znamenité interprety našla čtveřice klíčových postav v sopranistce nádherného hlasu Evě Dřízgové-Jirušové v titulní úloze, v nadějném a podmanivou barvou disponujícím tenoristovi Tomáši Černém (malíř Ivo), v suverénním barytonistovi Romanu Janálovi (malíř Emil) a mezzosopranistce Janě Sýkorové (Nina). Nepřesvědčivý byl naopak výkon debutujícího tenoristy Tomáše Juháse (Hrabě). Výborným nápadem bylo promítání libreta včetně scénických poznámek a fotografií scény ze světové premiéry v roce 1924.

K současné premiéře vydala dramaturgie opery ND obsáhlou publikaci s fotografickou dokumentací s názvem Operní tvorba Rudolfa Karla . Její autor Pavel Petráněk v ní čtenáře seznamuje s pohnutým životem skladatele a především vyčerpávajícím způsobem dokumentuje jeho operní dílo. Kniha je velmi záslužným edičním počinem. (Pouze na obálce je chybný rok skladatelova narození). První část Terezínského triptychu tak nebyla pouze seznámením s neznámou a po hudební stránce zajímavou operou, ale také důstojným připomenutím tvorby a hudebního odkazu dnes bohužel opomíjeného skladatele.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.