neděle, 3. únor 2002

Hudba byla silnější než právo

Napsal(a) 

Hudba byla silnější než právo Hudba byla silnější než právo
S Pražskými symfoniky a se sborem Bamberských symfoniků uvedl v Obecním domě (13. 11.) Brahmsovo Německé requiem dirigent, sbormistr a hudební manažer ROLF BECK. Pro HARMONII hovořil o své cestě k hudbě a o výhodách spojení právnického a muzikantského vzdělání.

Ve vašem životopise mě zaujala věta, že jste studoval u Helmutha Rillinga. Ovlivnil vás hodně? Obdivoval jsem ho, měl jsem jeho nahrávky. Byl velmi důležitý pro mé vlastní hudební myšlení. Zpočátku mě velmi ovlivnil, nyní už to dělám, řekl bych, po svém. A také jsem samozřejmě absolvoval různé jiné mistrovské kurzy.

Vzešel jste, podobně jako Helmuth Rilling, z hudebního prostředí Evangelické luterské církve? Začínal jsem jako varhaník, jako hudební samouk, ano, s chrámovou hudbou v luterské církvi, tam je mnoho hudby. Můj příběh je ale dost zvláštní. Otec chtěl, abych nejdřív studoval něco vážného, a pak že se uvidí. Studoval jsem tedy práva. Studoval jsem v malém městě Marburku s tradiční univerzitou. Hned od začátku jsem měl ovšem co do činění s pěveckým sborem - v roce 1972 jsme založili Marburger Vokalensemble. Byl úspěšný, vedl jsem ho deset let. Koncertovali jsme, natáčeli... Říkali mi - ano, jsi dobrý, ale jsi právník...! Tak jsem šel studovat hudbu.

Takže hudba byla přece jen silnější než práva? Kombinace práva a hudby je dobrá. Šel jsem pak jako intendant do Bamberku a založil tam sbor. Je nyní myslím na velmi profesionální úrovni.

Věnujete se převážně duchovní hudbě, nebo i jiné? Církevní a duchovní hudba je důležitá, asi se jí věnuji víc než světské, ale dělám obojí.

Německé requiem jste zvolil pro Prahu záměrně? Už jsem ho nastudoval mnohokrát - pro Sinopoliho, PrÇtra a mnohé jiné. Je to jedno z mých nejmilejších děl.

Která k nim ještě patří? Například oboje Bachovy Pašije . Ale musím říci, že Matoušovy jsem poprvé dirigoval až letos, a to je mi pětapadesát. Neměl jsem v minulosti šanci mít k tomu dva orchestry a tak dále. Pak k nim patří Bachova Mše h moll , Mozartovo a Verdiho Requiem , Monteverdiho Mariánské nešpory .

Pro pražský koncert jste spojil Německé requiem se Schubertovou skladbou Zpěv duchů nad vodami. Mýlím se, když odhadnu, že je to nezvyklé spojení? Musím přiznat, že kombinace, kdy nejprve zazněl Schubertův Zpěv duchů nad vodami a hned pak Brahms, byla novinka nejen pro vás zde v Praze, ale i pro mě. A také u nás doma. Německé requiem zná každý, ale tato kombinace je nová i u nás.

Co vás k tomu vede? Když začnete Brahmse, publikum není ještě ztišeno. Je podle mého názoru třeba něco před Německým requiem v každém případě zahrát. Dirigent Eschenbach dokonce jednou Německé requiem kvůli nedostatečnému klidu v sále po začátku přerušil. Druhým důvodem je, že je třeba pro tu zvukovou kombinaci hlubokých smyčců v první větě naladit uši. A Schubert má stejný zvuk. Před Německým requiem se většinou dává Brahmsova Schicksalslied nebo Schönbergova skladba Ten, který přežil Varšavu . Měl bych jiný tip - Regerovo moteto Ó, jak jsi hořká smrti , ale je v E dur a Brahms začíná v F dur, to by nešlo spojit. Schubert je v C dur, takže navázat jde. A Brahms také začíná ve stejném tempu, v jakém Schubert končí, dá se tedy napojit attacca. Soustředění už pak je.

Vnímáte rozdíl mezi dirigováním sboru a orchestru? Je to samozřejmě velký rozdíl. Pro mne je mimochodem velmi užitečné, že mám více než dvacetiletou zkušenost z vedení orchestru. Vím, jak hudebníci uvažují.

Je důležité pečlivě promyslet plán zkoušek. U sboru lze zkoušet emocionálněji. Projít celý kus, ukázat obtížnosti, nebýt na štíru s časem. U sboru lze zkoušet déle než tři hodiny, nikdo nic neřekne.

S orchestrem to není možné? Profesionálové mají odbory! Se sborem lze také jít do větších detailů. To bohužel v běžném orchestrálním provozu není plně možné. Dirigent Gnter Wand je jediná výjimka - žádá týden na zkoušení a celý týden zkouší. Zkouší hudbu. Fráze a artikulace. - Dával bych proto přednost neprofesionálnímu orchestru, abych měl dostatek času na zkoušení, ale Německé requiem nelze takhle dělat.

Jste nyní ředitelem Šlesvicko-holštýnského festivalu, intendantem v rozhlase Norddeutsche Rundfunk v Hamburku. V Bamberku jste skončil? Bamberk jsem opustil před šesti lety, orchestr už nevedu. Po patnácti letech, během nichž jsme postavili novou síň a byli jsme dost úspěšní, jsem šel do Hamburku. Festival je obrovský. S rozhlasem je toho až dost.

Pamatujete se, kdy jste poprvé dirigoval orchestr? Janovy pašije , v kostele, někdy kolem roku 1978; moc mi to nešlo, tehdy jsem na to ještě neměl. Teď se však cítím volně a mladý, mohu dělat, co se mi líbí. Musím říci, že bych chtěl dělat ještě víc hudby. Asi budu muset jedno z těch svých zaměstnání zastavit a pokračovat v hudbě. Ale bylo by těžké opustit rozhlas a dělat jen festival, protože je to propojené. Rozhlas je základem pro festival, který se koná na 35 různých místech. Podobný festival v Evropě není.ROLF BECK působí od roku 1968 jako sbormistr. Po kurzech u Wilhelma Ehmanna a Wolfganga Gönnenweina absolvoval dirigentskou třídu Helmutha Rillinga na Vysoké hudební škole ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1972 založil Vokalensemble Marburg, který se v krátkém čase zařadil mezi přední německé sbory. Kromě toho si vydobyl jméno i jako symfonický dirigent. Spolupracoval s orchestry v Jeruzalémě a Kasselu a s řadou komorních orchestrů. Od roku 1981 působil jako intendant Bamberských symfoniků a tam v roce 1983 založil profesionální komorní sbor Sddeutsche Vokalensemble a komorní instrumentální soubor Concerto Bamberg složený z členů Bamberských symfoniků.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.