Hudba je služba druhým

Skladatel, dirigent a muzikolog Liviu Danceanu (nar. 1954) je profesorem kompozice na Hudební universitě v Bukurešti. V roce 1985 založil soubor Archaeus a dodnes působí jako jeho umělecký vedoucí, je ředitelem festivalů Contemporary Music Days (Bacau), Archaeus Festival a New Music Weeks (Bukurešť). Koncertem souboru Archaeus byl letos v červnu v Kroměříži zahájen 16. ročník mezinárodního festivalu současného umění s duchovním zaměřením Forfest. Program koncertu byl koncipován „na pomezí posvátného a profánního v rumunské hudbě“, téhož dne se ještě na sólovém recitálu s tématem „duchovní tendence v rumunské hudbě“ představil člen souboru, houslista Ion Marius Lacraru.

Jaké jsou duchovní tendence v současné rumunské hudbě? Těžko mluvit jen o rumunské hudbě, protože veškerá hudba je posvátná a může být duchovní. Podle mého názoru je hudba v podstatě modlitbou. Není ale samozřejmě možné hudbu s modlitbou zaměňovat nebo chtít hudbou nahrazovat modlitbu. V Rumunsku jsou duchovní tendence v hudební tvorbě velmi silné. Je to jakási až archetypální vize, ke které někteří skladatelé směřují a snaží se k ní svým komponováním dosáhnout. Pro Forfest jsme připravili program, ve kterém jsme vedle sebe postavili zdroje současné hudby a současnou hudbu jako takovou. Propojili jsme byzantskou hudbu čtyř rumunských mistrů z období 14. až 18. století se čtyřmi skladbami od současných rumunských skladatelů. Podle mého názoru má takto postavený program hluboký smysl pro publikum – ani ne tak pro rumunské publikum jako spíše pro posluchače všude jinde, aby poznali jak naši tradici, tak naši modernitu.

Mluvíte o byzantské tradici. Má duchovnost, jak se o ní zmiňujete, co dělat pouze s křesťanstvím – nebo je něčím více nežli záležitostí jediné konfese? Mám samozřejmě na mysli spojení mezi naší náboženskou tradicí, jíž je pravoslaví, a hudbou – kterou, jak jsem řekl, lze chápat jako modlitbu. V Rumunsku je pravoslaví nejrozšířenější náboženskou praxí a do naší hudby se to silně promítá. Myslím si to – ne, vím to! Není tomu tak ve veškeré rumunské hudbě, na Forfestu jsme ale chtěli představit jen to, co je charakteristické pro rumunskou duchovní hudbu. A to je v současnosti pravoslaví.

O současném Rumunsku toho u nás teď věru mnoho nevíme. A téměř vůbec nic nevíme o duchu v současném Rumunsku. Je těžké nějak se na to ptát, aniž by člověk na vlastní kůži pocítil, o čem mluvíte – bylo by potřeba jet do Rumunska a nějaký čas tam pobývat. Nicméně – mohl byste se pokusit o duchovním cítění ve vaší zemi říci něco více? Ptáte se mě na samotný život. Je to otázka existence, otázka našeho bytí. Musela byste být Rumunkou, abyste mohla procítit naši spiritualitu. Myslím, že nejdůležitější pro člověka je být autentický. Být ryzím člověkem. A i hudba musí být autentická a musí vyjadřovat to, co cítíte. To, co vidíte a co můžete předvést druhým. Někdy je zapotřebí být sám, jindy zase je potřeba být pohromadě s druhými lidmi. Pravoslaví je svým způsobem život pro ty druhé. Tohle je pro nás velmi důležité. A hudba je také službou pro druhé. To má pravoslaví s hudbou společné a zejména v soudobé hudbě je nutné vědomí služby pro ostatní.

Jste raději dirigentem nebo skladatelem? Snažím se především být prostě člověkem. Vždycky se snažím být dobrým manažerem pro své kolegy. Někdy bych byl rád dobrým členem rodiny. Někdy bych chtěl být dobrým partnerem, dobrým přítelem. A například pro mé přátele v Kroměříži bych byl rád dobrým hostem Forfestu. Nic z toho ale není podstatné. Podstatné jsou hluboce intimní záležitosti, o kterých se v rozhovoru pro veřejné médium nemluví.

Ve svém příspěvku na kolokviu jste srovnával posvátné a duchovní v hudbě. Jaký je v tom podle vás rozdíl? Veškerá hudba je posvátná. Kdyby hudba neměla být posvátná, nebyla by to pro mě hudba, nýbrž jakási antihudba. Není důležité, o jaký druh hudby jde. Posvátno je pro člověka fundamentální dimenzí. Duchovní dimenze je také fundamentální, ale někdy nemusí být přítomna. Nejsme v každém okamžiku duchovní bytosti, ale v každém okamžiku jsme bytosti posvátné. A to je ten rozdíl. A právě tak hudba za určitých okolností může být vnímána jako materiální, nikoliv jako duchovní. Ale mezi duchem a matérií existuje propojení a na této úrovni je hudba posvátná.

Co vás nejvíc baví na procesu, jímž vzniká nové dílo – od inspirace přes řemeslo po provedení? Komponovat pro mne znamená žít. Obecně vzato, žijeme ve dvou odlišných světech – ve světě reality a v jiném světě, ve světě snů. Skladatel v obou těchto světech žít musí. Když žijeme ve světě snů, jsme svobodní, v realitě máme svobody mnohem méně. Během procesu tvorby se pohybujete na úrovních, které jsou hodně spojeny s realitou, a vstupujete na úrovně, které jsou spjaty se snem. A svět snů je potřeba kombinovat se světem reality. Kdybychom žili jen ve světě snů, zbláznili bychom se. Kdybychom žili jen ve světě reality, byli bychom jako z betonu. Byli by z nás lidé, kteří nerozumí metaforám, nechápou poezii. Když už jednou nahlédnete do obou těchto světů, musíte v nich obou také žít. A komponovat.

Sdílet článek: