středa, 19. listopad 2003

Ideální hudební divadlo

Napsal(a) 

Jsou představení, kde se posluchač nudí a jiná, kde zapomene, že je v divadle a výborně se baví. Do této kategorie patří inscenace Andrease Homokiho Lásky ke třem pomerančům Sergeje Prokofjeva. Premiéra byla již v roce 1998 v Komické opeře, Vlámská opera tuto inscenaci převzala se vším všudy, samozřejmě kromě interpretů a udělala dobře. Homoki se s tímto nastudováním natrvalo uvedl v Berlíně, kde je dodnes šéfrežisérem. Jeho předností je, že téměř pietně zachoval původní předlohu Gozziho a Meyerholda a absurdní diskuse v úvodu opery, jedná-li se o tragédii, poezii nebo komedii, jasně vyznívá ve prospěch komedie. Láska ke třem pomerančům je tedy typická commedia dell' arte s krátkými filmovými sekvencemi, přesně tak, jak si to Prokofjev přál. To ale není zárukou režijního úspěchu, k tomu je třeba notná dávka vtipných nápadů a ty Homoki určit měl. Nakonec vytvořil jakési dětské divadlo pro dospělé s intelektuální naivitou ve formě revue. Nikde ovšem nepřekročil rámec vkusu a nikde nespadl do laciné banality, ke které veselohra často svádí. Velmi mu v tom pomohli jeho stálí spolupracovníci, scénograf Frank Philipp Schlössmann se svou výstižnou výpravou a Mechtild Seipel s pohádkovými kostýmy. Jediné, co se jim dá vytknout je, že někdy byla scéna příliš plná, to není ovšem jejich vina. Scéna antverpské opery má menší rozměry a naproti tomu stojí Prokofjevova opera na celkem početném sboru, který děj komentuje.

L'Amour des Trois Oranges , Vlámská opera předvedla operu ve francouzském originále, tak jak byla poprvé představena v Chicagu v roce 1921, kdy skladatel hledal štěstí v Americe, si pozvala maďarského dirigenta Balázse Kocsára , který v Belgii není neznámý. Kocsár zachoval onu životní jiskru celé opery a nejen ve velmi slavném pochodu. Kromě exponované role prince obsadila opera skoro všechny role mladými belgickými pěvci, což se stává jen zcela výjimečně. Zejména znělý basista Kurt Gysen v roli křížového krále nebo jeho hlasový kolega Piet Vansichen (kuchařka) na sebe výrazně upozornili. Francouzský tenorista Martial Defontaine má nádherný vysoký registr, musí jen trochu vylepšit střední pasáže. Orchestr s Kocsárem hrál na standardní vysoké úrovni a zvláštní zmínku si zaslouží skvělý operní sbor s novým sbormistrem Kurtem Bikkembergsem , který odchod Petera Buriana (přišel z vídeňské Státní opery) přestál bez obtíží.

Andreas Homoki se do Vlámské opery vrátí v této sezoně, kdy bude v koprodukci s Frankfurtskou operou a Deutsche Oper v Berlíně režírovat Humperdinckovu Hänsel und Gretel při příležitosti 150tých narozenin skladatele. Kéž by měl stejný úspěch jako s Prokofjevem.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.